V létě oslavil mistrovský titul s pražskou Spartou a po roce letenský tým opustil. Vydal se poprvé do zahraničí.
Jeho novým působištěm se stal nováček turecké ligy Vestel Manisaspor, momentálně desátý klub tabulky.
Smlouvu má na tři sezony s roční opcí. „Deset let tam rozhodně nemíním zůstat,“ pousmál se s nadsázkou 24letý fotbalista. „Chtěl bych se co nejdříve dostat jinam. Blíž k Čechám.“
Turecko mu k srdci zatím nepřirostlo. Tamní životní styl mu nesedí.
„Čekal jsem něco jiného. Hodně mě to překvapilo,“ přiznal Meduna. „Fotbalová mánie je parádní. Třeba na zápas s Galatasarayem bylo v hledišti 40 tisíc diváků. Jenže musíte koukat i na okolní život, když tam jste. A ten trošku pokulhává. Když to řeknu slušně, lidi jsou hloupí.“
Pocítil to třeba v začátcích. Jazyková bariéra byla velkou překážkou.
„Vůbec nemají chuť mluvit německy nebo anglicky. Říkali - jste přece v Turecku, tak musíte mluvit turecky,“ trpce se pousmál Meduna. „Bylo to strašné. Naštěstí je teď s námi tlumočník. Turek, který žil 12 let v Praze.“
Přesto vytáhlý útočník štěstím zrovna dvakrát nezáří. Prožívá podobné pocity jako před časem jeho agent Václav Němeček. Ten se vydal do ještě větší fotbalové exotiky, šel hrát do Číny.
„Říkal mi, že prožíval to samé. Začátek byl děsný a na konci se mu nechtělo odcházet, jak se mu tam líbilo,“ řekl Meduna. „Je možné, že to budu vidět později podobně. Jsem tam zatím jen tři a půl měsíce. Třeba se vše za půl roku zlepší.“
Momentálně ale příliš nadšený není. A tomá oproti bývalým sparťanským spoluhráčům výhodu. V Manise s ním působí obránce Petr Johana.
Bydlí v domech vedle sebe, mají společnou zahradu, kontakt s domovem jim pomáhají udržovat české televizní kanály. „Ve dvou je to příjemnější,“ potvrdil Meduna.
Tomáš Jun v Trabzonsporu nebo Jiří Homola v Malatyasporu takové štěstí nemají. Ve svých klubech jsou sami.
„Jirka je v Malatyi jako ve vězení,“ prohlásil Meduna. „S Petrem jsme na tom lépe. Blízko Manisy je Izmir, což je už evropské město. I když jezdit tam denně se vám také omrzí.“
Přesto svého odchodu do turecké ligy nelituje. „Ani nemůžu. Nebyl to krok jen z mé strany, bylo to trošku složitější,“ naznačil Meduna pozadí svého přestupu.
„Je to další zkušenost, která se mi určitě neztratí. A po fotbalové stránce jsem spokojen.“ Manisaspor je ambiciózním klubem.
Díky firmě Vestel má velké finanční možnosti. „Dává do týmu obrovské peníze. Za pár let to bude dobrý mančaft. Musí tam ale být lidi, kteří umí fotbal dělat. To zatím klubu chybí,“ tvrdí Meduna.
„Připomíná mi to začátky ve Starém Městě, když za klubem stál Synot,“ srovnal Manisaspor s týmem, kde poprvé okusil první ligu.
Spokojen je i s herním vytížením. Pravidelně se objevuje v sestavě a se čtyřmi góly je nejlepším střelcem svého týmu v lize. „Celkem se mi daří,“ pochvaloval si Meduna.
Momentálně si však na další start v dresu Vestelu musí počkat. Trápí ho plotýnka. Když místní léčba nezabírala, odletěl se uzdravit domů.
„Nechali mě deset dní ležet na posteli a řekli, že problémy samy odejdou. Jenže se to nelepšilo, pořád jsem mohl chodit jen s berlemi,“ řekl Meduna. „Teď docházím za sparťanským fyzioterapeutem. Snad to bude brzo v pohodě.“
Bez Meduny v sestavě pokračoval Manisaspor v podzimní tradici. V zatím posledním kole vyhrál 2:0 na hřišti Diyarbakirsporu a z venku si přivezl už 11 bodů.
„Jenže doma jsme zatím získali pouze jediný,“ upozornil pardubický odchovanec. „Bylo to sice způsobeno i tím, že jsme ze začátku hráli domácí zápasy v Izmiru. Teď už ale hrajeme na svém a musíme na něm začít bodovat, jinak by to mohlo dopadnout špatně.“
Zachránit se v lize. To je nováčkovo přání. „O titul každý rok hrají čtyři týmy - Fenerbahce, Galatasaray, Besiktas a Trabzonspor. Zbytek se pere o záchranu,“ podotkl Meduna. „Věřím, že budeme úspěšní.“
Pomáhat mu v tom bude i on. Pokud tedy k němu v zimě nepřiletí nějaká zajímavá nabídka k přestupu.
„Rozhodně ale nenapodobím jiné hráče, kteří se sbalili a utekli odtud, protože to nezvládli. Nejsem tak slabá povaha, abych se vzdal,“ prohlásil Meduna.
