„Byla celá prázdná a já jsem se trefil mezi nohy brankáře. Povedla se mi a od té doby si věřím. Zatím je to dobré.“
Ocenila vás i pětistovka příznivců, kteří při střídání provolávali vaše jméno. Všiml jste si toho?
Na to nejsem moc zvyklý. Spíš vzbuzuju i kvůli vysoké postavě opačné emoce. Lidem moc děkuju za atmosféru, kterou nejen tady vytvořili.
První poločas jste ale prohráli, týmu se vůbec nevydařil. Byla pak v kabině velká bouřka?
Ne, trenér nás jen nabádal, ať se uklidníme, že je tam velká spousta zbytečných ztrát, což měl pravdu. Pak už to bylo dobré.
Čím to, že to najednou šlo tak lehce?
Olomouc hodně zalezla a jako by čekala, co budeme vymýšlet. To se jí pak vymstilo.
Ještě před brankou jste měl velkou šanci po přímém kopu Pavla Haška. Co tomu chybělo?
Nebyl jsem v pohybu. Už jsem stál, když mi míč padnul na hlavu. Snažil jsem se to usměrnit, ale Drobisz hlavičku výborně chytil.
Taky jste trefil břevno.
To byla střela z dálky, při té nevíte, kam to vlastně poletí. Moc nechybělo, aby to byl gól. Škoda. Přitom rozhodně nejsem střelec z dálky.
