Chtěl být jiný, svůj, a tak raději vystupoval pod křestním jménem. A může se vlastně někdo divit?
Jordi Cruyff, trenér, který večer povede Maccabi Tel Aviv proti fotbalové Slavii, dobře poznal úděl všech synů slavných otců. Že kopal za Barcelonu, Manchester United a nizozemskou reprezentaci? Málo platné, tátovu věhlasu se nikdy nevyrovnal.
To ale neznamená, že by snad jeho příběh nestál za zmínku. Naopak - zkuste nahlédnout do duše chlapíka, který celý život žije ve stínu.
Už jako miminko rozpoutal politickou bouři: španělskému diktátorovi, generálu Francovi, se nelíbilo, že ho otec, tehdy zářící v dresu Barcelony, pojmenoval podle katalánského patrona, svatého Jordiho. V té době zakázané jméno si ale i přes tlak shora prosadil.
Maccabi Tel Aviv - SlaviaSledujte podrobnou on-line reportáž od 21.05 hodin. |
Mimochodem - o dni, kdy Cruyff junior přijde na svět, rozhodl barcelonský trenér Rinus Michels.
„Mamka chtěla rodit císařským řezem v Amsterdamu, měla naplánované datum, ale připadalo na týden, kdy měl táta nastoupit v El Clásicu proti Realu,“ vzpomínal Jordi. „Michels řekl, že mu nemůže dát volno, protože Barca usilovala o první titul po čtrnácti letech. A tak určil, že se musím narodit o něco dřív - 9. února 1974.“
Tehdy se začal psát příběh chlapce, který musel odmala vždy všem okolo něco dokazovat. V dětství býval veselý a upovídaný, ale když začal hrát fotbal, neustálé srovnávání s otcem ho postupně začalo měnit. A když se dostal do áčka Barcelony, které v té době trénoval Cruyff starší, musel být ještě opatrnější.
„Táta mi řekl: dívej se, poslouchej, ale nemluv,“ popisoval. „Musel jsem si dávat extra pozor. Měl jsem mezi spoluhráči kamarády, ale nesměl jsem s nimi jít ani na oběd, aby to nevypadalo, že jim přes taťku pomáhám do sestavy. Doma jsme o fotbale ani nemluvili, jen maminka mi pořád říkala, ať z klubu odejdu. Viděla, pod jakým tlakem je táta, pak jsem k němu přibyl ještě já.“
Po dvou sezonách v Barceloně matčinu radu poslechl a přesunul se do Manchesteru United, kam si ho po Euru 96 přivedl kouč Ferguson - spolu s Karlem Poborským. Jenže za čtyři roky zvládl jen necelých 60 zápasů a 8 gólů a zase všichni pochybovali.
Táty si vždycky vážil a pouto mezi nimi je tak silné, že i když Johan před rokem a půl zemřel, dodnes o něm Jordi občas mluví v přítomném čase. Ale všudypřítomné srovnávání ho štvalo.
Přitom byli každý jiný: fotbalově, i vzhledově. Tmavovlasý a uhlazený otec Johan byl o půl hlavy menší než blonďák Jordi, kterému postupně neposedné kudrliny vymizely.
Momentky ze zářijového souboje Slavia vs. Maccabi Tel Aviv
Táta uměl s balonem věci, které zvládl málokdo na světě, nastřílel stovky gólů. Synovým maximem bylo devět tref v jedné sezoně. Proto se také v závěru kariéry, během které nastupoval také za Celtu Vigo, Alavés, Espanyol Barcelona, Metalurg Doněck a maltskou Vallettu, stáhl z ofenzivních pozic na místo stopera. Umíte si tam představit slavnějšího z Cruyffů?
„Jordi zkrátka nebyl tak dobrý fotbalista jako jeho táta. Ale kdo byl?“ namítal rozumně Johanův bratr Hennie.
Proto se teď Cruyff mladší snaží otci přiblížit aspoň mimo hřiště - a tam má rozhodně naději. Z pozice sportovního ředitele dotáhl Larnaku jako první kyperský klub do Evropské ligy a od léta 2012 přesídlil do Tel Avivu.
V Maccabi udělal za pět let spoustu práce a když klub v červnu hledal nového trenéra, majitel Mitch Goldhar ukázal na něj: „Mám Jordiho rád, věřím mu. Je pravým pokračovatelem zavedené značky Cruyff. A protože jsem znal i jeho otce, vím, jak by na něj teď byl hrdý.“
Jistě by byl. A to i přesto, že syn si jde vlastní cestou a razí jiné zásady než za každou cenu ofenzivní styl, který propagoval otec. „Izrael je posedlý útočným fotbalem, hráči tu neumí bránit. Vím, že bude těžké je to naučit, ale chci se o to pokusit,“ vyhlásil nedávno.
Povede se mu večer ubránit Slavii? Pokud ano, táta určitě shora zatleská.
