Odchovanec prostějovského fotbalu je v Olomouci od roku 1988, jen v první polovině devadesátých let působil tři roky ve Zlíně. "Tenkrát za trenéra Brücknera jsem v olomoucké sestavě neměl stabilní místo, tak jsem přivítal možnost jít hrát do Zlína," vzpomíná Mucha. "Ale nenapadlo by mě, že se ještě do Olomouce vrátím. Pochopitelně jsem teď rád, že zase hraju v klubu, kde jsem s první ligou začínal."
Do minulého kola měli olomoučtí fotbalisté na kontě pouhá dvě vítězství. Vyhráli hned úvodní zápas v Teplicích a potom až v osmém dějství s Opavou. Co se stalo s týmem, který v minulém soutěžním ročníku až do posledního kola bojoval o druhou příčku, tedy o účast v předkole Ligy mistrů?
"V předminulém ročníku nám to moc nešlo, loni v létě ale sedla příprava a v soutěži jsme šli nevídaně nahoru," poznamenává Mucha. "Jenže letos v létě jako by se něco zadrhlo, přestalo nám to jít, přestalo se dařit herně, nedokázali jsme si vytvořit tolik brankových šancí jako předtím. Těžko hledat konkrétní příčinu, kdybychom to věděli, tak jsme v tabulce výš. Ono asi bude hodně pravdy na tom, že je mnohem snadnější dostat se z bídy na výsluní, než pak ty pozice udržet."
V Drnovicích vedl olomoucké mužstvo poprvé nový trenér, když za odstoupivšího Leoše Kalvodu přešel na post hlavního kouče dosavadní asistent Jiří Vaďura. To však na vítězství podle Muchy vliv nemělo.
"Za týden práce se působení nového trenéra neprojeví," míní olomoucký záložník. "Já bych řekl, že v Drnovicích jsme konečně měli taky trochu štěstí. V minulých dvou zápasech jsme se Žižkovem a s Hradcem prohráli, přitom soupeři neměli zdaleka tolik šancí, jako teď Drnovice. Jenže jejich hráči ty šance nevyužili, takže nám nakonec ten jediný gól ke třem bodům stačil."
Poté, co pozice trenéra Kalvody byla s přibývajícími neúspěšnými výsledky neudržitelná, kdekdo předpovídal, že k olomouckému mužstvu přijde někdo nový, týmem neokoukaný. Očekával se podobný tah, jako v létě udělali například v Ostravě s trenérem Jarabinským. Žezlo však převzal Kalvodův asistent.
"Na tuhle změnu mám svůj názor, který si nechám pro sebe. A jako zaměstnanci klubu mně nezbývá, stejně jako ostatním hráčům, než rozhodnutí šéfů respektovat," podotýká Mucha zdrženlivě. A na otázku, co říká jednomu z prvních Vaďurových kroků, jímž bylo přeřazení Hapala do rezervního týmu, reaguje: "Považuji to za nespravedlivé."
Čtyřiatřicetiletý Mucha je dnes v olomouckém mužstvu nejstarším a nejzkušenějším hráčem.Na kontě má 246 ligových startů, dal dvaatřicet gólů. Jeho prvoligová dlouhověkost prý má dva důvody. "Vždycky se snažím dostat do sebe co nejvíc v přípravném období. Ať už v létě, nebo v zimě, pokaždé dřu naplno," líčí. "A samozřejmě je důležité, což musím zaklepat, že jsem zatím neměl žádné vážnější zranění."
 Takhle Josef Mucha (vlevo) bojoval v zářijovém pohárovém utkání se španělským Vigem |
