„Abych řekl pravdu, štvaly mě hlasy, že na bundesligu nemám. V Ostravě se chci dostat zpět na vrchol, to je má motivace. Je mi osmadvacet a třeba na reprezentaci určitě nejsem starý.“
Čížkova hvězda začala upadat téměř hned po odchodu ze Sparty. Mnichov 1860 v tu dobu prohrál deset zápasů v řadě a vytvořil si v bundeslize smutný rekord.
Českého hráče pak vyřazovali ze sestavy, ke všemu přišlo zranění a po odchodu do Unterhachingu zabránil lepším časům pád z bundesligy.
„Nechci se na nic vymlouvat. Je ale fakt, že v Německu jsem měl i smůlu.“ Teď záložník okoření domácí ligu jako jeden z příchozích ze zahraničí. Na rozdíl od Poborského či Němce však touží i po návratu v čase: někam tam, kde ve formě zářil.
Už dopředu k němu ze všech stran letí varování. Kolika slavným už se comeback nezdařil! „Po příchodu do Ostravy jsem si tohle vůbec neuvědomil. Jak mi to ale spousta lidí pořád připomínala, začal jsem o tom přemýšlet,“ přiznává.
K čemu došel? „Že nejspíš českou ligu podcenili. Mysleli si možná, že to půjde samo.“ Tohle může být i případ Radoslava Látala, s nímž se v Ostravě potkal. Látal po loňském odchodu ze Schalke opustil ve zlém Olomouc, teď se v Baníku pokouší o reputaci.
Ač s ním nyní Čížek sdílí na soustředění v Rakousku pokoj, o záludnostech návratu spolu nehovořili. Čížek si možná myslí, že nebezpečí podcenění mu nehrozí. Když srovnává českou a německou soutěž, nevidí větší rozdíl.
Také má nad sebou bedlivý dozor: s manželkou bydlí zatím v Ostravě u jejích rodičů, přičemž tchánem je Alois Hadamczik, majitel Baníku, jenž Čížka platí.