Sparta - Partizan Bělehrad 4:1 doma a 0:5 venku: Šokující vyřazení na jaře 1966 v Poháru mistrů. První duel mohla vyhrát Sparta i víc, proto jela k odvetě s optimismem. Vzpomíná útočník Václav Mašek: "Mysleli jsme si, že to jedeme jen z povinnosti odehrát. Řvalo se švejkovské Na Bělehrad! U stadionu na nás Jugoslávci zdvihali pět prstů, my na ně dělali posuňky, smáli jsme se. Ještě víc nás pobavili, když před námi rozbili portrét Švejka v životní velikosti. V kabině jsme si o tom pobaveně vyprávěli, nesoustředili jsme se na zápas. A pak přišel ten děs a hrůza. Až druhý den mi došlo, co jsme provedli."
Dukla - VfB Stuttgart 1:4 venku a 4:0 doma: Mráz na Julisce, hřiště bylo jako kámen. Odveta 3. kola Poháru UEFA se hrála 6. prosince 1978. Hodinu před zápasem byl stadion nabitý fanoušky. A ti se dočkali nečekaného. "Pro Němce to byla v mrazu porážka jako u Stalingradu," říká Ladislav Vízek, který nastoupil v útoku. "Jako by to viselo ve vzduchu, že se může něco stát. Ale nahlas jsme o tom nemluvili. Trenér Vejvoda pořád opakoval: hrajte pro radost. Víc nás nehecoval, neřval. V poločase jsme vedli jedna nula, to vůbec nic neznamenalo, ale hráli jsme dobře. Vejvoda povídá: nepospíchejte, spěch plodí chyby, ono to přijde samo. A pak jsme dali tři góly. Byl to zázrak, výsledek a ještě to, že já, kdo neuměl hlavičkovat, dal gól hlavou."
Bohemians - Ipswich Town 0:3 venku a 2:0 doma: Bohemians nepostoupili do 3. kola Poháru UEFA, ale nebýt sudího, který jim nepřál, možná by to na podzim 1980 dokázali. V odvetě vedli už ve 3. minutě, druhý gól dal Antonín Panenka hned po půli báječně z přímého kopu. "Jenomže jsme neměli sebevědomí," vzpomíná Panenka. "Věděli jsme, že Angličani nebudou hrát naplno. Ten pocit, že stačí prohrát dva nula, ovlivní každý tým. V naší kabině to nebylo úplně nažhavené, i když se všichni snažili. Pořád jsme si mysleli, že jsme uťápnutí kluci z Vršovic, a proti nám Ipswich se šesti reprezentanty a známým trenérem Bobby Robsonem. Ta sebevíra je rozhodující. Zažil jsem ji pak v Rapidu Vídeň. Prohráli jsme v Magdeburku nula tři. Pořád jsme si ukazovali, jak se nám německý tisk vysmívá. To nás nabudilo. Před odvetou jsme byli napevno přesvědčení, že postoupíme. Suverénně jsme to říkali. A vyhráli jsme pět nula."
