„Nebyl to lehký týden, napsalo se toho hodně,“ líčil na premiérové tiskovce ve zbrusu nových prostorách kouč Jozef Weber.
ONLINEutkání jsme sledovali minutu po minutě |
„Hráči si nastavili v hlavách, že chtějí lidem a městu vrátit, že se udělalo všechno pro to, aby se tady mohlo hrát. Výsledek je krásný dárek.“
Zdálo se, jako by nic nemohlo Hradci slavnostní den pokazit. Ani liják, který se spustil hned ráno a neustal ani během zápasu. Ani šance Budějovic, které v úvodu pochytal brankář Bajza. Ani výpadek proudu, který před výkopem lehce vystrašil fanoušky.
„Nás tolik ne. V kabině byla bojovná atmosféra, i když nám chvíli svítilo jen jedno světlo,“ usmíval se záložník Václav Pilař, jeden z pěti střelců, kteří se podělili o góly. „Připadali jsme si normálně, žádný problém. Zahřáli jsme se, protáhli, pak elektřinu nahodili a šli jsme hrát.“
Právě Pilař patřil k těm, pro které měl zápas skutečně speciální nádech. V Hradci v roce 2010 naskočil do ligy, v létě se vrátil po třinácti letech, natěšený na novou arénu.
Když po prvním utkání vyprávěl novinářům, bylo znát, že je dojatý: „Tenhle zážitek patří mezi nejhezčí v kariéře. Doufal jsem, že takový zápas ještě někdy zažiju. Přišel jsem do hotového, na nový stadion, takže jsem rád i kvůli klukům, kteří museli hrát v azylu v Mladé Boleslavi. Stadion si zasloužili, já jsem se jen svezl. Ale tenhle den je tak krásný... Nechci, aby skončil.“
Pilař nebyl zdaleka sám, s kým mávaly emoce. Na tribunách byste narazili na desítky pamětníků, kterým se po tvářích koulely slzy štěstí, když se po letech marných naději dočkali splněného snu. I v kabině se našli srdcaři, které nový domov dojal.
„Viděl jsem kustoda Aleše Kobra, jak brečel,“ vyprávěl kouč Weber. „Pro všechny kluky, kteří tady jsou delší dobu, to musel být fakt velký den. A já od čtvrtka slyšel, že musíme vyhrát. Náš ředitel Jirka Sabou mi v legraci říkal: teď už to můžete podělat jen vy. Jsem rád, že jsme to všem vrátili. Nejsme zkušený tým, ale hráči to zvládli.“
Právě toho se hradecký trenér obával nejvíc. Co kdyby premiéra v nablýskané aréně nevyšla? Co kdyby fanoušci odcházeli zklamaní? Jak zabránit tomu, aby na hráče dolehl tlak?
„Snažili jsme se hlavně všechno zklidnit. Nevypisovali jsme prémii pro prvního střelce, ani jsme nechtěli, aby hráči četli noviny,“ vracel se k náročným dnům Weber.
„Při tréninku se nejdřív dívali, kde budou sedět manželky a přítelkyně, tak jsme si museli všichni říct, ať takové věci hodí za hlavu. A já?Schoval jsem se doma, přijely za mnou dvě vnučky. Ta mladší fotbalu moc nerozumí, nejdřív si myslela, že to je tenis. S nimi jsem si čistil hlavu a na zápas nemyslel. Naštěstí všechno dobře dopadlo, klobou dolů, jak to hráči zvládli.“
