„Jsem rád, že jsem si po měsíci mohl zahrát,“ neskrýval jedenadvacetiletý stoper po střetnutí s Kuvajtem (7:0), jenž si předtím kopl jen v říjnové kvalifikaci s Běloruskem.
Pět zápasů Turína, které proběhly mezi reprezentačními srazy, sledoval pouze z lavičky.
David Zima prožívá v Itálii zvláštní start angažmá: při první možné příležitosti debut a vysoká výhra 4:0 nad Salernitanou, příště střídačka, ale po chvíli zase 90 minut v prestižním – prohraném (0:1) – derby s Juventusem.
Od něj však za Turín nenastoupil. „V klubu to bylo samozřejmě náročné, nicméně tam je velká kvalita,“ vyprávěl.
Probíral jste tuhle situaci s trenérem Ivanem Juričem?
Momentálně ne. On je takový, že počítá se všemi, a kdykoli se může stát, že někdo vypadne, tak chce mít náhradu na každém postu. Bere nás jako dvacet pět lidí, ne základní sestavu plus ty, co jsou na lavičce.
Čili jste nezvažoval třeba v zimě odejít na hostování?
Určitě ne. Jak říkám, nemá cenu myslet nějak do budoucna. Uvidíme, stát se může cokoliv. Může někdo vypadnout ze sestavy, můžu se tam zase dostat, je to fotbal.
Česko - Kuvajt 7:0, příprava na jednu bránu, po dvou gólech dali Pešek i Sýkora |
Na druhou stranu třeba v derby s Juventusem jste hrál. Zážitek?
Já jsem zrovna typ, který to moc neprožívá. Bral jsem to jako každý normální zápas, ale kvalitativně bych Juventus přirovnal třeba k Arsenalu.
Se Slavií jste mu na jaře neúspěšně (1:1, 0:4) čelili ve čtvrtfinále Evropské ligy.
Kvalita hráčů Juventusu je obrovská, ale dalo se s nimi hrát, uhrát nějaké body. Nebylo to od něj jednoznačné, dominantní.
Když si odmyslíme herní nevytíženost, jste v Itálii spokojený?
Teď už ano. První dva měsíce byly náročné. Zařizoval jsem bydlení, vybavení do bytu a tak dále. V posledním týdnu už jsem si konečně zařídil internet, to byla poslední věc. Teď už se můžu soustředit jenom na fotbal.
Jak jste na tom s italštinou?
V pohodě. Já jsem spokojenej. Samozřejmě umím jenom nějaké základy, ale když potřebuju, domluvím se, zmatlám nějaká slova dohromady. Myslím, že se učím jakž takž dobře. Mám lekce třikrát, někdy čtyřikrát do týdne.
Mladičký Zima a jeho italské začátky: Neřeším, kolik jsem stál. Proč mít stres? |
Zvykáte si na vyhlášenou italskou taktiku. Cítíte, že jste se v tomto ohledu zlepšil?
Určitě. Je to samozřejmě celé trochu náročnější a na trávníku má každý větší zodpovědnost, protože hrajeme po celém hřišti jeden na jednoho. Soupeř tě nesmí přehrát, nesmíš udělat chybu.
Ač jste moc nehrál, nominace do reprezentace vás neminula. Potěšila vás slova trenérů? Zdůrazňovali vaše kvality i to, že věří, jak období s nižším vytížením dokážete překlenout.
Samozřejmě jsem to zaznamenal a potěšilo mě to. Jsem rád, že mám tu čest tady znovu být.
Proti Kuvajtu jste odehrál celý zápas, myslíte, že jste si výkonem řekl o místo v sestavě na Estonsko?
Tohle neřeším momentálně. Těžko říct. Já jsem rád, že jsem mohl po měsíci hrát, a co bude, uvidíme. Budu dál makat na tréninku.
 |
Co mužstvu konfrontace s Kuvajtem dala? Byla to dobrá příprava?
Myslím, že určitě. Každý mač je dobrý, dostanete se do zápasového tempa. I když soupeř samozřejmě nedosahoval vysokých kvalit... Na souhru týmu je to ale určitě dobré. Mohli jsme si vyzkoušet různé situace, útočné akce, obrannou fázi.
Pro vás v defenzivě šlo o zvláštní zápas, moc práce jste neměli.
Řekl bych, že byl úplně normální. My defenzivní hráči jsme se sice častěji objevovali v ofenzivě, ale jelikož jsme hráli jeden na jednoho, tak jsme museli být pořád ve střehu. Až do doby, než to bylo čtyři nula, pak už se dá říct, že se trošku zvolnilo a utkání nemělo takové tempo a kvalitu jako v prvním poločase a na začátku toho druhého.
Sám jste na konci první půle mohl slavit branku, nakonec se z dorážky vaší střely prosadil Jakub Pešek. Jak blízko jste byl?
Dopadlo to nejlíp, jak mohlo: dali jsme z toho gól! (smích)
Co jste říkal na atmosféru? Na tribunách v Olomouci bylo hodně dětí, cítili jste na trávníku velkou podporu?
Jojo, cítili. Byl jsem rád, že tam bylo tolik lidí, čekal jsem tak kolem tří tisíc. Bylo hezké vidět severní tribunu po dlouhé době zaplněnou.
