„Příliš to neřeším. Jsem hráčem Slovácka ještě na dva roky, pokud by se mělo něco změnit, závisí to hlavně na případné dohodě obou klubů. Normálně jsem se zapojil do přípravy,“ hlásí syn vicemistra Evropy z roku 1996.
Takže vás nemrzí, že odchod do Jablonce majitel Slovácka zatrhl?
Tak na jednu stranu jsem odchovancem, hraju tady od páté třídy, v září mi bude pětadvacet let. Kdyby mohla přijít nějaká změna, rozhodně bych se jí nebránil. Ale zároveň jsem tady spokojený, stabilně hraju, v posledním roce se mi dařilo. Nemám absolutně problém tady zůstat. I když jsem dostal od Jablonce konkrétní nabídku.
Proč by vás lákalo jít do Jablonce, když v uplynulé sezoně skončil jedenáctý, zatímco Slovácko bylo šesté?
Ano, hráli hůř než my, ale teď budují úplně nový tým, už tam přišla zajímavá jména i dobrý trenér, pan Šilhavý v Liberci něco dokázal. Navíc jeho asistent Chytrý už mě trénoval ve Slovácku v dorostu. Myslím, že by to rozhodně nebyl krok zpět.
Jak vám klub oznámil, že vás do Jablonce neprodá?
Dočetl jsem se to na iDNES, kde pan Krejčí (ředitel Slovácka) v rozhovoru řekl, že nehodlají kohokoliv pouštět (rozhovor čtěte zde). Mně sice můj manažer říkal, že je to pořád otevřené, ale jde to mimo mě, je to záležitost klubů.
Nemůže vás ta situace ovlivnit?
Samozřejmě, že dokud věc není uzavřená, v hlavě to mám, ale na trénincích na to nemyslím, normálně makám naplno. Dělám to hlavně pro sebe, chci se dál zlepšovat.
„Mohl jsem vstřelit ještě mnohem víc než deset gólů. Klidně čtrnáct, patnáct.“ Milan Kerbr, záložník Slovácka |
Měl váš poslední rok vůbec nějakou chybu?
Měl jsem výkyvy, musím přiznat, že moje výkony nebyly vždycky úplně optimální. Každopádně jako tým jsme se hodně zvedli a posunuli se dál, to dokazovaly naše výsledky i konečné umístění v tabulce. Já jsem se zlepšil hlavně střelecky. Před rokem i před dvěma jsem dal jen po jednom gólu, teď jsem se zvedl a mohl jsem jich vstřelit ještě mnohem víc než deset. Klidně čtrnáct, patnáct. Když si vzpomenu jenom na šance proti Olomouci, kdy jsem z metru netrefil bránu, pak jsem při přehození brankáře trefil břevno. Každopádně gólově se mi celkem dařilo, týmu jsem snad pomohl.
PřestupyJak se mění soupisky jednotlivých mužstev |
Čím to, že jste se tak rozstřílel?
Asi proto, že jsem začal stabilně hrávat. Tím jsem se uklidnil a začal si víc věřit. Když se člověk do šancí dostává, dá jeden dva góly, spadne to z něj. Možná to přijde i s věkem. Když jsem coby nezkušený naskakoval na pár minut, byl jsem v šanci vystrašený, protože jsem gól musel dát, abych se dostal do sestavy. Teď jsem věděl, že pokud se mi někdy i podaří zahrát špatně, trenér Habanec mě podrží a já mu důvěru vrátím příště.
Před rokem jste si dal za cíl nastřílet deset gólů, což se vám přesně povedlo. Jakou metu máte pro další ligový ročník?
Nechci mluvit nějak suverénně. Nejdřív se zase musím dostat do sestavy. Pokud se mi to podaří, rád týmu svými góly pomůžu. Ale budu opatrný, chtěl bych na podzim vstřelit pět branek, pak se uvidí.
Přestup řešil i Valenta, klub jej nepustil do rodné Slavie Jiří Valenta ze Slovácka zpracovává míč v utkání proti Plzni. Střelec Milan Kerbr není jediným fotbalistou Slovácka, kterého odmítl majitel klubu Zdeněk Zemek po úspěšné sezoně zakončené šestým místem v lize pustit konkurenci. „Taky jsem něco řešil, zájem o mě projevila Slavia,“ sdělil MF DNES záložník Jiří Valenta. V pražském klubu vyrostl, ale ligu si za něj nezahrál. Než dostal příležitost, přetáhl jej v osmnácti letech po konci smlouvy Jablonec. Až po příchodu do Slovácka se vypracoval ve výrazného ligového hráče, především v posledních dvou ročnících. Možnost vrátit se do rodného klubu jej nyní zaujala. „Ale byl jsem informovaný, že mě klub nepustí. Nijak zvlášť mi to nevadí, chci teď bojovat za Slovácko. A proč za půl roku neodejít třeba ještě do lepšího klubu, když na sobě budu dál makat?“ uvažuje šestadvacetiletý střední záložník. Poslední rok jej nadchnul. „Vzpomíná se mi na něj dobře, do posledního kola jsme hráli o páté místo. Teď to chceme potvrdit, zkusit atakovat nejvyšší příčky,“ popisuje Valenta atmosféru v kabině na začátku letní přípravy. „Síla v týmu je. Když klub nepustil Milana Kerbra, budeme stejně silní, pokud někdo přijde, tak ještě silnější. Nemyslím si, že bychom měli jít do sezony s obligátním cílem hlavně se zachránit.“ Valentovi prospělo, když před rokem kouč Svatopluk Habanec začal s mužstvem hrát s posílenou pětičlennou zálohou a jediným útočníkem. „Jsem s tím hodně spokojený, beci hodně zapojují do hry nás záložníky a záleží jen na naší kvalitě, co z toho bude. Nenakopávají míče dopředu a na nás nezbývá pouhý boj o odražené balony,“ těší Jiřího Valentu. „Tento systém mě moc baví. Oproti dřívějšímu 4-4-2 je to velký pokrok. A je jen dobře, že nám to tak rychle sedlo. Asi nikdo nečekal, že za rok budeme tak vysoko,“ poznamenal. |
