V ulicích Brazílie v posledních měsících demonstrovaly statisíce občanů. Protestovaly proti korupci i zvyšování cen veřejných služeb. Nechvalně známé favely se rozrůstají a bezpečnost v ulicích je stále špatná. Nikterak příjemný pohled.
Zvláště pak pro devětadvacetiletého Brazilce Gabriela da Silvu, někdejšího fotbalistu Jihlavy, jenž v e-mailovém rozhovoru vykládá: „Brazílie je stát, který má obrovský potenciál. A je vážně smutné pozorovat svou zemi, když v ní vládne korupce a je v krizi.“
Gabriel momentálně žije v Americe. Z Caroliny Railhawks, která hraje druhou nejvyšší soutěž v Severní Americe, nyní hostuje v téže soutěži v celku Rayo OKC z Oklahomy. Stačí se podívat do statistik a uvidíte, že od odchodu z Jihlavy v květnu 2013, kde mimochodem strávil pět a půl roku, Gabriel prakticky moc nehrál.
Kde hledat příčiny?
Důvodem je několik zranění, která mě postihla. Mám problémy se stehnem. Proto se bohužel moje kariéra nenastartovala.
Za pár měsíců to budou čtyři roky od momentu, kdy jste opustil Jihlavu. Jak se Gabriel od té doby změnil?
Změna nastala obrovská. Vyzrál jsem jako člověk i jako fotbalista. Dneska chápu, že každý trenér má svoji mentalitu, taky jsem pochopil, že fotbal je obrovský byznys a že musíme být neustále připraveni na vzlety a pády – tak jako v životě. Vždyť já stále nemám rodinu. Hlavním důvodem jsou moje náhodné změny států. V blízké budoucnosti se ale hodlám usadit.
Co se vám zpětně vybaví, když se řekne Jihlava?
Vysočina byl můj první klub poté, co jsem opustil Brazílii. Adaptace byla rychlá, mimo jiné i díky kamarádům, které jsem si v Česku udělal. Tedy například Petra Tlustého, Karola Karlíka, Petara Gavriče, Murise Mešanoviče a další. Takže konkrétně třeba zima nebyla takovou překážkou, když máte kolem sebe opravdu dobré kamarády. Kamarády jsem si udělal i v jiných klubech, ale ne takové, jako jsou tihle. A taky se mi vybaví, že mě v Jihlavě lidé přijali s otevřenou náručí.
Prožíváte stále zklamání z toho, že jste si s Vysočinou nezahrál první ligu? Přeci jen jste v Jihlavě strávil podstatnou část kariéry, ovšem ve druhé lize.
Byl jsem smutný tenkrát, když jsme s týmem bojovali o postup.
Udělal byste něco jinak?
Ne, kdo byl tehdy v týmu, ví důvod, proč jsem nehrál. Měl jsem jednu z nejlepších příprav kariéry v Turecku, vše hrálo do karet, že bych měl mít místo, ale nedopadlo to. Myslím, že jsem udělal dobře, že jsem pak usiloval o změnu angažmá.
Sám jste zmiňoval, že se vaše kariéra z důvodu zranění nenastartovala. Jak dlouho ještě plánujete hrát fotbal?
Je mi devětadvacet. Každý mi tvrdí, že mám ještě spoustu času na to, abych hrál. Ale osobně si myslím, že víc než jeden až dva roky už hrát nebudu, protože se chci usadit tady v Americe, kde dělám trenérský kurz dětí.
Když se ohlédnete zpátky v čase, máte nějaký nesplněný sen?
Víte, jako fotbalista to nebylo takové, jak jsem očekával, důvodem jsou ta zranění. Na druhou stranu jsem se díky fotbalu naučil spoustu věcí a poznal několik míst. Taky jsem si nikdy nepředstavoval, že bych potkal tolik lidí jak uvnitř, tak i mimo fotbal. V současnosti mluvím pěti jazyky. A, víte, pokud člověk přestane snít, tak to znamená, že už nechce dál žít. Ano, cíle jsou jiné, ale snít nepřestávám. Proto sním, a proto žiju.
Otestoval jste život v Evropě, Severní Americe a pochopitelně i v Brazílii. Jak byste život v odlišných místech porovnal?
To jsou tři rozdílné životní styly. V Evropě lidé nejsou zvyklí na horko, což v Brazílii ano. Tam jsou taky lidé neustále veselí, ačkoliv prochází krizí a potížemi. A Američané už jsou víc konzervativní. Já s nimi mám výborné vztahy, hodně mi pomohli s jazykem a adaptací, nicméně neměl jsem problém ani jinde. Všude mě lidé přivítali velmi dobře.
Vaše země však nyní prochází krizí, nejvíce se mluví o korupci. Jak vám z toho je?
Korupce v brazilské politice je starý problém a je velmi smutné pozorovat, jak země, která má obrovský potenciál pro růst, prochází krizí jako právě teď. Postihlo to hodně ekonomiku, příjmy se snížily.
Máte nějaký příklad ze svého okolí, koho se to dotklo?
Mám kamaráda, který pracoval pro společnost, jako je třeba Petrobras (nadnárodní energetická korporace – pozn. red.), ale kvůli krizi ztratil práci. Právě Petrobras má největší zásluhy na krizi. Je to ropná firma, která je kontrolována vedením státu.
Jak se proměnily životy Brazilců v posledních letech?
Pro mě a moje blízké ne tak docela, protože jsme rodina, kterou řadím do střední třídy. A my jsme se vždy snažili zachovat jakousi strukturu. Ale ke změnám určitě došlo. Nejprve jsme pociťovali zlepšení, naše ekonomika byla na vzestupu, jenže jakmile propukla korupce, ekonomika se propadla a lidé to pocítili.
V souvislosti s těmito problémy, nakolik je správné, či špatné, že se Brazílie stala organizátorem mistrovství světa 2014 ve fotbale a poté olympiády 2016?
Podle mého názoru stát nebyl připraven na to, že získá tyhle události, ale jak už jsem zmínil před malou chvílí, my máme příjemné a otevřené lidi, a mimo jiné i díky tomuto aspektu byly zmírněny problémy, jež se vyskytovaly, například násilí. Nicméně Brazílie je obrovská země a vím, že některá města byla připravená, některá ne.
Znovu, je tedy správné, že se investovalo do těchto obřích, byť nepochybně významných akcí?
Myslím si, že to nebylo správné, utrácet peníze za tyto akce. Na druhou stranu jsme ukázali světu, kdo jsme a jaká jsme země, že i přes složitosti, jimiž procházíme, nepřestáváme bojovat.
Věříte v lepší budoucnost?
Věřím v lepší budoucnost pro své rodiče. A taky věřím v naše lidi, že se dokážeme vrátit zpátky.
Mimochodem: plánujete někdy znovu navštívit Česko?
Ano, hodlám přiletět příští rok, abych navštívil mého skvělého kamaráda Petra Tlustého a další.
