„Během patnácti zápasů, které jsem na lavičce strávil, nechali hráči na hřišti všechno. Jejich úsilí bylo opravdu výjimečné,“ nechal se slyšet kouč sestupujícího celku Paul Lambert.
Právě tento skotský trenér nahradil letos v lednu Marka Hughese, který byl kvůli neuspokojivým výsledkům odvolán. Ani Lambert ale nedokázal pádu do nižší soutěže zabránit.
„Je to těžké. Když nezachytíte úvod sezony, najednou jste v tabulce v místech, kde byste vůbec být nechtěli. Po mém příchodu jsem se bavil s hráči o tom, co je podle nich špatně a co bychom měli změnit. Chyběla nám kvalita, ale rozhodně ne snaha,“ konstatoval.
Fotbalistům Stoke se po utkání dostalo mnoha povzbuzujících zpráv od hráčů a trenérů z ostatních celků Premier League. „Je to sympatický tým, soucítím s nimi. Moje radost z výhry se mísí s pohledem na zklamaného soupeře, který dal do zápasu úplně vše. Rozhodně nebyli smíření s tím, že by měli spadnout,“ řekl po vzájemném souboji Roy Hodgson, kouč Crystal Palace.
„Obvykle své góly rád oslavuji, ale tentokrát bych se fanouškům a všem ze Stoke chtěl omluvit. Přeji si, abyste kvůli mému gólu nesestoupili. Ale brzy se vrátíte zpátky! Skvělý klub se skvělými fanoušky,“ vzkázal přes Twitter obránce Crystal Palace a jeden ze střelců zápasu Patrick van Aanholt.
Duel se příliš nevydařil Ryanu Shawcrossovi, kapitánovi Stoke, který nese vinu na jednom z obdržených gólů. „Byla to moje chyba. Takový přešlap mě přišel hodně draho. Klub teď čeká hodně důležitých rozhodnutí. Pokud udržíme naše lepší hráče, máme dobrou šanci opět postoupit,“ sdělil po utkání.
Jak by si na Britannia Stadium vedl Messi?
Nejúspěšnější éru zažil Stoke pod vedením trenéra Tonyho Pulise. Dnes už šedesátiletý Velšan přišel do klubu poprvé v roce 2002, jenže po třech letech byl novým vedením odvolán kvůli údajné slabé orientaci na zahraničním hráčském trhu.
O rok později však klub opět odkoupil bývalý majitel Peter Coates a na střídačku znovu dosadil Pulise. V roce 2008 pak společně slavili postup do Premier League.
Staronový kouč udělal z domácího stánku Britannia Stadium nedobytnou pevnost. Proti urputně bránícímu týmu se hrálo těžko opravdu všem.
Když se v roce 2010 bavili analytici televizní stanice Sky Sports o výborných ligových výkonech Lionela Messiho v souvislosti s nominací na Zlatý míč, řekl Andy Gray dnes již slavnou větu. „Ale zvládl by to i během studeného a deštivého večerního utkání na hřišti Stoke?“
Za tento výrok sklidil spíše výsměch, jenže i tato zmínka utvrzuje v tom, jak nepříjemné bylo proti tehdejšímu Pulisovu výběru hrát. V útoku řádil Ricardo Fuller, nebezpečné dlouhé auty lifroval do vápna Rory Delap. Důraz dodávali Dean Whitehead a Glenn Whelan.
Ze Stoke se postupem času stal plnohodnotný a uznávaný člen anglické ligy, přestože to nikdy výše než na devátou příčku nedotáhl. Zato v domácím poháru velký úspěch zaznamenal, celkový triumf z toho však nebyl.
Ve finále FA Cupu (2011) podlehl Manchesteru City 0:1, i tak si ale zajistil postup do bojů o Evropskou ligu, ve které to nakonec dotáhl až do prvního vyřazovacího kola. Nad síly Stoke byla španělská Valencie.
Nová éra, nový styl
Když po sedmi letech dostal Pulis vyhazov, ujal se šéfování týmové lavičky ostřílený Mark Hughes. S jeho příchodem se začal styl hry postupně měnit. Najednou byl pryč Delap, místo toho do klubu proudili hráči jako Peter Crouch, Bojan Krkič, Xherdan Shaqiri nebo Marko Arnautovič.
Jenže se změnou taktiky v přístupu k fotbalu se výsledky začaly paradoxně zhoršovat, až vše vyvrcholilo Hughsovým vyhazovem a letošním sestupem.
Ve Stoke ale působí hráči, kteří mají na to, aby tým dotáhli zpět do nejvyšší soutěže. Třeba i výš. Třeba i tak vysoko, aby si na Britannia Stadium jednou zahrál Messi. V zimě. Za deště.