Stejně jako fotografie u tohoto článku, na které Jaromír Gajda na radnici oznamuje rezignaci z akciové společnosti SK Sigma Olomouc, a. s. po skandálu s vykupováním fotbalistů, není černobílá, tak i příběh dlouholetého funkcionáře klubu hraje všemi barvami.
„Pracuji pro blaho fotbalu. S vámi žádný rozhovor dělat nebudu. Napište to podle své novinářské cti,“ říká po dni na rozmyšlenou do telefonu.
Omluvte, pokud jednotlivé obrazy do sebe uceleně nezapadnou a nevytvoří na konci celek, ale v životě to tak bývá.
Někde začne, někde skončí.
Esence vzpomínek funí na záda jako divoký hřebec, zatímco konec ani začátek nejsme schopni mnohdy zachytit nijak.
To bylo tak. Hektické listopadové odpoledne roku 2012. Společně s vedoucím redakce Jakubem Štosem vyrážíme na Andrův stadion na schůzku s Jaromírem Gajdou, abychom jej konfrontovali s vyjádřením hráčské legendy Sigmy Radima Kučery, že při přestupu do Německa musel položit Gajdovi na stůl 35 tisíc eur (zhruba 875 tisíc korun – pozn. red.), aniž by dostal doklad, jinak by ho klub do Bielefeldu neuvolnil. V Gajdově kanceláři se posadíme naproti němu. Do očí nám svítí ostré světlo z lampičky, až si připadáme, že nepříjemné otázky budeme dostávat spíše my.
Na straně v místnosti sedí ještě advokát klubu Petr Konečný s tiskovým mluvčím Petrem Pelíškem. „Tak snad se budete ptát vy, pane vedoucí,“ nelíbí se zkušenému bafuňáři úvodní otázka mladého novináře, která míří přímo k věci. Když ho kolega vyzve k odpovědi, uslyšíme: „Odmítám, že by mi Kučera platil 35 tisíc eur. To bych byl blbec. Radim nemluví pravdu.“
Ačkoli kauza s vykupováním hráčů nepřiměla orgány činné v trestním řízení ani k zahájení vyšetřování, tlak na šéfa Sigmy sílil. Přes tři stovky nespokojených fanoušků v petici žádalo jeho rezignaci.
Už předtím odešli funkcionáři Robert Runták s Martinem Rakem, kteří upozorňovali na netransparentnost klubu.
„Jsem Olomoučák jak poleno, mně by i vadilo, kdyby tady rozhodoval někdo, kdo není odsud.“ Jaromír Gajda |
Na začátku prosince na mimořádně svolané tiskové konferenci na radnici místopředseda a ředitel klubu Gajda oznámil, že v akciové společnosti končí. „Je to vstřícný krok pana Gajdy k tomu, aby opadlo napětí,“ komentoval to tehdejší primátor Martin Novotný. Ano, šlo jen o napětí. Realita je totiž taková, že rezignace byla pouze pro veřejnost. Fakticky pozice Gajdy v Sigmě neslábne, v postu finančního manažera jej oficiálně střídá jeho pravá ruka Jiří Ficner. O rok a půl dříve.
Gajda v MF DNES odmítá nařčení z korupce v utkání se Střížkovskou Bohemkou, po kterém Sigma slaví postup do předkola Evropské ligy. „Snad mě v mém věku nikdo nepovažuje za takového hlupáka, abych vymýšlel takové nesmysly. Mám toho až po krk. Ale jednu velkou chybu jsem udělal – že jsem loni nešel do důchodu.“
Dvě aféry ustál: Nejsem hlupák
Soudce Vašků konstatoval, že ke korupci sice došlo, ale brankáři Sigmy Petru Drobiszovi nejde předávání úplatku prokázat.
Jaro, 2017.
Sigma má ekonomické problémy, prodává svůj majetek a hledá nového mecenáše.
Podnikatel Josef Lébr převádí své akcie Sigmy na spolek Sigma MŽ, který tak je se 65,80 procenta akcií největším akcionářem. Má to ulehčit jednání s potenciálními zájemci o klub. V čele spolku je řadu let devětašedesátiletý Gajda.
„Smekám před Lébrem. Ani nemohu říct částku, kterou do fotbalu dal a v podstatě to za akcie odepsal, a smekám před vedením města, že tomu věnovali tolik času. Pro nás důchodce není problém tomu věnovat tolik času, ale lidem, kteří mají tolik práce a starostí, musím poděkovat,“ říká Gajda loni v květnu na tiskové konferenci, na které zaznělo, že místopředseda fotbalové asociace Zdeněk Zlámal nekoupí Sigmu z důvodu „nečekaného“ střetu zájmů.
Advokát Petr Konečný, jenž olomoucký klub zastupoval u soudu v korupční aféře, se stává předsedou Sigmy, na téže tiskovce srdceryvně děkuje: „Můj dík patří i panu Gajdovi, který absolvoval hodně jednání, byť zaznívají někdy různé věci. Loni v létě jsme ho přemluvili, aby po dobu, než se zajistí nový akcionář – a tehdy jsme si mysleli, že to bude na chvilku – vedl Sigmu. Jeho vedení pomohlo k úspěchu oblasti majetkové i sportovní. Bez inženýra Gajdy bychom se těžko dostali dál. Špatně se to před ním říká, ale on je to, co potřebujeme.“
Ilustrační momentky z červnového tréninku fotbalistů Olomouce
Sportovním úspěchem myslel návrat do první ligy, majetkovým pak složitý převod akcií. Sigmě v těžké ekonomické situaci pomáhá město, které letos v březnu schválí koupi Androva stadionu za bezmála 145 milionů korun a třetinový balík klubových akcií. Sigma si zázemí pronajme.
Druhá smlouva se týká západní tribuny. Jejím vlastníkem je spolek SK Olomouc MŽ, jenž budovu postoupí radnici výměnou za její zhruba třetinový podíl v klubu. Jedná se o akcie, které město nakoupilo v minulých letech za zhruba 93 milionů korun.
Gajda, jenž i šest let po rezignaci zůstal v dozorčí radě Sigmy, je tak mužem číslo jedna v olomouckém fotbale. „Máme akcie i od Pepíka Lébra, mám je v trezoru. Byť jsme se na chvilku stali větším akcionářem, jako spolek si nebudeme hrát na nějakého Velikáše, protože na to prostě nemáme. Jsme ti, kteří udělali všechno ve prospěch olomouckého fotbalu a děláme to pro Olomouc, Olomoučáky,“ ujistil loni Gajda. „Náš spolek je už postarší, ale uděláme vše pro to, aby snaha a práce města měla výsledek,“ dal si za úkol dotáhnout jednání s novým většinovým spolumajitelem klubu.
Chce vůbec klub prodat?
„Nový investor může vyměnit vedení klubu. Já ani pan Gajda se tomu nebráníme. Rádi se budeme dívat na fotbal v klidu už jen z tribuny,“ říká fanouškům u piva na besedě v restauraci Blues Rock Café Konečný.
„Není jiný zájem než najít toho, kdo dobrovolně a rád tento klub finančně podpoří, protože město to táhnout logicky nemůže, to nejde. Město toho má na hrbu strašně moc a doba je navíc složitá. Fotbal nejde dělat jen z pozice veřejného zájmu, profesionální fotbal potřebuje i ty, kteří peníze a vztah k fotbalu mají,“ uvědomuje si Gajda. A vzápětí mezi řádky dodá dost možná vysvětlení, proč Sigmu dosud nikdo nekoupil: „Nejsem smutný, že zájemce (Zlámal) to vzdal, já si furt fandím v tom, že mecenáš by měl být z Olomouce. Jsem Olomoučák jak poleno, mně by i vadilo, kdyby tady měl o fotbale rozhodovat někdo, kdo není z Olomouce. Myslím si, že nás schopných, chytrých Olomoučáků je tady dost – z mladší generace i podnikatelského světa.“
Pak optimisticky poznamená: „Myslím, že se nám to podaří. Osvobodili jsme se od určitých břemen a jsme nevěstou. Musíme zajistit zdroje, pokud to chceme v lize myslet vážně. Stadion, mládež a všechno máme. Musíme jít dopředu a hrát zase takový fotbal, aby nám chodili lidi a bavilo je to.“ To ještě před startem sezony nemohl tušit, jak do ní sigmáci bez posil vletí. Skončí čtvrtí a po devíti letech vybojují poháry, konkrétně 3. předkolo Evropské ligy.
I tak se lidé na Andrův stadion vracejí pozvolna. Především kvůli ztrátě důvěry po zmíněných kauzách a dvou sestupech po sobě. Krásná hra a nečekané výsledky zakrývají potíže klubu. Už ani skandování z kotle fanoušků „Gajda ven!“ nezní tak hlasitě a pravidelně jako ve druhé lize.
Tehdy zástupci naštvaných příznivců během zápasu na Andrově stadionu rozdávali letáky s vysvětlením, proč vlastně Gajdovu opravdovou rezignaci žádají. Vyčítají mu zmíněné aféry, finanční trable i sestupy.
„Chceme, aby Jaromír Gajda konečně převzal osobní zodpovědnost za krizi v Sigmě a odstoupil, ne však ve stylu chytré horákyně, jak se zatím vždy stalo, a nastartovaly se tak ozdravné procesy klubu. Jen tak může Sigma získat ztracenou důvěru fanoušků,“ uvedli zástupci kotle v prohlášení.
Rozkmotření s Kubíčkem
Mají ale pravdu? Jistě, Gajda jakožto dlouholetý čelný představitel klubu nese za jeho sportovní i ekonomický úpadek – neboť to jsou spojené nádoby – část zodpovědnosti. Ale v aférách nebyl ani mezi obviněnými. Vše zůstalo jen v rovině slova proti slovu. Nebo slov proti slovu. To nic nemění na jeho bezúhonnosti, jakkoli to mění jeho obraz na veřejnosti. Stejně jako nese Gajda svůj podíl na úpadku klubu, nelze mu odepřít ani to, jak klub v devadesátých letech vzkvétal. Vychovával reprezentanty, válel v evropských pohárech a budoval infrastrukturu bez větší pomoci veřejných peněz, ale především z vlastních zdrojů – z přestupů hráčů. Osobně na staveništi dohlížel, jak dělníci staví piloty okázalé tribuny Sever. Pravidelně chodí na zápasy nejen A-týmu, ale i dorostenců. O fotbal se zajímá a domnívat se, že má lehké spaní s hledáním kupce, že mu je fuk, jaká bude budoucnost Sigmy, by bylo vůči němu nefér.
„Máte pravdu, že jsou určité věci, které udělal a byl za ně kritizován,“ vykládá Lébr. „Gajda ale nemá nic společného s akciovou společností, s řízením sportovního úseku. Asi nám jde o fotbal, o sport, že jo?“ Přikývnu. A také o ekonomiku, doplním. „Ale to musíme rozlišit dvě věci: občanský spolek, kde je pan Gajda předsedou, je tou složkou, která přijímá státní, krajské a městské peníze. Za celou tu dobu se nevyskytl jediný problém, že by nám neposkytli dotaci. My jsme peníze z občanského sdružení uplatnili, kde byly třeba – máme mládežnickou akademii,“ zdůrazní Lébr. „Nemůžete se na člověka koukat jen optikou jeho pochybení. Je to strašně jednostranné, u pana Gajdy zvlášť. Má nepopiratelné zásluhy.“
Fanouškům žádajícím Gajdovu hlavu nerozumí. „Někteří neví, proč to skandují. Je třeba se podívat i do minulosti; v řadě klubů lidé, kteří byli u něj, klub jako takový ukradli. V Olomouci se to nestalo. Ani Gajda, ani Kubíček, kteří u toho byli v roce 1994 a mohli klub ukrást, to neudělali.“
Lébr má pro Gajdu hlavně slova uznání. „Gajda celou dobu dělal ve prospěch klubu. A teďka na vás novinářích je, abyste našli pochybení, protože pro čtenáře není zajímavé číst články, že někdo udělal to a to dobře, pro čtenáře je zajímavé, že to udělal špatně,“ přemítal Lébr v rozhovoru pro MF DNES. „Vidím to spíš z těch kladných stránek. Kolik peněz v kritických situacích byl schopný posbírat od členů, kteří jsou v důchodovém věku. To veřejnost nevidí. A berete si zodpovědnost vůči lidem, kterým je 65 a víc. Vyprávějte to klukům na tribuně, kterým je dvacet a křičí Gajda ven!“
Když se o Gajdovi bavím s bývalými hráči Sigmy, většina na něj neřekne nic špatného. Dokonce i podle Kučery se k fotbalistům choval dobře, nebo lépe než ostrý sportovní ředitel Jiří Kubíček.
Však Kučerovi tehdy, když se měl vyplatit z klubu při přestupu do Německa, podle jeho slov nabídl, že 15 tisíc eur sleví...
I Kubíček, jenž dlouho s Gajdou Sigmě vládl a rozešel se s ním po korupční aféře ve zlém, o něm zpočátku ve svém bytě v jižní tribuně Androva stadionu hovoří dobře.
„On mě v začátcích moc naučil.“ Pak však pokračuje: „Chybně si připadá, že je nenahraditelným otcem celé myšlenky Sigmy. Když ho vidím, jak z Černovíra přichází s rukama za zády parkem, obhlíží majetek Sigmy a přemýšlí, co bude, umím číst i jeho myšlenky. Vůbec mu nezávidím vlastní pohled do životního zrcadla. Stačí si vzpomenout, když přišel ráno 20. března 2010 ke mně domů s novinami s tou šílenou zprávou v Aha! (o korupční aféře Sigmy se Střížkovskou Bohemkou – pozn. autora). Chybí mu ta zkušenost, co se stala mně. Nikdy nepochopí, že jsem v pohodě také díky tomu, že ho nemám za zády.“
Jiní odchází, Jaromír G. zůstává
Gajda je zvyklý vést lidi. Už na střední škole byl předsedou třídy. „Jarda přišel do matfyz třídy na Střední všeobecně vzdělávací školu stejně jako všichni ostatní jako jedničkář a naděje naší inteligence. Navíc – a to bylo tehdy velmi důležité – s výborným kádrovým původem. Takže než jsme se stačili ve třídě poznat, jaký kdo je, byl třídním vybrán za předsedu třídy,“ vzpomíná jeho tehdejší spolužačka, jež si nepřeje být jmenována, ale redakce její jméno zná.
„Vydrželo mu to postavení první rok, protože se nezajímal o třídu, ale jen o sebe. Nebyl ani premiant, ani přirozený vůdce, nebyl třídní šašek ani otloukánek, byl sobec. Byl to jedináček a jeho heslem bylo já; vy kolem jste tady, abyste mi podle mých potřeb pomohli v mé kariéře. Byli jsme na střední velice soudržná třída, jen pár výjimek se drželo stranou – prospěchář Jarda. Kamarádil se jen s těmi, od kterých mohl něco získat. Myslím si, že mu to vydrželo celý život.“
Letos na jaře nedopadá ani zatím poslední jednání se zájemcem o koupi Sigmy.
Znovu není z Olomouce, jak by si Gajda přál, ale z Opavy. Podnikatel Lukáš Urbanec už měl být představen na tiskové konferenci, jenže prodej náhle zkrachuje. Roli v tom sehrává i Lébr, jenž má právo se k případnému převodu svých někdejších akcií vyjádřit. Nabízí se však otázka, zda vůbec chce Gajda klub prodat někomu, kdo plánuje udělat personální čistku a nebude jen mecenášem dávajícím miliony. Buď jak buď, Sigma nového majitele stále nemá.
Vzdor slibům primátora Staňka, že ho bude mít do Vánoc (předloňských).
Zatímco z vedení Sigmy za poslední roky postupně „dobrovolně“ odešli Kubíček, Runták, Rak a Lébr, nesesaditelný Gajda (respektive do čela spolku Sigma MŽ stále volený) zůstává. Na začátku června klub zveřejnil, že předsedou spolku byl znovu zvolen Jaromír Gajda (Ficner místopředsedou spolku i akciové společnosti).
Gajda klub řídí od příchodu z Moravských železáren v roce 1981, čili nepřetržitě už 37. rok, v lize je matador mezi matadory. Názory na něj se různí; od dobroděje olomouckého fotbalu až po jeho zloducha.
Ale má pravdu v tom, že udělal chybu, když v roce 2010 neodešel do důchodu.
Končil by jako muž, jenž fotbal v Olomouci pozvedl a nijak nepošpinil. Na hřišti by dostal pugét, lidé by tleskali vstoje. Takového odcházení se nejspíš nedočká, respektive ne všichni se postaví a budou tleskat.
I když jeden – vpravdě nejdůležitější – úkol, který obraz o Jaromírovi G. v olomouckém fotbale ucelí a podle něhož bude zpětně hodnocen, jej teprve čeká: předat klub do správných rukou.
