Dvaašedesátiletý stavební inženýr z Benešova se rozhoduje, jestli potřetí v kariéře kývne na nabídku Sparty.
Na rozdíl od minulých let by nebyl "jen" hlavním koučem ligového áčka, ale z pozice šéftrenéra čili generálního sportovního manažera by určoval metodiku od žáků až pro první tým. Pro něj by si vybral trenéra, který by splňoval jeho představy o hře i o složení kádru.
Ve Spartě byl dvakrát, pokaždé ho vedení klubu kvůli špatným výsledkům odvolalo. Vyhazov zažil i na Žižkově a v Dynamu Moskva. Ve Slavii ho propustili po skončení ročníku, ač měl smlouvu ještě na další. V Hradci Králové s ním po roce kontrakt neprodloužili. Z Benešova a z Plzně odešel sám. Z Jablonce odcházel kvůli nabídce Sparty.
V lize dosud odkoučoval 197 zápasů, pětasedmdesát z nich jeho tým vyhrál, porážek nasbíral o dvě víc.
Bilance Jaroslava HřebíkaJak si vedl jako trenér v lize Benešov: 16 zápasů - 3 výhry - 3 remízy - 10 porážek Plzeň: 30 - 11 - 6 - 13 Žižkov: 15 - 2 - 4 - 9 Hradec Králové: 30 - 8 - 10 - 12 Slavia: 30 - 15 - 10 - 5 Jablonec: 30 - 8 - 8 - 14 Sparta poprvé: 24 - 17 - 2 - 5 Sparta podruhé: 22 - 11 - 2 - 9 Celkem: 197 - 75 - 45 - 77 |
Mistrovský titul s týmem, u kterého by vydržel celou sezonu, Hřebík ještě nikdy nezískal.
Přesto na jaře 2007 v rozhovoru pro deník Sport prohlásil: "Já osobně se považuji za úspěšného trenéra. Mužstvo, které jsem vedl, nikdy neprohrálo v derby mezi Spartou a Slavií. Zaváděl jsem úspěšně u mnoha týmů zónový způsob hry. Se Slavií jsme hráli v té době údajně nejlepší fotbal u nás. Vyhráli jsme pohár, v Poháru UEFA jsme vyřadili a i kvalitou hry přehráli Schalke, předchozího vítěze soutěže."
Osudná Plzeň
Jaroslav Hřebík býval dobrým fotbalistou, rychlým útočníkem. Dokonce to dotáhl až do nejvyšší soutěže. V polovině sedmdesátých let minulého století dva roky pod Tomášem Pospíchalem nastupoval za Plzeň. A právě legendární kouč Pospíchal v něm probudil zájem o trenéřinu.
Kudy šel HřebíkPřehled angažmá |
"Pro mě měl úplně nadčasové metody a vnímání fotbalu vůbec. Pořád vymýšlel něco, co by posunulo výkon týmu nad normální průměr nebo nad fotbalovou současnost, ve které pracoval. Ta nadčasovost mě pak do budoucna určitě zajímala nejvíc i v mém počínání," vzpomínal Hřebík letos pro fanouškovský web spartaforever.cz.
Když pak v pětatřiceti kariéru dohrával v divizi v rodném Benešově, byl to zároveň začátek jeho nové životní dráhy. "Zrovna neměli trenéra, tak to nabídli mně."
Pak se dalších deset let čekalo, než jméno Hřebík znovu zazní v první lize. V létě 1994 jako trenér postoupil mezi elitu právě s Benešovem, za nímž tenkrát stál kontroverzní podnikatel Švarc.
Během sedmnácti let v lize získal Hřebík množství obdivovatelů, kteří mu bezmezně věří. Ale nemalý je zástup i jeho odpůrců.
"Dokáže lidi přesvědčit svými argumenty a uměl si udělat báječnou mediální politiku. Všechno trpělivě vysvětloval, i po nezdarech si žurnalisty dovedně získával na svou stranu," všiml si před devíti lety Vlastimil Košťál, když jako sparťanský šéf Hřebíka odvolal a mnozí mu tento krok vyčítali.
1. ligové angažmá: Benešov (1. července 1994 – 26. února 1995)
Mužstvo v první lize bylo jen rok, sestoupilo s pouhými dvanácti body za tři výhry a tři remízy. Nebyla to však úplně vina Hřebíka. Ligový nováček zkolaboval, jelikož mu došly peníze. Klubový vlastník Miroslav Švarc se dostal do problémů, nakonec byl odsouzen na devět měsíců do vězení za neodvedení daně, za neplacení sociálního a zdravotního pojištění.
Trenér Hřebík odešel na vlastní žádost v polovině ročníku, v té době měl tým už oněch dvanáct bodů, bez Hřebíka už jen prohrával a sestoupil.
2. ligové angažmá: Plzeň (1. července 1995 – 18. května 1996)
Povedené angažmá. Z nenápadného mužstva Hřebík vytvořil solidní celek a noviny psaly: "Přeměnil zažité plzeňské catenaccio na pohledný útočný fotbal."
Po podzimu 1995 byla Plzeň pátá, v posledním dějství dokonce porazila Spartu a měla 25 bodů, což byl její rekord, který vydržel až do předloňské sezony. Když na podzim 2009 současný tým pod vedením Pavla Vrby v 15. kole porazil střížkovské Bohemians 3:2, dosáhl 26 bodů a byl také pátý. "Ten Vrba mě ale štve, myslel jsem, že rekord ještě nějaký čas vydrží," žertoval Hřebík na klubových stránkách.
Jaroslav Hřebík jako trenér Viktorie Plzeň
Tenkrát v Plzni začal prosazovat zónový způsob hry, což byla v české lize novinka. Hřebík se v ní zhlédl v AC Milán, kde zónu v osmdesátých letech zavedl slavný Arrigo Sacchi. I Plzni sedla, hráče to bavilo. "Kdybych tenkrát nedostal šanci od vedení a nemohl bych zónový způsob prosadit, nejspíš bych s trenéřinou skončil," vzpomínal Hřebík pro Plzeňský deník. Dnes zónu hrají všichni...
Plzeň nakonec pátou příčku z podzimu neudržela, ale i tak bylo deváté místo s vyrovnanou bilancí vynikající. V týmu nebyl ani náznak revolty, hráči se podřídili trenérovým pokynům. Ale když mu vedení začalo prodávat opory, neprodloužil smlouvu.
3. ligové angažmá: Žižkov (1. července 1996 – 31. prosince 1996)
První neúspěch. Hřebík na Žižkov přicházel s velkými ambicemi a po půl roce byl vyhozen, tým byl poslední. Navíc měl kouč konflikty se staršími hráči. S gólmanem Šimurkou se dokonce popral.
Jaroslav Hřebík během angažmá na Žižkově
"Nechtěl bych se v tom už pitvat, nebylo by to ani kolegiální," poznamenal před šesti lety v MF DNES Juraj Šimurka, dnes též kouč. "Moje reakce tenkrát nebyla správná, za což jsem se panu Hřebíkovi omluvil. Ale tehdejší incident byl pro mě obrovským poučením: díky němu vím, jak se jako trenér nikdy nesmím k hráči chovat."
Problémy Hřebíka se staršími hráči se opakovaly i při dalších angažmá. A Žižkov? Hřebíkův nástupce Julius Bielik dovedl na jaře 1997 mužstvo na dvanáctou příčku, od sestupu dělily klub čtyři body.
4. ligové angažmá: Hradec Králové (1. července 1997 – 30. června 1998)
Po odchodu ze Žižkova zůstal bez práce jen půl roku, byť se zařekl: "Trénováním se už nikdy živit nebudu. Říkal jsem si, že nemá smysl, aby člověk něco dělal s tím nejlepším svědomím, a ono to stejně nejde a nejde. Na Žižkově jsem prostě dostal pořádně za vyučenou."
Při nástupu v Hradci poznamenal: "Kdo má fotbal rád a snaží se ho dělat se vším všudy, pro toho je opravdu drogou."
Ve východočeském klubu se cítil jako při předchozím angažmá v Plzni: dá se pracovat progresivně, je tam podobný hráčský kádr a všichni kolem jsou pro fotbal zapálení.
Jenže ne všechno se dařilo, Hradec nakonec bojoval jen o záchranu, v závěru sezony panovala nervozita. Ve 24. kole v duelu s Duklou na protest proti výkonu sudího Poledníka demonstrativně opustil lavičku a sedl si na tribunu. Disciplinárka mu dala pokutu 10 tisíc korun.
V zápase s Teplicemi poslal do hry náhradníka Homoláče, kterého po pár minutách zase stáhl. "V kritické chvíli uhnul míči, to se nesmí stát," vysvětloval.
Hradec se zachránil v posledním kole díky výhře na Žižkově, Hřebíkovi skončila smlouva a v kuloárech se povídalo o tom, že po něm sáhne Slavia.
5. ligové angažmá: Slavia (1. července 1998 – 30. června 1999)
I v jednom z nejslavnějších domácích klubů se Jaroslav Hřebík rozhodl změnit herní rozestavení. Tým dosud nastupoval se třemi obránci a pěti záložníky.
"Chceme hrát se čtyřmi obránci v řadě, včas zachytit světový trend. Hráči to přijali," řekl kouč těsně před sezonou. "Ohromně mi nahrálo právě skončené mistrovství světa, na němž nejlépe dopadla právě mužstva s rozestavením, které já prosazuji."
Jaroslav Hřebík ve Slavii
Jenže už ve druhém kole tým padl 0:5 v Ostravě a to ještě Stejskal zneškodnil penaltu. Mužstvo provázely výkyvy, srážely chyby v obraně a hráči si tajně stěžovali, že si nemohou zvyknout na nový styl. Po pár kolech byl tým až dvanáctý. "Ve Slavii začíná válka. Ne mezi mnou a hráči, ale prostě válka o slávistický život," burcoval Hřebík.
Tehdejší klubový šéf Vladimír Leška kouče podržel: "Potřebuje čas." Hřebík ho dostal, v Poháru UEFA tým vyřadil Schalke, obhájce trofeje, a zvedal se pomalu i v lize. Po podzimu skončil čtvrtý.
Na jaře Slavia finišovala, dokonce porazila první Spartu, což bylo první vítězství v derby po šesti letech. Vyřadila ji i v semifinále poháru, v němž celkově triumfovala.
Ale v lize obsadila až třetí příčku, v novodobé české lize to bylo nejhorší umístění. "Pokud je to neúspěch, tak je mi líto věrných slávistických fanoušků. Každý na tom máme nějaký podíl," řekl Hřebík tenkrát.
V posledním kole Slavia hrála v Teplicích, stačilo neprohrát o dvě branky a udržela by druhou příčku, jež znamenala kvalifikaci o Ligu mistrů. Jenže Slavia padla 1:3. A domácí stoper Marián Řízek slavil s obrovským hřebem ozdobený červenobílými fanglemi.
"Je to jen suvenýr. Velký hřebík v barvách Slavie. Chtěl jsem ho předat trenéru Hřebíkovi, jenže on někam utekl. Chtěli jsme Slavii zatlouct. Tak tady to mají," líčil.
Slávistický kouč byl z porážky a z výkonu mužstva rozčarovaný: "Když se hráči bojí zranění, nemohou vyhrávat osobní souboje." Přitom Vágner poslal slávisty do vedení už ve 3. minutě. Ale do půle to bylo 3:1. "Vedení nás rozhodilo. Potom do toho hráči nedali všechno. Nejsou tak srdnatí," dodal Hřebík.
Byl to jeho předposlední zápas na lavičce Slavie, s níž pak ještě zvládl pohárové finále proti Liberci. Poté ho většinový vlastník Slavie, anglická investiční společnost ENIC, odvolal. "Důvody jsou soukromého rázu mezi mnou a panem Hřebíkem," tvrdil najasně Darren Venn z ENIC. Skončil i manažer Jaromír Šeterle.
6. ligové angažmá: Jablonec (1. června 2000 – 25. května 2001)
Rok Hřebík netrénoval, pak vzal Jablonec, který chtěl po dvou letech záchranářských starostí v tabulce výš. Hřebík pracoval s širokým kádrem, ale tápal při skládání sestavy. Z prvních deseti kol vyhrál Jablonec jen jednou, byl čtrnáctý a Hřebík nabídl rezignaci. Vedení ji nepřijalo, dál trenérovi věřilo. Vyplatilo se, ustálila se sestava, sedm zápasů bez porážky pomohlo k posunu na desátou příčku.
Jaroslav Hřebík koučuje jablonecké fotbalisty.
Ale na jaře se opět jen bojovalo o udržení, záchrana přišla až v předposledním kole.
Trefil ji útočník Michal Seman, zimní posila z Příbrami, s nímž měl Hřebík těžkou práci. V průběhu jara Seman sice putoval do Jižní Koreje, ale vzápětí se vrátil a zase hrál.
"Není to oslabení, hrát budou jiní," říkal Hřebík, když Seman na měsíc zmizel.
Ale nakonec Jablonci i Hřebíkovi pomohl. Později o něm Hřebík řekl: "Jako hráč se pletl do kompetencí, do nichž mu nic nebylo." Hřebíka rozzuřilo, že na něj za jeho zády žaloval vedení. Když o tom jednou doma přemýšlel a manželka jej vyrušila, vylil si nahromaděnou zlost tak, že o stěnu mrštil asi pěti ovladači. "Nekřič na mě, nejsem Seman!" reagovala tenkrát dotčeně koučova žena. Hřebík pak musel vyběhnout z domu ven, aby se uklidnil.
Seman zůstal, Hřebík odešel. Za lepším do Sparty.
7. ligové angažmá: Sparta (1. července 2001 – 4. dubna 2002)
První zápas, debakl 0:3 v Blšanech. Třetí zápas, porážka 1:2 doma s Libercem. "Měli jsme špatný pohyb a prostupnou obranu. Ta prohra s Libercem, to je rána," přiznal Hřebík. "Dlouho ve Spartě nevydržíš," volali na něj naštvaní příznivci.
Jaroslav Hřebík sleduje soupeře Sparty
S mužstvem špatný úvod otřásl, pak sice vyhrálo v Opavě (poprvé v brance s Petrem Čechem) a nad Příbramí, ale jednobrankové výhry byly utrápené.
Zlom nastal v 6. kole v Olomouci, tým získal důrazného útočníka Hartiga, který spoluhráče strhl a výsledkem bylo vítězství 3:0.
Následovala remíza v Lize mistrů na Bayernu, dalších sedm výher v domácí soutěži bez obdržené branky a celkem jasný postup ze základní skupiny Ligy mistrů přes Feyenoord a Spartak Moskva.
Když v osmifinálové skupině hrála Sparta proti Realu Madrid, vyprodaná Letná nadšeně tleskala i po porážce 2:3.
Všechno se změnilo v zimě, kdy klub prodal Labanta s Haškem. Tvář mužstva byla diametrálně jiná, výkony špatné. V Lize mistrů až na zápas s Portem přišlo trápení. Na veřejnost se dostávaly spekulace o konfliktech trenéra a zkušených hráčů.
Když šest kol před koncem domácí soutěže Sparta prohrála v Jablonci 0:2 a v tabulce ji přeskočil Liberec, tehdejší klubový šéf Vlastimil Košťál trenéra odvolal. "Rozhodl jsem se reagovat na katastrofální výsledek v Jablonci a na atmosféru, která v mužstvu panuje," prohlásil tenkrát Košťál.
Po třech týdnech Hřebík přiznal: "Z odvolání jsem se ještě nevzpamatoval."
Hřebíkův nástupce, dosavadní asistent Vítězslav Lavička už Spartu na první příčku nedotáhl, radoval se Liberec, sparťané byli rádi za druhou příčku. "Na mužstvu ležela Hřebíkova deka," tvrdil Košťál.
O tři roky později Hřebík v rozhovoru pro MF DNES prohlásil: "Byli jsme bod za prvním Libercem. Titul bychom získali. Jsem si naprosto jistý. Ten tým jsem znal, zvládli bychom to."
8. ligové angažmá: Dynamo Moskva (6. listopadu 2003 – 12. července 2004)
Rok po vyhazovu ze Sparty z rodinných důvodů odmítl nabídku Ostravy. K trenéřině se vrátil až na podzim 2003 a bylo to překvapení: Dynamo Moskva. "Můj pocit je velmi příjemný. Tady v Moskvě je to všechno takové velké a o fotbal je větší zájem než u nás," vyznal se po podpisu smlouvy.
Do Ruska si přivedl tři české hráče Zbončáka, Martina Haška a Vlčka, ale mise po osmi měsících skončila. "Shodli jsme se, že bude pro obě strany lepší, když spolupráci ukončíme," poznamenal Hřebík.
"Když vedení vidělo, jak trenér pracuje s týmem, chytlo se za hlavu," psal například deník Gazeta. V médiích si na Hřebíka stěžovali ruští hráči. Když ho odvolali, klub byl pouhé tři body od sestupu, nakonec se zachránil o jediný bod.
9. ligové angažmá: Sparta (16. prosince 2004 – 3. října 2005)
Dosud poslední Hřebíkovo angažmá v ligovém klubu. Sparťanský šéf Daniel Křetínský se týden před Vánoci roku 2004 rozhodl pro překvapivý tah: zavolal si trenéra Františka Straku, velmi oblíbeného mezi fanoušky i většinou hráčů, a zbavil ho funkce, do které dosadil Jaroslava Hřebíka.
Jaroslav Hřebík a jeho nespokojenost během druhého angažmá ve Spartě
Straka byl nejen oblíbený, ale i úspěšný. Ligový podzim vyhrál o devět bodů, přes dvě předkola se jako první kouč českého klubu v historii probil do Ligy mistrů. V ní však získal jen bod za remízu s Manchesterem United.
Křetínský si myslel, že s Hřebíkem v Evropě prorazí. Jak se mýlil...
Před startem jara nový trenér tvrdil: "Trénuju silnější Spartu než tenkrát. Kdyby se mi práce ve Spartě tenkrát nepovedla, určitě tu nejsem. Dnes mám velmi silný tým, tým s charakterem."
Postupně přebudovával mužstvo, náskok v čele tabulky ještě zvýšil, titul se na Letné slavil už pět kol před koncem. Hřebík neslavil, od začátku proti němu byli fanoušci. Při inauguraci mistra si nepřišel pro medaili, Letnou znělo: "Hřebík ven!"
Na začátku nového ročníku zášť příznivců vůči trenérovi zesílila a takřka přerostla v povstání. Mužstvo hrálo slabě, klopýtalo, v lize patřilo do horší poloviny tabulky. I v Lize mistrů, kam se dostalo přímo, to bylo špatné. Vrcholem byla porážka na hřišti slaboučkého Thunu, když za stavu 0:1 dohrávala Sparta dokonce bez útočníků.
Chuligáni se kouče pokusili napadnout a poté poškodili fasádu jeho domu v Benešově. Hřebík dostal ochranku. Ale výsledky nezachránil.
Konflikty s hráči přerostly v otevřený boj s kapitánem Karlem Poborským. "Nesouhlasím s jeho metodami," řekl Poborský a vzdal se kapitánské pásky.
Křetínský rekordmana v počtu reprezentačních startů z klubu na hodinu vyhodil. Brzy následoval i Hřebíkův odchod. Po třech porážkách za sebou a devítibodové ztrátě na Liberec po pouhých osmi kolech uslyšel ve Spartě podruhé: Konec. "Spíš než za svou osobní prohru bych to označil za zklamání," řekl tenkrát Křetínský. Teď Hřebíkovi nabízí práci znovu.
Angažmá u reprezentace do 18 a 19 let (červenec 2008 - ?)
Když musel na podzim 2005 podruhé v kariéře odejít ze Sparty před vypršením smlouvy, rodině slíbil, že už jako trenér v českém fotbale působit nebude. Vydržel to tři roky, v létě 2008 převzal reprezentaci do 18 let.
V první kvalifikaci o evropský šampionát, což už pak bylo s výběrem do 19 let, v listopadu 2009 neuspěl a na vrcholný turnaj nepostoupil. O rok později v první fázi kvalifikace devatenáctka se štěstím postoupila ze třetí příčky ve skupině za Makedonií a Bosnou. Letos na jaře hrála finálovou část, v konkurenci Ruska, Nizozemska a Izraele byla první a zajistila si účast na šampionátu v Rumunsku.
Jaroslav Hřebík, trenér reprezentace do 19 let
Tam reprezentace nadchla, po výborných výkonech a zajímavé hře na přelomu července a srpna vyhrála skupinu bez ztrátu bodu, v semifinále si poradila se Srbskem.
V zápase o zlato po boji podlehla Španělsku 2:3 v prodloužení. Domů se Krejčí, Kalas a spol. vraceli jako hrdinové. Pro fanoušky byl hrdinou především Hřebík. "Netrénoval jsem lepší tým, co se týče charakterových vlastností," říkal.
S novým mužstvem rozehrál i další kvalifikaci a postoupil do druhé fáze, kde ovšem číhají těžcí soupeři: Nizozemsko, Francie a Norsko. Jak to s ním bude dál?
