„Nepřijel. Na China Cupu jsem jako novinář,“ odpovídám překvapeně a se smíchem.
Předtím o fotbalovém turnaji, který Nan-ning podruhé v historii hostí, nepadlo ani slovo. Jenže místní o něm dobře vědí, i když zrovna fotbalovému míči neholdují.
„Nesleduju to, ale vím, jak jsme dopadli s Walesem,“ prohodí Nina, milá recepční našeho hotelu, jako by se za výsledek 0:6 sama styděla. Prý se o něm dozvěděla ze zpravodajství.
Na China Cup vás v Nan-ningu zvou už na letišti obřím plakátem s největšími hvězdami turnaje Balem, Cavanim či Suárezem. Ale i českému týmu se dostává pozornost.
Překvapeného Baráka vítali v hotelu s dresem Udine, za slávisty přímo do Nan-nigu dorazil jejich skalní fanoušek z Číny. A také návštěva pátečního zápasu byla překvapivě vysoká: 22 537 diváků, byť drtivá většina z nich přišla hlavně na Uruguay.
„Je tady o fotbal opravdu velký zájem. I když nás třeba moc neznají, chtějí vidět hráče, kteří se tím živí a hrají ho na nejvyšší úrovni,“ všiml si český reprezentant Tomáš Kalas.
Ale i ti, kdo se k nejvyšší úrovni ani nepřiblížili, si chvílemi mohou na ulici připadat jako hvězdy. Stačí vypadat neasijsky a dorazit do Nan-ningu v době konání turnaje: najednou vás místní zvědavě pozorují, ti nejodvážnější zkoušejí oslovit, či alespoň pozdravit.
Cesta na stadion je zážitek i za sklem mikrobusu: třeba když se ve vedlejším autobusu děti nalepí k oknům, buší do nich, nadšeně mávají a natáčejí si vás na mobil.
Při vjezdu do areálu je chlapík ve středních letech z evropské návštěvy jako u vytržení: valí oči, skáče do vzduchu a pohybem naznačuje kopání do míče. Jako by se chtěl ujistit: Vy budete hrát, že?
Věděl by, co je to ofsajd? Nebo kolikrát se může střídat? Těžko říct - Číňané mají často o fotbalu jen přibližnou představu. Přesto je zjevně fascinuje jako máloco - v Nan-ningu to je v posledních dnech dobře znát.
