Alexander Károlyi na snímku z roku 2009

Alexander Károlyi na snímku z roku 2009 | foto: Profimedia.cz

Fotbalový soudce vzpomíná: K Řepkově recidivě se přihlédnout muselo

  • 21
Je to 40 let od chvíle, kdy se rozhodl, že propojí právničinu a fotbal. „Hned první případ, který jsme na disciplinární komisi dostali, byl pan Ladislav Vízek,“ vzpomíná Alexander Károlyi, současný ombudsman olympijského výboru.

Jaké to bylo, když jste začínal?
Bylo mi čtyřiadvacet a studoval jsem práva. Měl jsem slušné znalosti o fotbale a zřejmě taky o právu, ovšem praxe byla jiná. Navíc fotbalové přehmaty jsou specifické.

Co ten Vízek, kouzelník z Dukly?
Poškorpil se s košickým Ujhelym. Vypadalo to, že Ujhely plivnul a Vízek mu za to vlepil facku. Vízek byl reprezentant, řešilo se to naveliko. Za Duklu přišel situaci vysvětlovat herec Ivo Niederle z klubového výboru. Byl to rok 1978, takže samozřejmě neexistovaly mobilní telefony, o wi-fi nemluvě. Československá televize nám však nabídla, že v rámci objektivity poskytne záznam.

Takže?
Jakmile jsme ukončili zasedání disciplinárky, jelo se do Měšťanské besedy. Stáli jsme u deseti obrazovek a koukali, jestli uvidíme provinění. Za námi tři redaktoři, před které se protlačilo pár techniků, a když se záznam pustil, hned měli názor. Zprava se ozvalo: To je jasný, plivanec a facka. Zleva: Vůbec ne! Stejné oči, jiný názor, což platí dodnes, jenže když vám situaci rozfázují, obvykle víte přesně, co se stalo. Vízek s Ujhelym tvrdili, že k provinění nedošlo, takže dostali podmínku.

Byl jste šťastný, když jste šéfoval fotbalové disciplinárce?
Určitě jsou v životě zásadnější hodnoty. Mě to ovšem bavilo, naplňovalo, i když jsem měl civilní zaměstnání. Upřímně, nebylo lehké každý čtvrtek skloubit zasedání na Strahově s prací v zahraničním obchodě nebo v bankovnictví.

Musel jste někdy u fotbalového tribunálu potlačovat smích?
Šetřili jsme korupci, ovlivňování výsledků, doping, divácké násilí nebo vulgarity, což jsou společensky velmi nebezpečné projevy, ale našly se úsměvné okamžiky. Třeba hned v roce 1978 se talent hradeckého fotbalu Miloš Mejtský upsal dvěma klubům, slavné Slavii a maličké Malšově Lhotě. Byl to reprezentant do jedenadvaceti let, takže aféra.

Co udělala disciplinárka?
Předvolala si všechny svědky a taky předsedu Malšovy Lhoty. Zeptali jsme se: Jak jste získal podpis pana Mejtského? Řekl: Zazvonil u mě a požádal, zda by u nás nemohl kopat.

To už jste se smál?
Cukaly mi koutky, ale zkusili jsme ještě další otázku: A kdyby u vás zazvonili úřadující mistři Evropy, třeba Panenka, Viktor, Nehoda, Dobiaš? Nepřišlo by vám to divné? Pán se ani nezačervenal: Vůbec ne, nás je tak málo, že bereme každého.

Nezlobte se, ale bývá spravedlnost ve fotbale slepá?
Pocit spravedlnosti je subjektivní, já si ovšem dovolím tvrdit, že v naší komisi jsme si objektivitu drželi.

Málokdo z předvolaných odcházel z vašich dveří spokojený. Bylo vám někdy potrestaných líto?
Ne, protože si jsem jistý, že jsme pro objektivitu posouzení udělali maximum. Možná jsme měli výhodu, že na rozdíl od soudů jsme měli daleko větší možnost člověka poznat z hlediska jeho fotbalového působení. Nikdo pro nás nebyl pan Nikdo.

PŘÍSNÝ DOHLED. Olomoucký trenér Petr Uličný diriguje své svěřence.

Co třeba trenér Petr Uličný, který na Strahov jezdil pravidelně?
Prima chlap, zval mě do sklípku na víno a dokonce se před dvěma lety sám stal členem disciplinární komise. Ale vybavuje se mi, jak jsme řešili jeho hlášku na sudího Holuba.

Páni soudci, říkejte mi John. O krásném světě bouřliváka Uličného

Kur..?
V zápise o utkání bylo, že rozhodčího urazil. Zatímco trenér se hájil, že tím výrazem jen zahájil větu, jako by řekl Ty vole nebo Sakra. Dostal pokutu padesát tisíc za vulgární výraz, nikoli za urážku. Pan Uličný se odvolal a požádal o znalecký posudek profesora Uličného z katedry bohemistiky, aby výraz rozebral.

Co vy na to?
Pan Oldřich Uličný, emeritní profesor, jenž se o fotbal nezajímal, vzkázal: Pane Uličný, znám vás, protože když máte problém s disciplinární komisí, vaše jméno je ihned v novinových titulcích. Moji studenti je vystřihují a lepí na nástěnku u mé katedry - čili o vás mám přehled.

Ozval se někdo, že byste na něj u disciplinárky měl pifku? Ščasný, Řepka, Poborský, Horváth?
Spíš bych řekl, že setkání na Strahově pomohla ke vzájemnému respektu, ale rozdíly byly, to nezakrývám. Třeba stoper Jaroslav Šilhavý, pozdější trenér Slavie, byl rekordmanem v počtu červených karet. Rudý džentlmen, psalo se o něm. Hrál nesmlouvavě a cestu k nám znal dokonale, ale zároveň jsme vnímali, že je férový. Uvědomoval si chyby.

Co ostatní?
Trenérům jsme na lavici obžalovaných říkali: Od hráčů chcete, aby poslouchali, ale neumíte zvládnout vlastní emoce? Nemáte-li sebekázeň, nemůžete být velkým trenérem.

Tomáš Řepka vás nemusel, že?
Nebyli jsme na něj přísnější, jenže on se vinil opakovaně a vážně. Byl vyloučený tolikrát, že se k jeho recidivě přihlédnout muselo.

Tomáš Řepka v dresu Sparty (20. září 2010)

Tak často jste ke sparťanskému stoperovi promlouval a nic.
Někdy jsem si připadal jako komisař z francouzských detektivek, který se baví se známými firmami a prosí je, aby se konečně polepšily. Všem jsme u disciplinárky dávali šanci. Když jsme se v 1988 stal šéfem komise, otevřel jsem dveře i novinářům. Potrestaný měl svoji verzi, my svoji a teď se v tom vyznejte... Novináři se mohli na cokoli zeptat. Trest neměl být jen represí, ale taky prevencí.

Dařilo se?
Většinou ano. Už kvůli tomu, že jsme měli trestní rejstřík. Původně v knížce, kam jsme podle abecedy zapisovali jména viníků.

Slavného brankáře Čecha jste před 18 lety potrestali na tři zápasy za vyloučení na Bohemians. Dodnes vám to vyčítá.
Ano, pamatuju, pošťuchoval se s panem Freislerem. Rozhodčí i delegát vyhodnotili jeho zákrok jako surovou hru. Tři zápasy byl trest na spodní hranici.

Bylo snazší řešit klasická provinění, která vyplynula ze hry, než třeba doping či korupci?
Nepochybně. Třeba Pavel Horváth, tehdy v dresu Sparty, dostal pokutu za nesportovní chování.

Psalo se, že na Žižkově hajloval.
Dostal pokutu 200 tisíc a teď to zkusím vysvětlit. Vyžádali jsme si názor pana doktora Mareše z Brna, soudního znalce na extremismus. Na Pavla totiž kdosi z Teplic podal trestní oznámení. A jak víte, je veliký rozdíl, jestli stojíte před soudem nebo fotbalovým tribunálem.

To samozřejmě vím.
Policie chtěla znát náš názor a my sdělili, že Horváth překročil jen fotbalové normy. Nechtěně vyprovokoval neovladatelné fanoušky, kteří si jeho gesta vyložili jinak. Případ jsme uzavřeli, Pavla potrestali za nesportovní chování a desky s vyšetřováním předali policii. Z Teplic vzkázali: Výborné a objektivní. My to odkládáme, o trestný čin se nejedná.

Pohádka o karamelkách pana Richarda, vlastně kouče Dejmala

Co drnovické karamelky z října 1993?
Složitý případ. Pominu-li vítkovického Kovačíka roku 1988, který si vzal od manželky spasmoveralgin na bolest zlomené ruky, tak se doping českého fotbalu téměř netýkal.

Havlíček z Hradce, rok 1996?
Na vrozené astma používal ventolin ve spreji. Vyžádal jsem si proto zdravotní dokumentaci od jeho šesti let a taky posudek od soudního znalce z oboru plicní chirurgie. Vyplynulo z toho, že pan Havlíček nezískal výhodu proti zdravým, jen kapkami dorovnával svůj handicap. Ovšem lékař Hradce, doktor Michálek, který nedodržel předpisy, dostal rok zákazu činnosti.

A pak to přišlo: Drnovice a Gli-coramin, nedovolený lék na lepší dýchání.
Hráči Poštulka a Prokop dostali dva roky nepodmíněně, zápas se kontumoval ve prospěch Plzně a Drnovice dostaly pokutu.

Jindřich Dejmal

Proč ne trenér Dejmal, který hráčům údajně tabletky dával?
Nebylo v disciplinárním řízení dokázáno, že to byl skutečně pan Dejmal. Hráči, trenéři i funkcionáři to ve svých výpovědích kategoricky popřeli. Dalším garantem toho, že se hráči budou chovat v rámci antidopingových norem, byl klub.

I když jste disciplinárku vedl dlouhé roky, vaše jméno se proslavilo až během korupční aféry v roce 2004. Vzpomínáte?
Novináři spočítali, že ten rok se jméno Károlyi objevilo v médiích více než sedmtisíckrát. A proč? Protože jsme celou kauzu řešili transparentně. Před ničím jsme se neschovávali, navíc bylo nezbytné spolupracovat s policií a státním zastupitelstvím. Zatímco disciplinární komise posuzovala výhradně to, jestli se někdo provinil proti fotbalovým normám, orgány činné v trestním řízení řešily, zda nedošlo k porušení zákona. To není dvojí trestání, ani nemohly padnout stejné tresty.

Potrestali jste pět klubů, dvacet rozhodčích, osm funkcionářů a šest delegátů. Šokovalo vás, co zaznělo v odposleších?
Spíš mě to u mnoha lidí zklamalo.

Hlavní postavou aféry byl žižkovský šíbr Horník. Dostal deset let. Šel byste s ním na kafe?
Kdybych ho náhodou potkal a měl čas, tak asi ano. Pan Horník byl jedním z mála, kdo se na nic nevymlouval a vypovídal jako chlap: Vážení pánové, omlouvám se, že vám přidělávám práci. Jsem si vědom svého provinění, jel jsem na červenou, a protože k vám mám důvěru, každé vaše rozhodnutí budu respektovat.

Alexander Karolyi (vlevo) a Miroslav Jansta při volbě předsedy ČOV

Tehdejší sparťanský boss Miroslav Pelta za cinklé jaro nepykal.
To vyjádření nic neprokazovalo, nic nedokazovalo, nebylo doloženo fakty a nemělo další souvislosti, na což se pana Pelty ptala i policie a státní zastupitelství. Byl to jeho žargon. Jako byste řekl: Manželka mě naštvala tak, až jsem měl pocit, že ji snad zabiju. Šetřili jsme dvanáct klubů a v sedmi případech jsme disciplinární řízení nezahájili, nicméně všichni mluvili hlavně o Spartě a Peltovi, protože to bylo nejzajímavější. Jenže když potrestáte bez důkazů, může se všechno obrátit proti vám. Z naší strany by to byl populismus, o právních důsledcích ani nemluvě.

K čemu je českému sportu ombudsman, což je role, kterou nyní vykonáváte v olympijském výboru?
Nezávisle posuzuju jakékoli sporné situace, které vzniknou ve sportovním prostředí. Lhostejno, jestli se jedná o sportovce, trenéry, funkcionáře, lékaře či svazy. Obrátit se na mě může téměř kdokoli. Ať jde třeba o doping, šikanu, nerespektování barvy pleti, náboženského vyznání, sexuální orientace. Ale to je na úplně jiný rozhovor.


EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko