Když v pátek večer nastoupil v Turecku ke kvalifikaci o Euro 2016, bylo to jeho jedenadvacáté utkání sezony (dvacáté v základní sestavě). Když pak po zápase z kabiny mířil k autobusu, nešlo se mu zlehka.
„Měl jsem toho dost, ale po zápase je to normální,“ říkal s úsměvem.
Část únavy setřásl ještě v Istanbulu. Stoper Michal Kadlec vzal spoluhráče z reprezentace do skvěle vybavené kabiny Fenerbahce, kde působí, a která byla na stadionu přes chodbu. „Naložil jsem se do ledového bazénu,“ líčil.
Lafata je po kapitánovi Rosickém v kádru druhý nejstarší. S věkem se zvýšila i jeho cena pro tým. Útočníka číslo jedna z něj udělal až Pavel Vrba.
Tenkrát, krátce po svém debutu na podzim 2006, to měl v konkurenci Milana Baroše a Jana Kollera složité. Pravidelně ho začal povolávat až Michal Bílek od roku 2010. Ale i tak byl spíš náhradníkem, naskakoval na pár minut.
Lafata v reprezentaci32 startů, 7 gólů debut: 2. září 2006, Česko - Wales 2:1 (2 góly). debut v základní sestavě: 25. května 2010, USA - Česko 2:4 z 32 startů jen jedenáctkrát v základní sestavě. góly: Česko - Izrael 2:1, 26. května 2012 příprava na Euro, Česko - Slovensko 3:0 (2 góly), 14. listopadu 2012 příprava, Turecko - Česko 0:2, 6. února 2013 příprava, Malta - Česko 1:4, kvalifikace MS, 11. října 2013 |
Ani Vrba na něj zpočátku nesázel. Po jeho lednovém nástupu dostal Lafata pozvánku jen na Vrbovu premiéru proti Norsku. Pak třikrát v přípravě chyběl. Až těsně před zářijovým startem do kvalifikace proti Nizozemsku se dočkal.
I proto, že se národnímu týmu nedařilo v přípravě a žádný jiný útočník Vrbu o svém přínosu pro mužstvo nepřesvědčil. Až Lafata.
Není to jen zabiják ve vápně, ale pracant, který se na hřišti pro ostatní přetrhne. Co on to naběhá, svede soubojů, vypomůže v defenzívě.
„Je pravda, že v posledních zápasech běhám hlavně bez míče. Ale pak ten výsledek stojí za to,“ říká sparťan. V září doma proti Nizozemsku (2:1) přihrál na gól Dočkalovi, i v pátek v Turecku kladné body sbíral jinak než jako střelec.
„Míč víc drželi soupeři, oba zápasy byly podobné. Když proti nim chceme uspět, musíme hrát organizovaně,“ upozornil Lafata. „Nemůžeme počítat s tím, že budeme tlačit. Proto se snažím přizpůsobit.“
Neúnavně se pouští do dalších a dalších sprintů, napadá rozehrávku, i když ví, že s míčem se moc nepotká. Rozdal spoustu ran, až ho sudí ke konci půle upozorňoval: „Ještě jeden faul a dostaneš kartu.“
„Musíme si přiznat, že jsme měli trochu štěstí. Ale to v takových zápasech potřebujete. Druhý den se na to už nikdo neptá, hlavní jsou výsledky. A ty zatím máme.“
Česko odstartovalo do bojů o Euro povedeně, vyhrálo oba zápasy proti papírově nejsilnějším soupeřům. Teď ho čeká outsider. Jenže vzhledem ke čtyřhodinovému časovému posunu vůči středoevropskému času, vzhledem k náročnému cestování, vzhledem k umělému povrchu, na kterém se hraje, to pro Čechy může být nejtěžší zápas z dosavadního průběhu kvalifikace.
„Zatím o Kazachstánu moc nevíme, ale nemám strach, že bychom šli nepřipravení. Trenér do nás informace nahustí,“ předpokládá Lafata. „Video máme každý den, asi mu chybí každodenní kontakt s hráči, tak si to chce užít,“ uzavřel se smíchem.
