Šmicrův smysl pro humor je pověstný. Dobře o něm ví i norský reprezentant John Arne Riise, který si s bývalým spoluhráčem užil spoustu legrace v šatně Liverpoolu.
Když se kamarád svíjel na hřišti s rukama pod břichem, hned věděl, jak na něj. "Dělal si ze mě srandu, že prý mi nic není a ať se tam neválím," říká Šmicer.
Zrzavý obránce dokonce přidal i dotaz, jestli některý ze zasažených orgánů teď nemá zaražený v břiše. "Naštěstí to nebylo tak hrozné," dodal Šmicer.
Gól, kterým v sobotu rozhodl o vítězství českého týmu v úvodním barážovém duelu, zatím Šmicer mezi nejvýznamnější trefy své kariéry neřadí. "Třeba nakonec vypadneme, pak nebude mít žádnou cenu. Ale jestli nám pomůže k postupu na mistrovství světa, tak ho rozhodně budu počítat mezi tři nejdůležitější," má jasno dvaatřicetiletý fotbalista.
V osobním žebříčku nejdůležitějších gólů zatím staví nejvýše letošní trefu ve finále Ligy mistrů a branku Rusku, jíž poslal českou reprezentaci na mistrovství Evropy v roce 1996 do čtvrtfinále.
Gól za šedesát fernetů
Svoji cenu však má Šmicrova branka z Osla už nyní. Jeho tchán Ladislav Vízek ji vyčíslil na šedesát skleniček fernetu. "Pozval celou hospodu," směje se Šmicer velkorysosti bývalého reprezentačního útočníka, který dnes provozuje restauraci Kozlovna na kraji Prahy.
"Nakonec si Láďa oddechl, když mě střídali, protože za druhý gól sliboval na každý stůl láhev skotské," dodává Vladimír Šmicer.
 Lékař Jiří Fousek (vlevo) a masér Jiří Vít pomáhají Vladimíru Šmicrovi na nohy poté, co byl bolestivě zasažen míčem do rozkroku. |
