O víkendu však zažil slast. Do konce zápasu Brna se Žižkovem zbývalo několik vteřin. Došek si naběhl na Šustrův nízký centr, nasměroval jej vnější stranou stehna do branky, a jakmile míč pleskl o síť, rozběhl se k oslavnému kolečku. V onen den to byl jeho třetí gól, v sezoně už osmý, což Doška vysunulo do čela tabulky kanonýrů.
"Mám v poslední době i trošku štěstí," tvrdí čtyřiadvacetiletý hráč. První dva góly dal hlavou, tak se trefil kupodivu poprvé v sezoně. "Je to divné, že?" usměje se. "A koruna krále střelců? Ta mě láká, ale zatím na ni nemyslím. Byla by to však dobrá vizitka."
Když ji získá, bude to osobní triumf, který smyje vše nezdařené. Došek by tak částečně dohnal i svého otce, záložníka, který s brněnskou Zbrojovkou vyhrál v roce 1978 ligu. "Měření s ním je pro mě prestižní, chtěl bych se mu aspoň vyrovnat," říká Došek.
Přitom nechybělo moc, a Došek dnes brázdil led s bruslemi na nohou. Začínal s hokejem, na fotbal přesedlal až kvůli nemoci. "Půl roku jsem tehdy nemohl chodit na tréninky, tak jsem zkusil něco jiného."
Před dvěma lety mířil k vrcholu, trenér Brückner ho vzal na olympiádu do Sydney. V posledním zápase základní skupiny museli Češi vyhrát, Kamerun však držel remízu 1:1. Došek uslyšel: "Vem si dres a dej gól!" Po chvilce na hřišti mu přistál na noze míč, stačilo ho jen přistrčit. "Přestřelil jsem a všechno bylo v háji. Mrzí mě to ještě dneska." A jeho pohled probodává zem...
Když se vrátil, nešlo mu to ani v Brně. "Vypadni! Neumíš se pohnout!" řvali na něj diváci. Teď zase Došek stoupá vzhůru. "Určitě bych chtěl přestoupit do lepšího klubu, dotáhnout kariéru co nejdál," tvrdí.
Než by si zkusil angažmá v zahraničí, rád by ještě prošel špičkovým týmem v Česku. "Tam člověk získá zkušenosti s evropským fotbalem, skok není tak velký," soudí.
