Kdybyste neodešel na hostování, vedl byste na jaře Mladou Boleslav do boje o titul jako kapitán, teď se vás každý ptá na záchranu v bundeslize. Jaké to je?
Já si to vybral. Bundesliga je parádní soutěž, na žádnou jinou ligu v Evropě nechodí tolik fanoušků. Všude plno, propagace fotbalu je obrovská, každý den jsou ho plné noviny i televize. Tady se fotbalem žije. I přes hrozbu sestupu se snažím tuhle zkušenost vychutnávat, nestresovat se.
A jde to? První zápas jste prohráli u prvního Hoffenheimu a v neděli vás čeká souboj téměř o všechno.
Hannover může být klíčem k záchraně, odrazový můstek. Já už si tu docela zvykl, takže vím, že tenhle mančaft na záchranu určitě má. Jen musí začít střílet góly.
V Hoffenheimu jste zase žádný nedali a prohráli 0:2. Chotěbuz je nejhůře střílející tým ligy.
No právě, dvanáct gólů z osmnácti zápasů je strašně málo. I v Hoffenheimu jsme měli čtyři vyložené šance, jednou napálili břevno z malého vápna a nic. V ofenzivní fázi máme spíš hračičky, kteří chtějí s míčem dojít až do sítě, ale my musíme být daleko chladnokrevnější.
Copak vás k tomu trenér nenabádá?
Řve i na tréninku, ať se s míčem nepáráme a rovnou střílíme. Jenže zatím to moc nefunguje.
I kvůli tomu jste zatím předposlední. Jak to chcete zlomit?
Věřit a makat. Ten pocit už znám ze Slovácka, když nám před pěti lety odečetli dvanáct bodů. Je to strašně nepříjemné, ale vy se tomu nesmíte poddat. I proto jsme tehdy pro Slovácko ligu zachránili.
První jarní kolo to bylo vidět, jenže před tím jste hráli pohár s Leverkusenem a propadli.
To byly zápasy jako den a noc. Vůbec jsem to nechápal. Leverkusen? Tragédie, bída. Až jsem se toho lekl. Leverkusen je navíc strašně nadupaný, proti tak dobře připravenému týmu jsem v životě nehrál. Jak si všichni mění místa, jak rychle valí dopředu... Nešlo poznat, jestli Helmes je útočník nebo krajní záložník. Barnetta to samé. A jak nás cvičil Michal Kadlec! Úplný kolotoč. Zato Hoffenheim, to byla úplně jiná kapitola. Oni trochu nervózní, naopak my nadšení a bojovní. Semkli jsme se.
Taky jste poprvé hráli na jediného štítového záložníka, že? Tu roli jste obsadil vy. Sedlo vám to?
Jo, to mi vyhovuje víc než ve dvou, kdy se tam spolu trochu motáme. Takhle mám jasný úkol, zametat před obranou, bránit, hrát prostředek. Tak jsem to řekl i trenérovi: Ubráním to, ať ti všichni přede mnou klidně útočí. Trenér to zkusil a docela to fungovalo. Ale nikde není psáno, že tak budeme hrát pořád. Podřídím se čemukoli.
Mimochodem, už jste si v Chotěbuzi našel bydlení?
Ne, a ani ho nehledám. Jsem tu na hostování, bydlím v hotelovém apartmánu. Mně to stačí. Mám, co potřebuju. Když máme třeba den a půl volna, zajedu si do Prahy. Do tří hodin jsem tam, je to rychlejší než z Ostravy. Ale i kdybych se domů neměl podívat celé jaro, nevadí mi to. Jsem tu, abych si dokázal, že na bundesligu mám. A abych pomohl Chotěbuz zachránit. Pak budu spokojený.
