Druhá mise na chladný ostrov v severním Atlantiku začala středečním odletem do Keflavíku. Do zápasu zbývalo padesát hodin. „Počasí problém nebude, máme dva dny na aklimatizaci,“ říkal stoper Václav Procházka.
Česko se na Islandu představí podruhé v kvalifikaci. Když tam národní mužstvo v září 2001 vyrazilo poprvé, vrátilo se s porážkou 1:3. Čechům se před soubojem rozpadla obrana, Řepka měl trest, mimo byli i Votava, Ujfaluši, Fukal a Gabriel.
„Pamatuju si, že jsme prohráli a foukal šílený vítr,“ vzpomínal dnešní kapitán Tomáš Rosický, kterému tenkrát bylo dvacet. Rosický je jediným pamětníkem tehdejší porážky ze současného kádru.
O den dřív než áčko nastoupila na Islandu jedenadvacítku a výhra 1:0 tým přiblížila baráži o šampionát ve Švýcarsku, kde Češi o rok později triumfovali. „V životě se mi nestalo, abych musel vykopávat do autu, aby míč letěl do hřiště. Byl tam takový vítr, že jsem v druhé půli vyhodil míč a ten skončil v rukou jejich brankáře,“ vzpomínal gólman Petr Čech, který tenkrát chytal za jedenadvacítku.
Island - Česko 3:1kvalifikace o MS 2002, hráno v září 2001 v Reykjavíku. Branky: 45. a 77. Sverrisson, 65. Sigurdsson - 89. Jankulovski. Rozhodčí: Messina - Di Mauro, Babini (všichni Itálie). ŽK: 30. Gudjónsson, 62. Sigthórsson, 71. Marteinsson - 29. Baroš, 66. Nedvěd, 68. Horváth. ČK: 40. Koller. Diváků 5200. Česko: Srníček - Grygera (67. Horváth), J. Novotný, Johana, Týce - Poborský (67. Lokvenc), Jarošík (46. Jankulovski), Rosický, Nedvěd - Baroš, Koller. Nevyužití náhradníci: Maier, Velkoborský, Baranek, Kuka. |
Ten den bylo v české výpravě ještě veselo, druhý den se nálada absolutně otočila. Porážkou v Reykjavíku ztratilo národní mužstvo reálnou šanci na přímý postup na mistrovství světa 2002. Následně jako druhý tým v pořadí muselo do baráže proti Belgii, kterou nezvládlo.
Kritika po zápase na Islandu mířila i k pozdějším reprezentačním hrdinům Nedvědovi, Poborskému a především Kollerovi.
„Zápas se vyvíjel dobře, dostávali jsme soupeře pod tlak, ale mým vyloučením a gólem do šatny se to zlomilo,“ uznal tehdy Jan Koller.
Italský sudí Messina vysokého útočníka vyloučil za plivnutí na protihráče, byť Koller tvrdil, že se po protivníkovi ohnal poté, co ho on udeřil loktem.
Krátce před poločasem se zápas opravdu zlomil, protože Islanďané dali ještě do půle první gól, po hodině hry další dva. Až minutu před koncem snížil střídající Jankulovski.
„Na hřišti to vypadalo, jako bychom se na utkání vůbec nepřipravovali. Výkon, který jsme podali, byl katastrofální,“ říkal kouč Chovanec po utkání.
„S tak malým nasazením a zaujetím jsem reprezentaci ještě nikdy hrát neviděl. Na hřišti chyběl dirigent, který by převzal odpovědnost a spoluhráče usměrnil. Přitom jsou v týmu zkušení fotbalisté, kteří mají odehráno čtyřicet padesát mezistátních zápasů. Od Poborského, Nedvěda i od Srníčka bych čekal víc, nejen individuální výkon, ale i kolektivní.“
Chovanec už vůbec nešetřil Kollera. „Kollerovi jsem důvěřoval, i když za národní mužstvo nedával góly. Co udělal, se ani nedá komentovat. Asi budu muset víc hledět na psychickou odolnost a brát jen ty silné.“ Koller se v následující éře stal nejlepším reprezentačním střelcem v historii...
„Nedisciplinovanost Kollera nás připravila o psychickou pohodu. Po třetím gólu nastal na hřišti chaos. Vypadalo to, jako když hrajeme pouťák, hrozilo, že dostaneme pět gólů,“ láteřil Chovanec.
Islanďanům se tenkrát povedla odveta za předchozí porážku z října 2000 v Teplicích 0:4. V prvním vzájemném duelu, což byla příprava v Jablonci v roce 1996, Češi vyhráli 2:1. Stejný výsledek zaznamenali i loni v listopadu v Plzni v současné kvalifikaci.
Snad v pátek nebude platit, že vzájemný duel vyhrává domácí tým.
