„To určitě, čeká nás těžší zápas,“ uvědomuje si brankář, od kterého se očekává, že zaujme uvolněné místo po Petru Čechovi. „Irové se s tím nebudou vzadu mazlit, asi je nenachytáme tak rychle jako Armény. Budou nebezpečnější ze standardek, na posledním Euru nabrali sebevědomí. Je pro nás hodně důležité to zvládnout vítězně.“
Jaká je pro vás reprezentace bez Petra Čecha?
Je to jiné. Když jsem sem jel dřív, Petra jsem tu potkal, stejně jako další kluky, kteří už skončili. Ale jsou tu zase nové tváře. Musíme se s tím nějak srovnat, že už někteří kluci jezdit nebudou a budeme to muset zvládnout bez nich.
Už na vás trochu doléhá to, že jedničkou teď asi budete vy a spoluhráči na vás budou spoléhat?
Trenér to ještě neřekl, kdo bude v neděli chytat... Je těžké to takhle říct. Za tu dobu, co jsem sem jezdil, už jsem do týmu nějak zabudovaný. Věřím, že když mi kluci budou důvěřovat a já budu chytat, tak jim to na hřišti splatím.
Jste ještě s Petrem Čechem v kontaktu? Radil vám něco?
Neradil, ale v kontaktu jsme. Psali jsme si po losu Ligy mistrů, potkáme se s Arsenalem ve skupině. Taky jsme řešili, když k nim přišel Granit Xhaka, kterého znám, nebo předtím Elneny, který také hrál v Basileji.
Jak se na souboje s Čechem v Lize mistrů těšíte?
Hodně, doufám, že Petr bude chytat. Loni Ligu mistrů začal Ospina, než jim začalo téct do bot. Hrajeme na Arsenalu myslím hned druhý zápas, tak bych si proti němu rád zahrál.
V reprezentaci teď o místo bojujete s Tomášem Koubkem. Co říkáte jeho výkonům ve Spartě?
Chytá výborně. Co jsem viděl poslední zápasy nebo sestřihy, tak na to, že jsou to jeho první zápasy ve Spartě, to zvládá v pohodě. Dělali jsme si srandu, že nám oběma trvalo tři zápasy, než jsme ve Spartě začali chytat: já místo Milana Švengera, on přes Davida Bičíka. Už si naklonil na svou stranu kabinu i fanoušky.
Jaký je jako parťák v reprezentaci?
Výborný. Jsme spolu často v kontaktu, píšeme si. Rozebíráme věci ohledně rukavic, jiných brankářů, ale třeba i rodinu, děti. Máme super vztah, i věkově k sobě máme blíž.
V Basileji začínáte třetí sezonu. Nebyla za tu dobu šance odejít a posunout se třeba ještě dál?
Jestli něco bylo, nedostalo se to ke mně. Na konci minulé sezony jsem podepsal smlouvu na pět let, s klubem jsme se dohodli, že když za mě někdo dá určitou částku, budou ochotní jednat. Ale to je v rukou klubů a agentů, nechci se zatěžovat spekulacemi.
Výhledově by vás lákala změna?
Jsem v Basileji maximálně spokojený. Ale lákalo by mě to, odmala mám sen zkusit si Premier League. Jestli bych na to měl. Z brankářského hlediska je to nejsložitější soutěž, byla by to výzva. Ale na druhou stranu, z Basileje se hodně složitě odchází.
Proč?
Každý rok se hraje o titul, každou sezonu jste v pohárech. Jít potom někam, kde se bude hrát „jen“ liga... Muselo by to dávat smysl ze všech stran. I třeba z pohledu rodinného života.
V Basileji nebýváte zrovna v ohni střel, že? Chytáte za silnou obranou.
Jsem zvyklý, že hodně držíme balon, spíš se zapojím do rozehrávky, občas posbírám nějaký centr. Tím to často končí. Ale na druhou stranu, švýcarská liga je útočnější než v Česku, padá hodně gólů. Vypadá to, že práci moc nemám, protože my opravdu dostáváme málo branek, ale moje úloha je jiná: pomáhám v rozehrávce, zastavuju akce dřív, než vznikne nebezpečí.
Když pak nastoupíte třeba proti Arsenalu, je to trochu nezvyk, ne?
Možná je to naopak jednodušší. Když je člověk v zápřahu a pořád se kolem něj něco děje, je to pro gólmana lepší.
