Život v Baku ho nadchnul, přesto je Ivo Táborský rád zpátky v Teplicích. K úplné spokojenosti mu totiž chybělo to hlavní, proč se do dalekého Ázerbájdžánu vydal: fotbal. Během půlročního hostování ofenzivní záložník či útočník strávil víc času na lavičce než na hřišti.
„Ale zase jsem nabral novou zkušenost a troufám si říct, že jsem se vrátil sebevědomější. Chci tady ukázat, že mám na to, abych byl v základní sestavě a třeba i táhl tým,“ je odhodlaný Táborský, jenž je v Teplicích zatím na zkoušku.
PřestupyJak se mění soupisky jednotlivých mužstev |
Inter Baku na vás neuplatnil opci. Proč?
Poslední měsíc a půl jsem skoro vůbec nehrál, takže z toho mám takové smíšené pocity. Život tam byl fajn, město krásné, finanční stránka taky o něčem úplně jiném než tady. Ale často jsem byl na lavičce, ke konci dokonce i na tribuně. A já chci hlavně hrát, dávat góly, radovat se z vítězství, ne jen někde vysedávat. To je důvod, proč jsem i chtěl zpátky sem.
Napadlo vás, že se ještě vrátíte do Teplic?
Když jsem v zimě odlétal ze soustředění na Kypru do Baku a loučil se s teplickými kluky, bylo to pro mě trochu emotivní. Získal jsem vztah ke klubu a říkal jsem si, že bych se sem ještě někdy rád vrátil. Samozřejmě jsem netušil, že to bude hned za půl roku. Ale naštvaný nejsem.
V Baku jste ze začátku hrál, proč se to pak zlomilo?
Já už spíš od začátku jen naskakoval. Na druhý poločas, na třicet minut. Bylo to komplikovanější i v tom, že se tam hrál systém 5 - 4 - 1, na jednoho útočníka. Tím byl trenérův syn, já byl až druhý. Ale kdybych dal pokaždé gól, když jsem dostal šanci, tak si o místo řeknu.
Byla štace v Baku z fotbalového hlediska krok zpátky?
Moc jsem toho neodehrál, takže v tomhle jo. Ale mám teď velkou chuť něco dokázat, už než začala příprava, tak jsem trénoval sám, chystal se na sezonu. A doufám, že se to zúročí. Snad v Teplicích, nebo jinde, když se nedohodneme. Ale doufám, že tady.
Jakou kvalitu má liga v Ázerbájdžánu?
Je tam hodně cizinců, Azerbájdžán disponuje obrovskými financemi, takže si dovolí přivést kohokoliv. V našem týmu byli tři Španělé, dva Francouzi. Byl tam i Jašvili, který hrál dlouho bundesligu. Mančaft jsme měli výborný, 20 lidí kolem něj, výplata chodila včas, vše tam funguje. I dalších pět týmů bylo výborných. Jen ta disciplína je trochu horší, fotbalisté jsou tam takoví hračičkové. Ale neztratili by se nikde.
A jaký byl život v Baku?
Neexistují tam přechody pro chodce a jednou jsme jeli 12 hodin vlakem na zápas (smích). Ale zase je tam nulová kriminalita, bydlel jsem 5 minut pěšky od moře. V roce 2015 tam mají být Letní hry, něco jako evropská olympiáda. Staví se nové stadiony, baráky. Když vám to budu vyprávět, ani mi to nebudete věřit. I já na to koukal, fakt hezké. Jistě, periferie Baku a jiná města už nic moc nejsou, ale v lize je pět týmů z hlavního města.
Tak to tam musí být narváno, když se hrají samá derby.
Tam fotbal moc neberou, chodí 500 lidí i na městská derby. Atraktivnější je pro tamní lidi volejbal, ale ani na ten se moc nechodí. A to se na fotbal ani neplatí vstupné! Přitom na ulicích se 10 tisíc lidí fláká, chodí po promenádě, hrají tam hry. Ale o fotbal zájem nemají, byť tam působí skvělí hráči.
Jak jste se v Baku dorozumíval?
Kouč mluvil rusky, pak to přeložil do angličtiny. Takže rusky vykládal 10 minut a anglicky asi 30 vteřin (smích).
Zpět k Teplicím. Ty teď budou ofenzivního lídra potřebovat, když se vážně zranil Štěpán Vachoušek.
Trenér Ščasný mi volal, že i kdyby se Vachy nezranil, tak by mě sem chtěl. To bylo hezké gesto, další plus. Nechci nahradit Štěpána, protože s ním bych si ještě strašně moc chtěl zahrát. Je to výborný kluk i fotbalista. Ale udělám vše, abych teď byl tím lídrem a Teplicím pomohl.
