České fotbalisty to však nerozhodilo, v pohodě si hlídali dvoubrankový náskok z pražského utkání a po výhře 1:0 postoupili na Euro.
Už hodinu před utkáním se zaplnila místa v horních galeriích za oběma brankami. Když vzápětí k rozcvičení vyběhl Petr Čech, přivítal ho ohlušující pískot. A podobně poté i ostatní české fotbalisty.
Hlasatel fanoušky hecoval: Jde o historický zápas.
Když těsně před výkopem z reproduktorů znělo "Kde domov můj", celý stadion tleskal. Podle prezidenta černohorských žurnalistů to byl vděk a pocta českému národu za to, co vykonal v boji proti komunismu počínaje činem Jana Palacha.
Ale když se začalo hrát, místní diváci už zase fanaticky povzbuzovali a podrážděně reagovali na každý sporný verdikt sudího či na zdržování soupeře. Z hlediště hrozili a na trávník házeli, co jim přišlo pod ruku.
Nejvíc igelitové fáborky, které před výkopem sloužily k choreografii. Petr Čech si často musel "uklízet" prostor před brankou, odhazoval igelity, konfety i zapalovače. "Sbíral jsem i peníze." líčil Čech. "Ale jinak musím říct, že fanoušci byli korektní."
Na nepříliš útulný stadion se vtěsnalo na třináct tisíc diváků, vytvořilo bouřlivou, jiskřivou atmosféru, ale slibované peklo se nekonalo. Asi i proto, že zápas plynul nudně, nepadaly góly, nebyly šance...
"Atmosféra byla skvělá, zápas jsem si užil," poznamenal Čech.
Hosté navíc deset minut před koncem zásluhou Jiráčka vstřelili gól. V tu chvíli nebylo pochyb - fotbalisté Černé Hory na Euro nepostoupí.
Jen krátce po přestávce rozproudily fanoušky dvě velké příležitosti, které Damjanovič ani Vučinič neproměnili. Víc vzrušivých okamžiků rozhodující duel o postup na mistrovství Evropy nepřinesl.
Přinesl jen českou radost, kterou přímo na stadionu v Podgorici prožilo s fotbalisty necelých sto českých příznivců.
