"Nechtěl bych na nic zapomenout, ale k největším zážitkům patří starty za národní mužstvo, tři tituly s Duklou, zápasy před 120tisícovou návštěvou v brazilském Sao Paulu nebo Pohár vítězů pohárů v Kyjevě, kde bylo sto tisíc lidí," vzpomíná bývalý pilíř obrany.
Hrál na mistrovství světa v roce 1982 a tehdy asi netušil, že se od té doby reprezentace probojuje na šampionát pouze jednou a pak až letos.
"Do Německa na mistrovství bychom jako internacionálové měli jet, tedy máme to slíbené, ale nevím, jak to dopadne."
Fiala pochází ze tří bratrů. Jaromír a Jiří si zahráli ligu v Olomouci, ovšem druhorozený Jan za Sigmu nikdy nenastoupil.
"V patnácti jsem odešel ze Slatinic do Uničova, kde jsem si zahrál s Jaromírem, s nejstarším bráchou, a odtud jsem šel na vojnu do Dukly, kde jsem nakonec strávil dvanáct let," vypočítal Fiala.
Ligu opustil v roce 1987, kdy zamířil do Francie. Po šesti letech si ještě zahrál dvě sezony nižší soutěž v Rakousku a od roku 1995 do dneška je registrovaný v Černovicích. "Ale už nehraju. Jenom za starou gardu."
Fiala má i trenérskou licenci, jako asistent vedl Jablonec a naposledy Xaverov. "Nyní mám ale zdravotní problémy, takže jsem trenéřiny nechal," poznamenal.
Dodnes fandí Olomouci a zná se osobně s dnes už bývalým trenérem Uličným. "Na Moravu jezdím často a moc rád se sem vracím," přiznává.
Na závěr letošní ligy má svůj názor. "Byla to katastrofa, divadlo pro pobavení. Ale je otázkou, jestli na to hráči vůbec mají. Třeba Sparta: říká se, že to Plzni pustila, ale já si spíš myslím, že na to svou kvalitou ani neměla," dodal Fiala.
