Fantastický, téměř nepřekonatelný. Americký brankář Tim Howard vytvořil rekord v počtu pochytaných střel. Zastavoval míč patou, koleny i ramenem. Belgičané z něj šíleli. Teprve prodloužení otevřelo cestu do Howardovy sítě. "Pánové, tohle už mi nedělejte. Moje srdce dostalo zabrat," přiznal belgický trenér Marc Wilmots, když štěstím zahodil lahev s pitím, z které celý zápas nervózně usrkával.
Po vítězství 2:1 mohl tančit radostí, talentovaná belgická generace to dokázala. V úterý po půlnoci doplnila sedm čtvrtfinalistů a dál může snít o světovém trůnu. Kdyby to dokázala, byla by to senzace, ale zase ne taková. Všech osm týmů, které zůstávají v pavouku, může dojít až na vrchol. I když třeba u Kostariky se s tím nepočítá.
"Slovo favorit nic neznamená. Vyhrát může kdokoli," tvrdí argentinský trenér Alejandro Sabella. Finále se odehraje na stadionu Maracaná už příští neděli.
Před čtvrtfinále je to 4:4
Jak jsou rozložené síly? Čtyři ku čtyřem, dalo by se říct. "Očekávám bitvu kontinentů," prohlásil před turnajem známý trenér Gérard Houllier. Sice nevíme, zda do své předpovědi zahrnul všechny kontinenty, ale v podstatě měl pravdu. Opravdu se koná bitva kontinentů, mezi nejlepší osmičkou zbyly dva. Čtyři zástupce vyslala Evropa (Německo, Francie, Nizozemsko, Belgie), to samé zvládla Jižní a Střední Amerika (Argentina, Brazílie, Kolumbie, Kostarika).
Je zřejmé, že v reprezentačním fotbale nastala rovnováha, nadvláda Evropanů se nekoná. Z historického pohledu se to čekat dalo, protože evropský tým ještě nikdy nevyhrál šampionát na americké půdě. A to měl už sedm pokusů.
Čtvrtfinalisté MSBilance Evropa x Amerika MS1994: Evropa 7, Amerika 1 |
"Turnaj v Jižní Americe má větší přitažlivost pro hráče, kteří se tam narodili. Vůbec mě nepřekvapuje, jak dobře ty týmy hrají. Silné jsou za normálních okolností a teď mají další zbraň. Jsou tu doma a chtějí se celému světu ukázat," říká německý kouč Joachim Löw.
Ačkoli osmifinálové duely svázala protivná taktika, při níž se fanoušci příliš nebavili, bitva kontinentů slibuje vzrušující závěr.
Jižní Amerika na vzestupu
Už zítra večer vypadne jeden zástupce Evropy i Jižní Ameriky. Jsou tu čtvrtfinále: Brazílie–Kolumbie a Německo–Francie. "Jižní Amerika neprofituje pouze z toho, že teď hraje ve svém prostředí. Je to dlouhodobá záležitost. V roce 1996 se tu změnil kvalifikační řád, který i menším zemím garantuje těžké zápasy a slušné příjmy. Tím pádem mají možnost zlepšovat se a budovat své týmy," říká známý reportér Tim Vickery, dopisovatel BBC z Jižní Ameriky.
Ve finále se samozřejmě mohou objevit dva evropské celky, obecně se však dá říct, že nadvláda Evropy vyprchala. Ještě na světových šampionátech v 90. letech vedla ve čtvrtfinálových počtech nad Amerikou 6:1, 7:1 či 6:2. Teď je to 4:4.
Podle expertů do skóre výrazně zasáhla také fotbalová globalizace. Do evropské školy odcházejí mladé jihoamerické naděje, které pak do vlastních národních týmů pumpují taktickou kázeň a mazanost v rychlých protiútocích, což je v současnosti nejúčinnější zbraň.
Nejlepším Evropanům zároveň ubližuje únava z namáhavých ligových soutěží. Celou sezonu bojují a pak musí odvést to nejlepší na šampionátu? Ne, na všechno síly nezbývají, což potkalo Španěly, Angličany, Italy či Portugalce. I bez tradičních národů má však Evropa co nabídnout.
