Dvaapadesátiletý kouč u druhé nejvýznamnější fotbalové reprezentace Česka nahradil Jakuba Dovalila, jemuž po červnovém mistrovství Evropy vypršela smlouva a šéf asociace Miroslav Pelta si po sedmi letech Dovalilovy éry přál změnu.
Lavička v polovině dubna ze Sparty odešel nuceně. „Bral jsem to jako realitu, kterou fotbal prostě přináší,“ říká Lavička.
Byl jste smutný, naštvaný, nebo se vám ulevilo? Od prosincového vyřazení v Evropské lize v Bernu byl na vás velký tlak?
V klubu jako je Sparta je tlak enormní. Snažil jsem se bojovat do poslední chvíle, aby Sparta byla úspěšná. Nic jsem nevzdával. Rozešli jsme se přátelsky. Že jsem tam musel skončit, rozhodně není důvod, abych cítil zášť.
Jak jste zbytek sparťanské sezony viděl?
Moc jsem si přál, aby Sparta ligu vyhrála. Když Plzeň doma prohrála s Mladou Boleslaví, tak jsem věřil, že titul zůstane na Letné. Ale pak rozhodl vzájemný zápas, který všechno vyjasnil.
Vyjasnilo se i u vás. Proč reprezentace do 21 let?
Od chvíle, co jsem skončil ve Spartě, jsem měl dost času, abych si odpočinul a načerpal nové síly. To pro mě bylo důležité. Pak mi fotbal zase začal chybět. Děkuju za důvěru, kterou do mě vedení asociace vkládá. Vážím si toho.
Měl jste i jiné nabídky, například z Austrálie, z Liberce, z arabského světa, které jste odmítl. Proč?
Ze zahraničí i z české ligy, ale po zvážení všeho jsem volil tuhle variantu. Některé nabídky byly z lukrativních oblastí, ale zase tam nebyla úplná garance bezpečnosti. Kdybych kývl, nemohl bych tam být s rodinou, což byl také jeden z důvodů, proč jsem do ciziny nešel.
A Liberec?
Potěšilo mě to. Působil jsem tam, znám lidi. Ale logicky po mně chtěli, abych se rozhodl co nejdřív.
Vést reprezentaci je úplně jiná práce než v klubu. Nebude vám chybět každodenní trénink? A o víkendu zápas?
Už jsem si angažmá u jedenadvacítky zkusil. Přiznám se, že po sedmi letech v klubech jsem měl v úmysl volit tento způsob trenérské práce. Vím, že je odlišná.
Co vás na ní baví?
Sice nejste každý den na hřišti, ale zase můžete sledovat hráče s nadhledem, skládat si je do mozaiky. Hodně si zakládáme na kontaktu s hráči. Není to jen o tom, abychom se potkali jednou za čas na srazu.
U jedenadvacítky jste působil v letech 2007 až 2008, ale v polovině kvalifikace vás zlákala Sparta. Tam jste však vydržel jen pár měsíců. Nelitoval jste, že jste tenkrát od reprezentace odešel?
Pamatuju, že jsme skupinu rozjeli dobře. Odešel jsem po vzájemné dohodě svazu a Sparty. Nikdy jsem nelitoval žádného kroku, který jsem udělal. I ta tehdejší krátká epizoda ve Spartě byla zkušenost, která mi otevřela další možnosti, že jsem mohl pracovat jinde.
