V přípravných duelech proti Srbsku (pátek) a Polsku (úterý) může Vacek trenérovi Vrbovi ukázat, že se s ním dá počítat.
„Takhle to neberu. Musím svou výkonnost dokazovat každý týden. Kdyby se mi tyhle zápasy povedly, a pak bych hrál půl roku špatně, bylo by mi to k ničemu,“ říká 28letý záložník. „Abych byl upřímný, když jsem šel v létě do Polska, na reprezentaci jsem vůbec nemyslel. Když se ale daří týmu, je člověk národnímu týmu blíž.“
Byl jste po čtyřech letech na srazu reprezentace nervózní?
Na prvním tréninku to na mě trochu dolehlo, i když jsem si myslel, že to tak nebude. Zavzpomínal jsem si na ty předešlé čtyři roky, které nebyly lehké.
Na co přesně jste zavzpomínal?
Prolétlo mi hlavou angažmá v Chievu Verona, kde to nebylo špatné, odehrál jsem dost zápasů. Pak jsem se vrátil do Sparty – tam to nebylo jednoduché. Byl jsem součástí týmu, který udělal triple, ale nedostal jsem tolik prostoru. Šel jsem na hostování do Mladé Boleslavi, což bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Ten půlrok mi hodně pomohl. Teď na to navazuji, mé výkony v Polsku jdou ještě nahoru. Doufám, že to může být ještě lepší.
Byl váš letní přesun do Piastu Gliwice ještě větší bingo než vámi zmiňovaná Boleslav?
Trenér Ščasný mi řekl, že se mnou ve Spartě nepočítá, měl jsem víc možností, kam jít. Nechtěl jsem ale někde těžce bojovat o místo. Když mi pak zavolal trenér Látal a nastínil svou filozofii, zajel jsem se do Polska podívat. Upřímně říkám, že mě v první moment nenapadlo, že bych tam mohl jít. Ale teď vidím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí. Liga je tam ohromně sledovaná, stadiony krásné a vyprodané, to pak člověka fotbal hodně baví.
A navíc vedete polskou ligu o osm bodů, což je docela senzace.
Taky jsem trenérovi Látalovi na začátku říkal, že se bojím, abychom se neplácali někde dole. Ale on poskládal skvělý tým a je z toho v Polsku obrovský poprask. Jako kdyby v Česku vedlo ligu Brno. Nejdřív lidé mluvili o štěstí, ale teď je půlka základní části pryč, porazili jsme velké polské týmy a už nás začínají respektovat.
Patříte ke klíčovým hráčům týmu, prý se o vás zajímají nejslavnější polské kluby. Jak to prožíváte?
Je pravda, že novináři v Polsku řeší, co se mnou bude, všichni se mě na to ptají. Když se o vás zajímá tým jako Legia Varšava, potěší to. Ale tohle já neovlivním. Nejdůležitější pro mě je, že mám zase radost z fotbalu, těším se na každý zápas a myslím, že je to i vidět. Jsem rád, že jsem to v těch předešlých čtyřech letech nevzdal, i když třeba ve Spartě to pro mě bylo hodně těžké období. Bojoval jsem dál, někdo říkal, že zbytečně, ale věřil jsem, že se mi to jednou vrátí.
V Gliwici ze Sparty hostujete do konce sezony. Nemůže se ale při vaší formě ohledně vaší budoucnosti něco stát už teď v zimě?
Piast na mě má předkupní právo a bylo mi řečeno, že ho chtějí za každou cenu využít.
Jste v kontaktu se Spartou?
Teď vůbec. Ani náznaky. Ve Spartě jsem strávil hodně let, věřil jsem, že je to pro mě to pravé místo, ale pochopil jsem, že musím odejít.
Teď vás s reprezentací čeká dvojzápas se Srbskem a v Polsku. Těšíte se do Polska s národním týmem hodně?
Budu se chtít ukázat, pokud nastoupím. Stadion byl rychle vyprodaný, v Polsku je o fotbal obrovský zájem, to v úterý všichni uvidíte. A neplatí to jen pro reprezentaci.
Jak v Polsku vnímají český fotbal?
Všeobecně jako ohromně silný, obzvlášť Sparta a Plzeň tam vzbuzují respekt.
A jak by dopadlo srovnání české a polské ligy?
Největší rozdíl je v zázemí všech týmů. Kamkoliv přijedete, mají tam nádherný stadion, lize to dodává velkou prestiž. Plné a krásné stadiony působí úplně jinak, než když spolu hrají dva menší týmy z české ligy. Všechna utkání jsou v televizi, mají to skvěle marketingově podchycené. Týmy jako je Plzeň a Sparta by samozřejmě v polské lize hrály o titul, ale největší rozdíl je právě v těch ostatních mužstvech: i relativně menší klub má ekonomickou i fanouškovskou sílu.
