Tijani je čerstvou posilou Brna pro zbytek ligového jara a prvním duelem, v němž už může nastoupit, je šlágr 20. kola domácí Zbrojovky proti Baníku Ostrava.
„Cítím se tady dobře, všichni – od spoluhráčů po kouče – jsou příjemní,“ pronese při rozhovoru pětadvacetiletý stoper několikrát. V Brně hostuje z Plzně, která v Králově Poli hrála před dvěma týdny, a tak má o hře svého nového celku dobrou představu.
„Mluvil jsem s trenérem a pochopil jsem, jaký styl hry preferuje. Snaží se hrát kombinačně, což mi vyhovuje. Jsem za to rád. Je to fotbal, ve kterém můžu ukázat svoji kvalitu,“ očekává Tijani.
Brno vyztužilo obranu. Z Plzně přichází na hostování stoper Tijani |
Pro Zbrojovku není jen svalovcem a skokanem do hlavičkových soubojů. Jeho předností je také rozehrávka. Na incident z přípravy v červnu roku 2020 si po ukázání fotografie vzpomene hned
„Jsem typem hráče, který do toho jde naplno. Vyhovuje mi to tak. V tréninku od kouče vím, že mám být opatrnější, že o víkendu hrajeme zápas, nebrousím to,“ ujišťuje.
Brněnský celek v jeho příchodu vidí slibné posílení obrany, kterou má z pohledu inkasovaných gólů třetí nejhorší v lize. Ač ji například trenér Slavie Jindřich Trpišovský chválil za to, jak zvládá standardní situace, faktem je, že Zbrojovka inkasuje přespříliš.
Kvůli Tijaniho příchodu je možné, že bude hrát jinak, a to na tři stopery vzadu. V tříobráncovém systému by se reprezentant afrického Beninu měl podle své herní charakteristiky cítit lépe než v čtyřčlenné lajně.
„Možnosti máme obě. S variantou tří vzadu pracujeme, protože kvalitních stoperů máme nyní hodně. Jsme si vědomi toho, že jsme delší dobu nevyhráli, takže změna se i nabízí. Nejsme vůbec rozhodnutí,“ vysvětloval v týdnu na tréninku Zbrojovky asistent kouče Jozef Dojčan.
Dilema prohlubuje i potřeba zalátat střed zálohy, kde chybí zraněný Filip Souček a kam se v minulém kole vysunul z obrany Lukáš Endl. Ten však v týdnu netrénoval.
„O to, kolik bude hrát obránců, se nestarám. Přizpůsobit musím já svůj styl mančaftu, ne naopak, protože nejdůležitější je tým. Ne já. Nezáleží na tom, jestli chce kouč hrát se dvěma, nebo čtyřmi obránci, ale jestli budeme úspěšní.
Od toho tu jsem, abych pomohl. Brno jsem viděl hrát a myslím si, že by mělo být v tabulce spíš výš než níž,“ řekl Tijani na adresu jedenáctého celku tabulky.
Až do šestnácti let hrál bosky
Ligu hrál naposledy loni na začátku října, celkově na podzim za Plzeň nastoupil v nejvyšší soutěži čtyřikrát. Jinak byl na lavičce, nebo zraněný. Také část zimní přípravy Tijani vynechal kvůli zdravotním potížím.
Před rokem si nechal operovat koleno, kvůli němuž ho kdysi nekoupila Sparta. „Cítím se dobře, nic mě nebolí, v přípravě jsem toho hodně naběhal,“ ujišťuje.
„Problém ve velkoklubech je ten, že musíte být v přípravném období zdraví a připravení. Jakmile nejste, je to špatně. Proto jsem rád, že jsem se dostal někam, kde můžu ukázat, že jsem dobrý fotbalista. Když na to máš, nestačí, že ti to ostatní říkají, a ty vysedáváš na lavičce. Svoje kvality musíš ukázat na hřišti, týden co týden,“ hromuje Tijani ze své výšky 189 centimetrů.
V době zmíněné roztržky se Zbrojovkou byl na strmém vzestupu. O dva roky dřív si ho ze Španělska vytáhl tehdy třetiligový Vyškov, z něhož se přes Jihlavu dostal až do Slavie. Pro fotbalistu, který hrál až do šestnácti let bosky a až pak dostal svoje první kopačky, to může znít jako sen.
„Pro mě to sen není. Mým snem je pomoct rodině. Když hraješ fotbal dobře, tak víš, že máš šanci. Víš, že se tak můžeš dostat do dobrého týmu a vydělat hodně peněz. To není můj sen. Já chci podporovat svoje nejbližší,“ líčí ligový cestovatel zapáleně.
Během svého ročního vyškovského angažmá si vrchol své cesty představoval ve světových velkoklubech. „Až toho dosáhnu, budu pomáhat dětem v naší vesnici hrát fotbal a dostat stejnou šanci, jakou jsem dostal já,“ plánoval.
Na školení u Trousila
Místo toho Tijani zůstal v českém prostředí, Slavia ho posílala na hostování, Plzeň v tom pokračuje. Je to už pět let, co otevřel dveře v kabině ve Vyškově, a jeho nejnovější přesun vede na stadion v brněnském Králově Poli, vzdálený od Vyškova čtyřicet kilometrů.
„Vyškov mám pořád rád,“ rozzáří se rodák z Pobřeží slonoviny při zmínce o jeho prvním působišti v dospělém fotbale. Na jaře ho tam můžou čekat na přátelské návštěvě.
„Díky kouči Janu Trousilovi to byla výborná zkušenost. Taky hrával na stoperu a učil mě všechno, co jsem potřeboval umět a vědět, abych byl taky dobrým obráncem. Taky jsem tam byl jedním z nejdůležitějších hráčů v mužstvu. Kouči bych chtěl za všechno poděkovat,“ vyznal se Tijani směrem k bývalému kapitánovi Zbrojovky.
Vyškov ho tehdy nabízel i Brnu, které však odmítlo. Tak se Tijani vydal do Jihlavy a pak do Slavie, z čehož předchozí kluby profitovaly. „Vím o tom. Nedopadlo to, ale jsem tady teď,“ usmívá se urostlý stoper.
Na druhý pokus by ve Zbrojovce měl patřit k ústředním postavám obrany. Pokud bude zdravý, což je u Tijaniho tradiční svízel. „Ne, ne, cítím se dobře, žádná bolest. Těším se, že ukážu, že Momo je zpátky,“ hovoří o sobě.
V Brně je bez opce, takže po sezoně by se měl vrátit zpět do Plzně. Ještě předtím zřejmě stihne svoji obvyklou návštěvu domova, kam cestuje jednou za půl roku mezi sezonami. Buď to je do Pobřeží slonoviny, kde se narodil, nebo do Beninu, který reprezentuje.
„Je to díky otci, který má v Beninu část kořenů,“ říká Tijani. Hrát za tento stát ze západní Afriky se rozhodl z pragmatických důvodů. „Pobřeží slonoviny má hodně hráčů, Benin tolik ne. Často mi volali, měli zájem. Sice jsem tam nikdy nebyl, ale jednoho dne jsem si řekl: Momo, proč ne? Už tam i jezdím, je to příjemná země s milými lidmi,“ líčí obránce.
