To byla tutovka, jak fotbalisté říkají.
Jeden z mnoha pasů výborného Lahma přistál u nohou Podolského a ten placírkou poslal míč těsně vedle. Bitva nesmiřitelných aneb Německo versus Polsko.
Zvláště pro dva hráče má zvláštní význam. Miroslava Kloseho a Lukase Podolského. Rodilí Poláci, co kopou v německých barvách. Útočníci. Jejich úkol je jasný – dát gól.
"Snad mi babička odpustí, jestli ho vstřelím, a zase mi dobře uvaří, až přijedu v létě do Opole," vyprávěl ještě před zápasem Klose.
Pak vlétl na hřiště jako divočák a po pár vteřinách vrazil tělem ve výskoku do brankáře Boruce. Ten mu jedovatým pohledem dal najevo: Zmiz, tady nemáš co pohledávat!
Klose, druhý nejlepší střelec minulého šampionátu, který běžně jezdí škodovkou, a mladý Podolski. Na hřišti spolu běžně mluví mateřštinou. Polsky. Včera si ale řekli, že to bude jinak. Žádné uwazaj, podaj a feraz, místo toho paß auf, spiel ab a jetzt. Dávej pozor, hraj, teď.
Německo je nyní jejich zemí, ačkoliv je z rodné země přemlouvali, a Podolskému dokonce polský trenér Pawel Janas poslal národní dres s jeho jmenovkou a číslem 10. Jako výzvu. Odmítl.
Je deset večer, dusno, ale ani jeden to nevnímá. Lítají sem tam. K nim přišpendleni obránci Bosacki s Bakem. Ti používají hlavu, nohy, lokty i celé ruce, aby je zastavili. Polští upíři se jim snaží vysát energii.
Bez úspěchu.
Jedenadvacátá minuta: Klose si nabíhá a hlavičkou těsně míjí. Vzteky kope do brankové tyče. Pětašedesátá minuta: dělovku mu chytá gólman. Zanedlouho ho sráží Sobolewski a je vyloučen. Devadesátá: břevno.
Na hřišti se jiskří, létají karty, nervák graduje. Odkopnutý míč strká polský fanoušek pod sedačku. Dvě minuty ho pořadatelé přesvědčují, že to nemůže. Alespoň ho tedy přitiskne k tváři a nechá se s ním vyfotit.
Na památku zápasu, kdy Klose a Podolski moc chtěli vstřelit gól "těm svým".
Oni marně. Ale Neuville úspěšně. V devadesáté první!
