Třicetiletý stoper ve Fenerbahce Istanbul odehrál dvě ligová utkání v druhé polovině září, od té doby nic. Herní vytížení pak měl už jen v říjnu v kvalifikačním utkání v Nizozemsku.
Za listopad první starty nasbírá v pátek v přípravném utkání národního mužstva v Ostravě proti Srbsku či v úterý v Polsku. „Věřím, že pak se to otočí v klubu a začnu hrát,“ doufá Kadlec.
Jak svou pozici v klub snášíte?
Na psychiku je to těžké. Musíte se soustředit na každý trénink, udržet si vysokou motivaci, nezranit se. Po tréninku si přidávám, sprinty, posilovna, snažím se chodit na doplňkové sporty. Prostě abych nějak nahradil to zápasové manko.
Proč zrovna box?
Dostal jsem se k tomu přes kamaráda, trenér je napůl Němec, napůl Turek. Dělá i thajský box. Nabídl mi, ať se přijdu podívat, a mně se to zalíbilo. Začal jsem před pár měsíci a hrozně mě to baví.
K čemu je pro fotbalového reprezentanta box dobrý?
Je to dobré na obratnost, pomůže vám to i v tom, že se nebojíte do soubojů. Mně to vyhovuje, jsem spokojený. Když jsem se na box díval v televizi, říkal jsme si, co to jsou tři minuty v ringu. Ale když tam pak jste, je to opravdu fyzicky náročné, máte jiný druh pohybu. Jako doplňkový sport je to výborné.
Už jste boxoval v zápase?
Ne, jen sparing. Ale i když v rámci sparingu jdete proti někomu, koho neznáte a nevíte co očekávat, tak je to jiné, než obyčejné trénink.
Dostáváte tvrdé rány?
Mám helmu a je to spíš jen lehce. Ale i tak je to zajímavé.
To ve Fenerbahce vás nikdo nešetří. Jste tam třetím rokem a stabilní místo jste nezískal. Letošní sezona je extrém, odehrál jste jen tři utkání. Jste na trenéra naštvaný?
Vadí mi, že nehraju. Někdy ty důvody jsou pro mě frustrující. Ale tak to chodí, v zahraničí se s vámi nikdo nemazlí. Bojuju s tím, ale je mi to nepříjemné. Přitom zápasů máme hodně, sestava by se mohla prostřídat, ale zatím to na mě nevychází. Trenér viděl náš kvalifikační zápas v Holandsku, ale stejně mi pak šanci nedal.
Jak vám to portugalský trenér Vítor Pereira vysvětluje? Co znamená, že důvody jsou pro vás frustrující?
To je mezi námi. Prostě to pro mě není moc logické. Jsem tam jako levý stoper, víc hraje Alvés. Když jsme se vrátili z reprezentace, byl zraněný, ale já stejně nehrál. Pikantní je, že tam šel druhý pravý stoper.
Co na to říct?
Musím to vzít, každý trénink odmakám a čekám, že se moje jméno v sestavě objeví. Zatím tam není. Snad se do léta objeví co nejčastěji.
Nepřipadáte si zbytečný?
To zase ne. Od všech slyšíte, jak jsou s vámi spokojení, ale prostě nehraju. Je to složitá situace. Ale jestli mám pocit, že jsem potřebný, že vám věří, že týmu kdykoli můžete pomoct, jako třeba v kvalifikaci v Holandsku, tak takhle to moc není. Ale motivaci kvůli národnímu mužstvu neztrácím. Peru se s tím, jak nejlíp umím.
V Nizozemsku jste i navzdory malé herní praxi v klubu odehrál výborný zápas. Ale reprezentační kouč Vrba se v minulosti vyjádřil způsobem, že kdo nebude nastupovat v klubu, nejspíš nebude ani v národním mužstvu. Neuvažujete, že už kvůli mistrovství Evropy 2016 změníte v zimě dres?
Ve Fenerbahce mám smlouvu do léta a chtěl bych ji dodržet. Věřím, že se to otočí, že zase začnu hrát. V zimě v plánu nic nemám, nemyslím si, že by se něco stalo.
A když se nic nezmění ani ve vašem herním vytížení?
Jestli hrajete pořád, nebo jen občas, tak si nemyslím, že by to mělo mít velký vliv. Někdy vám zápas za reprezentaci sedne, když hrajete pravidelně, ale taky můžete být unavený. A naopak, ti co málo hrají, jsou natěšení, hladoví. Rozehranost je sice důležitá, ale já osobně to jako zásadní faktor nevidím.
Ale třeba začátkem září v kvalifikaci proti Kazachstánu a v Lotyšsku jste v reprezentaci kvůli tomu chyběl. To vaše frustrace musela být mnohem větší. Bylo to tak?
Ano, bylo. Člověk se k národnímu mužstvu upínal, těšil a pak jsem v něm nebyl. Proto jsem moc rád, že teď v nominaci jsem, i když jsem za klub nehrál. Budu chtít dokázat, že jsem povolaný právem.
