Můžete tu práci trochu rozvést?
Zvolili jsme určitou cestu, se kterou se hráči ztotožnili. Myslím, že hrajeme fotbal, který se lidem líbí. Vsadili jsme na ofenzivní herní pojetí a touto cestou atraktivního a útočného fotbalu chceme jít dál.
Jenže zatímco na hru Sparty se leckdy nedá dívat, je tenhle váš odvěký rival přesto o čtyři body před Slavií.
Pravda je, že fotbal se hraje na výsledky. Ale já jsem přesvědčený, že bez dobré hry, bez fotbalu, který má nějaký řád a smysl, ty výsledky nepřijdou. Takže prozatím jsem spokojen s tím, kam se za ten rok, kdy jsem loni v prosinci do Slavie přišel, podařilo mužstvu dojít. Před rokem byla Slavia po podzimu bez šance na přední umístění v lize a v Poháru UEFA vypadla v prvním kole. A za své dobré vysvědčení taky považuju fakt, že v reprezentaci tehdy Slavia neměla nikoho, zatímco na posledním srazu národního mužstva bylo slávistů pět.
Ale pořád jsme u toho sparťanského čtyřbodového náskoku.
Jistě. Nám to prostě párkrát nevyšlo. Můžu zmínit čtyři zápasy, kdy jsme hráli moc dobře, ale přesto jsme jen remizovali. Bylo to v Hradci, v Ostravě, ve Starém Městě a doma nás to potkalo v posledním zápase s Jabloncem. Nemohl jsem mužstvu v podstatě nic vytknout, soupeřovy destrukce naše snažení překazily.
A nezviklávají vás tyto dílčí nezdary, abyste začal myslet víc na ty výsledky než na fotbalovou krásu?
To v žádném případě. Fotbal se přece hraje pro lidi. Samozřejmě i u nás, kde jsou momentálně zoufale nízké návštěvy. Ale já jsem přesvědčen, že hrát atraktivní útočný fotbal je jednou z cest, jak lidi na stadiony přilákat. Myslím, že stejnou cestou jako my se ubírá Liberec a teď i Teplice. A z těch našich remízových zápasů, které jsme měli vyhrát, pro mě plyne poučení: neměnit herní styl, ale zlepšit koncovku.
Takže z nastoupené cesty, o níž jste mluvil, nesejdete?
Samozřejmě, že ne. Já prostě cítím, že povinností trenéra je hrát atraktivním stylem, který zaujme diváky, a který zároveň bude schopný konkurence v Evropě. Pro mě bude znamenat mnohem víc, než vyhrát ligu, když skončíme druzí, ale dostaneme se do Ligy mistrů.
Udělal jste během podzimu nějaký parádní tah, který se vám vyplatil, či jste naopak něco vyloženě zvoral?
Žádný zázrak, ale ani žádný velký přehmat mě nepotkal. Ono se všechno skládá z mnoha drobností, které do sebe musejí zapadat. Když se někdy netrefíte v té maličkosti, můžou být následky hodně nepříjemné. A naopak, pomůžete si nějakou drobností a výsledek je fantastický.
Máte na mysli třeba vydařená a nevydařená střídání?
Například. Ale konkrétní takové případy prozrazovat nebudu.
Z jakého důvodu o tom nechcete mluvit?
Tak dobře. Udělal jsem chybu i dobrý tah během několika minut. V poslední minutě normální hrací doby odvety s Partizanem Bělehrad jsme vedli tři nula a postupovali. Rozhodl jsem se pro taktické střídání, chtěl jsem tam poslat Adauta. Ale všiml jsem si, že jít se ukázat na pár vteřin mu moc pod vousy nejde. Tak jsem po chvilce přemýšlení ukázal na Kuchaře, jenže v tom jsme dostali gól a prodlužovalo se. Kdybych tam býval Adauta poslal, mohli jsme si to prodloužení nejspíš odpustit. Bylo mi ale jasné, že právě Adauto tím pravým mužem pro prodloužení je, tak tam na tu půlhodinu šel. Hodně pak naší ofenzivě pomohl a dal i poslední gól na pět jedna.
Jak se podle vás pozná dobrý trenér?
To je hodně složité. Dobrý trenér je ten, jehož mužstvo předvádí kvalitní fotbal, a který má dobré výsledky. Ale ne půl roku, ne rok. Musí si takhle vést dlouhodobě. Přitom leckdy přijde období, kdy prostě výsledky při sebevětší snaze nepřicházejí. Což myslím obecně.
Takže jak dlouho musí být fotbalový kouč úspěšný, aby se o něm dalo říci, že je skutečně dobrý?
Řekl bych, že tak pět let.
A jsou u nás takoví dobří trenéři?
Za posledních deset let se u nás trenérská práce hodně zkvalitnila. Po Listopadu se sem dostala spousta informací, začalo se jezdit na stáže do předních západoevropských klubů. Jsem přesvědčen, že máme řadu výborných trenérů, ale nechtějte, abych je jako jejich kolega jmenoval. Jen se mi poslední dobou zdá, že u nás se moderní fotbal zúžil na málem už magický základní pojem presink. Přitom fotbal má bezpočet přitažlivých herních variant, hlavně v útočné fázi. A právě v té ofenzivě vidím spoustu možností.
Jak vnímáte všeobecný názor fotbalové veřejnosti, že Sparta je u nás tak zvaný "top tým", a až s velkým odstupem následují ostatní kluby.
Z pozice trenéra Slavie se snažím, aby byl ten rozdíl mezi námi a Spartou co nejmenší. Zaměřuju se prostě na to, co můžu ovlivnit, tedy na své mužstvu. Před sedmi lety se mi něco podobného docela dařilo. Skončil jsem se Slavií druhý a Spartu jsme nenechali v klidu až do závěrečných kol. Doufám, že příští jaro se o titul budeme prát zas. A pro zařazení Sparty do jakési elitní kategorie mluví taky její stadion. Ale já jsem právě ohledně nového slávistického stadionu optimista.
To přece nemůžete myslet vážně, vytahovat na světlo tisíckrát obehranou písničku o slávistickém stadionu. Vy opravdu věříte, že se nového stadionu Slavie dožijete?
Zdůrazňuju, že jsem velký optimista.
Když už jste vzpomněl to jaro v pětadevadesátém, je zapotřebí dodat, že tehdy jste měl se Slavií smlouvu ještě na rok, ale přesto jste byl po druhém místě v lize od mužstva odvolán. Napadlo vás, že by se historie mohla opakovat?
Ve fotbale se může přihodit cokoli. Na druhou stranu je pravda, že nedávno jsem asi jako první český trenér právě já dostal nabídku od Šachťoru Doněck. S díky jsem ji ale odmítl, protože nerad odcházím od rozdělané práce. Řekl jsem to jasně?
