Stříbrný reprezentant z mistrovství světa v roce 1962 v Chile – a od června také čerstvý důchodce. "V 66 letech už mám nárok na odpočinek," říká stále vitální pán.
Bývalý útočník ani po konci kariéry od fotbalu neutekl, dlouhá léta se na pražských stadionech staral o trávník. "Na Bohemce 27 let, na Julisce to bylo let devět," vzpomíná. "Teď si ale chci užívat důchodu."
Středobodem jeho programu je tak pravidelně jednou za měsíc večer na stadionu Dukly, kde se schází s dalšími slavnými fotbalisty.
"Ale pozor, zdaleka nechodí jen dukláci! My vůbec nerozlišujeme, jestli jsi byl sparťan, slávista nebo slovanista. Všichni si rádi pokecáme. A aspoň se můžeme trochu popichovat, tak jako kdysi na hřišti."
Řekli byste, že se za léta společných večerů už fotbalovým internacionálům příběhy vyčerpaly? "Co vás nemá. Historek je pořád habaděj, je jich katastrofálně moc," říká zvesela Jelínek.
"Složíme se na sud piva, nějaké maso a vždycky se těšíme na nové a nové zkazky. Takový Petr Rada, ten překřičí i vrchního."
Teď Josefa Jelínka a další čeká ještě větší setkání: v Třeboni se příští pátek koná premiérový ročník akce Fotbal Memories, kde se mají sejít desítky bývalých reprezentantů.
"Je výborné, když to za nás někdo takhle zorganizuje," těší jej. Možná o to více, že letos s dalšími slaví kulaté jubileum: 45 let od slavného světového stříbra z Chile.
"To víte, že si člověk vzpomene. Obzvlášť já: před utkáním ve skupině s Brazílií se mi tehdy narodila dcera," říká s dojetím.
"Jen mě mrzí, že nikdo z vysokejch pánů na Strahově si na takové výročí pomalu vůbec nevzpomene."
Funkcionáři Jelínkovi radost nedělají, zato jej potěšili jeho fotbaloví nástupci: reprezentace do 20 let, která také na MS skončila druhá.
"Vždyť byli jako my. Taky odjížděli s tím, že nemají co ztratit a budou rádi za postup ze skupiny," říká.
A fotbaloví mladíci se nakonec vraceli jako hrdinové – stejně jako před 45 lety Jelínek a spol.
