"Pochopitelně, že na Euru bych si zahrál moc rád, ale hlavně myslím na to, abych se týden co týden pořádně ukázal v bundeslize. Potom by mi snad nominace na mistrovství Evropy uniknout neměla," říká.
Osmadvacetiletý záložník Jarolím je prestižním magazínem Kicker zatím nejlépe hodnocený fotbalista Hamburku v tomto ligovém ročníku.
Jak úspěšný vstup do jarní sezony vnímáte? Čekal jste to?
Spíš jsem si to přál. Každý fotbalista chce hrát co nejlíp a všechny kolem sebe přesvědčit, že je dobrý. Ale že se mi tak daří, to je vlastně zásluha celého mužstva. Rveme se o umístění pro postup do Ligy mistrů, postoupili jsme přes Curych do osmifinále Poháru UEFA. Když to klape spoluhráčům, hned je všechno o něco snadnější. Prostě, vezu se s týmem.
Takže potom přijdou i góly?
Souvisí to s tím. Když se pak objevíte mezi střelci, hned se na vás soustředí víc pozorností, tím spíš vyniknete. Ale odehrál jsem hodně lepších zápasů, ve kterých jsem góly nedal. Všechno to ale je o týmové práci. Loňské jaro jsem taky neměl špatné, jenže po podzimu 2006 jsme skončili předposlední a tak jsme na jaře měli hodně starostí, abychom se z těch dolních pater tabulky dostali. Skončili jsme pak sedmí a do Poháru UEFA jsme prošli z Intertota.
Teď na jaře jste se už dvakrát dostal do sestavy kola, naposled po utkání Hamburku na Bayernu Mnichov. Lichotí vám to?
Je to příjemné, tím spíš, že Kicker je hodně kritický. Ale tohle hodnocení pro mě není nejpodstatnější. Jako pro každého fotbalistu, i pro mě je nejdůležitější, když je se mnou spokojený trenér.
Byl to na Bayernu zatím váš nejlepší jarní výkon?
Sám sebe hodnotím nerad, ale myslím, že ještě líp jsem hrál kolo předtím doma s Bochumí. To jsme vyhráli tři nula a já dal dvě branky. Ale na druhou stranu, s Bayernem ve vyprodané sedmdesátitisícové Allianz Areně to byl pro všechny, hráče i fanoušky, opravdu top zápas.
Teprve sedmé soutěžní utkání jarní sezony jste prohráli. Ve středečním čtvrtfinále Německého poháru ve Wolfsburgu byl Hamburk vyřazen v prodloužení. Jste hodně zklamaný?
Moc. Národní pohár je v Německu hodně prestižní soutěž, a když už se dostanete tak daleko, už se vidíte v semifinále a ve finále. Po výsledku 1:1 v normálním čase jsme prodloužení 1:0 prohráli a byl konec. Strašně nás to všechny mrzí.
Měl jste v tomto zápase nějaké šance?
V první půli jsem střílel po odraženém míči, docela mi to sedlo, jenže brankář Benaglio mi to vytáhl z šibenice. Ale mnohem víc mě štve promarněná příležitost po přestávce. Van der Vaart trefil z trestňáku břevno, míč se odrazil ke mně a já ve vyložené šanci přestřelil. No a v pětašedesáté minutě mě trenér vyndal.
Vraťme se k národnímu mužstvu. Na začátku února jste na Kypru nastoupil jen v utkání béček proti Řecku. Signalizovalo vám to něco?
Já se na reprezentační srazy těším vždycky, i když mezi vyvolené trenéra Brücknera rozhodně nepatřím. Přesto jsem si myslel, že bych mohl hrát část zápasu proti Řecku a druhý den zase kus utkání za áčko proti Polsku. Bohužel, čtrnáctý start za národní mužstvo jsem si nepřipsal, takže zklamaný jsem byl.
A na příští sraz národního mužstva dorazíte jako obvykle zase natěšený?
Pokud budu nominovaný, přijedu moc rád. Na druhou stranu musím přiznat, že mi začíná vadit, když zrovna v národním mužstvu musím pořád něco dokazovat. Tím spíš, když pět let hraju v Hamburku pravidelně bundesligu. Ale v křeči kvůli tomu nejsem a spím dobře. Pořád věřím, že se karta obrátí a že budu národnímu mužstvu něco platný. Ale samozřejmě taky vím, že tohle všechno je tak trochu i o štěstí.
Čekáte nominaci k přípravnému zápasu, který Česko hraje poslední březnový týden v Dánsku?
To je ještě dlouho, tak o tom nepřemýšlím. Soustředím se na to, abych hrál co nejlíp v Hamburku.
To Slavia, kterou trénuje váš otec Karel Jarolím, v pondělní dohrávce v Brně zrovna nejlíp nehrála. Viděl jste ten zápas?
V Hamburku mám samozřejmě satelit, tak jsem si tenhle zápas ujít nenechal. A jak jsem to viděl? Na slávistech bylo znát, že čtyři dny předtím hráli na Tottenhamu opravdu nadoraz. V úvodu jara je nejspíš rychlý sled zápasů zaskočil, protože se ještě nedostali do potřebného herního rytmu. Ale když už jedna nula vedli, tak to k těm třem bodům zkušeně dotáhnout měli.
A kdo českou ligu vyhraje?
Přece Slavia.
