Koubek mluvil o tom, jak moc touží po titulu. O roli veterána Pavla Horvátha, o své práci v Plzni. A také o jednobodovém náskoku před mistrovskou Spartou. „To není žádný náskok,“ zareaguje bleskově a rázně 63letý trenér.
Jste první, tedy zatím nejblíž k titulu. Je právě titul i velká osobní touha a motivace?
Už jednou mi k němu scházela minuta (v sezoně 2009/2010 s Ostravou). A vyhrát titul s jiným týmem než se Spartou je těžší. Já už jsem ani nedoufal, že dostanu druhou šanci. Teď mi ji fotbalový Pánbůh dal a může být poslední. Dávám do toho všechno a pracuji tak, abych ji využil.
Zdá se mi, že je to poznat i na lavičce, s týmem hodně žijete.
Tohle je můj standard. Stejně bych trénoval, kdybychom byli osmí. Koučuju, sleduju systém hry, plnění taktiky. Mužstvo chci mít srovnané. To nejsou slova typu: „Pepíku makej, Pepíku dobrý.“
Může boje o titul ovlivnit fakt, že do kvalifikace o Ligu mistrů jdou poprvé dva české týmy?
Titul chce každý, to je samozřejmé. A díky němu je i cesta do Ligy mistrů snazší, je tam lepší nasazení než z druhé příčky. Ve hře jsou tři mužstva a všichni mají stejnou šanci, to znamená 33 procent pro jednoho. Takhle to je matematicky...
Na lavičce působíte až zarputile. Jste takový i v přípravě na zápas?
Viktorii věnuji téměř všechen svůj čas. Občas jezdím domů, ale spíš zůstávám ve služebním bytě a pracuji až do noci. Odpoledne vypnu, zajdu si třeba na procházku do přírody. Ale pak v osm večer sednu, dělám videorozbory, přípravy tréninků. Třeba do dvou do rána.
To ani teď v zimní přestávce na chvilku nepustíte fotbal z hlavy?
Až do Vánoc ano, ale potom už budu zase konkretizovat zimní přípravu. Tomu věnuji vždycky týden před Silvestrem.
Při nástupu do Plzně jste říkal, že má Viktoria nejkvalitnější kádr v lize. První místo po podzimu vaše slova jen potvrzuje.
Na tom se nic nemění. Já byl ten, kdo ji sledoval zvenčí. Názor, že je tady vysoká hráčská úroveň, se jednoznačně potvrdil. A příjemným překvapením je lidská stránka týmu. Je to tým vyzrálých osobností.
Jak se vám Plzeň jeví zevnitř. Je to klub na koncepční práci?
Jako že já dostanu prostor na koncepční práci? Na to zapomeňte! (smích) To ve Slavii jsem si myslel, že ho dostanu větší.
Najdete něco, co současnému týmu chybí? Vyložený střelec?
Je třeba se na to dívat ze dvou úhlů. Viktorce fungovala týmová ofenziva. Pokud to přineslo nejvíce branek, je to v pořádku. Samozřejmě, že kdyby tady byl desetigólový střelec, mohlo to být lepší. Ale je to pravda? Hrálo by se vyloženě na něj, fungovalo by to? Samozřejmě ideální by byla kombinace obojího - všichni a k tomu ještě desetigólový střelec.
Zdálo se mi také, že jste v závěru podzimu měli málo obránců.
Situaci v obraně máme pod kontrolou. Vrátil se nám Franta Rajtoral, vrátí se Limberský, beka může hrát Kovařík. Ať si každý říká, co chce, zvládne to. Dokázal to v těžkých zápasech. Máme šest obránců, možná sedm, ještě Končal, to stačí.
Doma jste neprohráli ani jedno utkání. Už jste to někdy předtím někde zažil?
Když jsem ve druhé lize trénoval Čáslav, tak si myslím, že jsme doma neprohráli. V nejvyšší soutěži ale ne. I když je potřeba tady připomenou, že první výhra nad Jabloncem byla ještě za trenéra Uhrina.
Byl nejpovedenější zápas podzimu ten domácí se Spartou?
To je jasné. Sparta je největší rival, loňský mistr, hraje evropské poháry. Vyhráli jsme a to utkání mělo vysoké parametry. Se vším všudy, náboj v hledišti, emoce. Já si nemyslím, že Sparta byla tak špatná, jak se všeobecně potom říkalo. O to víc si toho výsledku cením.
Jak si vysvětlujete následný propadák v Jihlavě, který přišel jen týden nato?
Ten týden byl hodně specifický. Po Spartě byla velká euforie, emocionální vybití, po kterém může přijít útlum. Jihlava byla před reprezentačním srazem, řada hráčů byla v nominaci na zápas s Islandem v Plzni. Mohl tam být podvědomý strach ze zranění. Bylo tam víc faktorů, které zamezily plné koncentraci. Ale to samé se týká i hráčů Sparty, kteří ten týden zvládli. My ne.
Považujete z tohoto pohledu angažmá v Plzni za dosud nejtěžší?
Každé ligové angažmá je složité, ať hrajete o záchranu, o poháry, o titul... Všude je to podobné. Tady to bylo těžké, protože jsem přišel v rozehrané soutěži. Musel jsem obstát, jinak by to bylo špatné.
S fanoušky už máte vztahy narovnané?
Někteří mě nepřijmou nikdy. A já jim to nemám za zlé, s tím nic neudělám. Už to nechci jitřit. Tlak tady byl, je a bude. Není ale samozřejmost, že jsme na špici. Přišel jsem po Pavlovi Vrbovi, dohrává Pavel Horváth. Není to jednoduché.
Sám jste zmínil Pavla Horvátha. Počítáte s ním ještě na hřiště?
Nemyslel jsem si, že se jeho pozice změní tak razantně. Když jsem přišel, zranil se, vypadl na čtyři až pět týdnů. Já musel hrát bez něj, další kluci se chytli. Vyhrávalo se, nebyl důvod do sestavy zasahovat. I když už je Pavel za zenitem, pořád s ním počítám. Je to hráč, který může nastoupit do situací, které já nazývám speciální. Ale těch nastalo málo, to šlo proti němu.
Dá se ho ještě motivovat na zimní přípravu?
To je otázka spíš pro něj. Ono je to speciální ještě v tom, že zastává roli té prodloužené ruky v kabině, hrajícího asistenta. Prostor má zejména ve chvílích, kdy pilujeme útočné kombinace, standardní situace...
