"Jsem rád, že jsem nějakými góly týmu pomohl," řekl 35letý útočník s úsměvem ve tváři, když skončilo poslední utkání podzimu proti Slavii.
V úvodu sezony to však s tím úsměvem horké nebylo. Kouč Stanner sice Kuliče postavil v prvním kole do základní sestavy, pak však dával dlouho přednost dvojici dravých mladíků. Chramosta s Bulutem zkušenějšího kolegu na hřiště ne a ne pustit. "Vždy když jsem přišel na trávník jako náhradník, snažil jsem se jezdit po zadku," vyprávěl Marek Kulič.
Nepřeháněl. Ostře chodil do soubojů, neváhal protihráče atakovat skluzem. Zdálo se, že se na hřišti rve mnohem víc než kdykoliv předtím. "Možná mi to i pomohlo. Skutečně jsem najednou cítil obrovskou motivaci, chtěl jsem se vrátit do sestavy." V té době proslul i vtipným výrokem o svém kapitánování.
"Jestli jsem stále kapitánem? To ano, ale spíš nehrajícím kapitánem," použil spojení známé z tenisového Davis Cupu. Bylo to po utkání s Libercem, v němž naskočil do hry ve druhé půli a pomohl týmu k výhře gólem a přihrávkou. "Byl jsem na fotbal pořádně nadržený," vykládal novinářům.
V posledních týdnech už ale byl v úplně jiné pozici. V pozici klíčového muže. Nakonec během podzimu nastřílel v lize šest branek, další dva přidal v Ondrášovka Cupu.
Právě v téhle soutěži postoupila Boleslav do jarních bojů až po velkém dramatu se Sokolovem, po němž se Kulič dlouze objal se šéfem klubu Josefem Dufkem. Možná už prohodili slůvko i o prodloužení smlouvy, která Kuličovi v červnu končí.