Při osmifinálovém rozstřelu se Švýcarskem se však ke kopu šoural roztřeseným krokem. "Bylo jasné, že to nedá," všiml si bývalý český reprezentant Miroslav Kadlec.
A výsledek? Ševčenka nervy zpracovaly natolik, že penaltu kopl hůř než průměrný dorostenec. Ještě tragičtěji dopadli Švýcaři, z jejichž tří střelců neuspěl ani jediný!
"Dal jsem v životě spoustu penalt. Ale každému se někdy stane, že to nevyjde," ošíval se pak Ševčenko. Jenže podobně selhal i před rokem při finále Ligy mistrů. Zato při zápasech se obvykle nemýlí.
Rozstřel se nedá natrénovat
Ševčenko přitom zdaleka není jediná hvězda, která penaltové dobrodružství nezvládla. Naopak jeho mladičký kolega Milevskij suverénně předvedl troufalý oblouček.
Nikdo dopředu nemůže tušit, jak s ním taková ruleta zamává. "V tréninku či běžném zápase každý penaltu kopne, kam chce, ale v takovýto moment je všechno jinak," vykládá český internacionál Antonín Panenka, jehož pověstný oblouček právě v penaltovém rozstřelu před 30 lety vynesl Československu evropský triumf.
"Nedá se to natrénovat," tvrdí Kadlec, který zase Čechy posunul do finále Eura před deseti lety. "Jak kráčíte z půlky, dolehne na vás hrozná nervozita, které se nejde zbavit. Jde o hrozně moc. Navíc kdybych to tenkrát nedal, musel bych se na to pak každý rok dívat v televizi."
Výhodu mají brankáři
Hra o štěstí, penaltová loterie, nespravedlivá ruleta. Všemi těmito termíny se penaltový rozstřel nazývá. Neprávem. Série pokutových kopů je sice krutá, ale férová disciplína. Jen v ní místo nohou rozhodují hlavy fotbalistů.
"Je třeba se zklidnit, moc na to nemyslet. Hráč bez nervů neexistuje, to je nesmysl. Ale nervozita se dá potlačit," říká Kadlec a přidává svůj recept. "Lepší je přitlačit, dát pořádnou ránu. Když to brankář chytí, tak ať se aspoň pořádně nadře."
Jinak totiž mají muži v rukavicích výhodu. Nahrává jim mučivá povinnost střelce kop proměnit. "Střelec je pod větším tlakem. Já se možná ještě víc soustředím a vím, že prostě aspoň jednu penaltu chytnu," říká brankář Petr Čech.
Penaltový rozstřel, to je zkrátka kouzelně dramatická, i nenávistně proklínaná disciplína. A možná odráží i národní rysy. Zatímco Angličané či Nizozemci téměř vždy pohořeli, český fotbal ke svým největším úspěchům v poslední době prošel vždy přes penalty.
Šovkovskij: ve hře chybuje, při rozstřelu září
Kolín nad Rýnem, Praha (rkr) - Jak málo může stačit ke slávě! Třeba Oleksandra Šovkovského, brankáře fotbalistů Ukrajiny, k ní vymrštily tři povedené skoky.
Díky nim bude ve své vlasti nesmrtelný, Ukrajina totiž při své premiéře na světovém šampionátu proti všem očekáváním poskočila až do čtvrtfinále. A Šovkovskij je za tento kousek nejvíc veleben.
Ony tři lety vzduchem totiž vystřihl v nejvypjatější možné chvíli: v penaltovém rozstřelu osmifinále se Švýcarskem. Dvakrát po nich přistál na zemi s chyceným míčem, třetí střela otřásla břevnem.
Jedenatřicetiletý gólman tím vkročil nejen do ukrajinských dějin, jako první muž v historii světových mistrovství totiž nepustil v penaltovém rozstřelu ani jediný gól! Ukrajina díky němu v ošidné ruletě sebrala výhru 3:0.
"Nijak speciálně jsem se na to nepřipravoval. Rozstřel, to je zvláštní věc. Čím víc o tom člověk přemýšlí, tím hůř," vykládal pak kliďas z Kyjeva. "Věřil jsem mu, ten má nervy ze železa," opěvoval svého hrdinu ukrajinský trenér Oleg Blochin, který se při penaltách ukryl v šatně.
Šovkovskij přitom není žádný zázračný brankář. Zdaleka není zárukou jistoty.
Třeba při baráži o mistrovství Evropy 2000 se Slovinskem potopil svůj tým gólem puštěným skoro z půlky hřiště. Hrůzostrašný zkrat občas předvede i v Dynamu Kyjev, s nímž spojil celou svou kariéru.
Jenže když přijde na penalty, těžko byste hledali povolanějšího mistra. Vyprávět by o tom mohla i pražská Sparta, v roce 1998 na Šovkovského v bráně Dynama vyzrála při rozstřelu pouze jednou a přišla o Ligu mistrů.
Z flegmatického chlapíka vyzařuje přímo nebeský klid. Ten se přenáší i na spoluhráče. "Nepropadal jsem panice, byl jsem si jist, že Šovkovskij něco chytí," tvrdil Andrej Ševčenko, hlavní ukrajinská star, poté, co proti Švýcarsku nezvládl první kop.
Při hře sice z Šovkovského jistota nesálá, ale i tak plní Ukrajince nadějí. Stačí jim jen dovést zápas k penaltám...
Lustrinelli: Měl jít kopat penaltu. Nedočkal se
Kolín nad Rýnem (jap) - Stál v kruhu uprostřed hřiště, během čtyř minut, které proti Ukrajině odehrál, se nestačil ani zpotit. Oči mu těkaly do stran a čekal. Ale nedočkal se. Mauro Lustrinelli, drobný útočník Sparty, měl kopat pátou penaltu proti Ukrajincům v závěrečném rozstřelu. "Věřil jsem si. Ale nedošlo na mě," řekl posmutnělým hlasem.
První tři Švýcaři v osmifinálovém thrilleru selhali. Streller vystřelil slabě doprostřed, Barnetta napálil míč do břevna a Cabanas trefil ukrajinského gólmana jen do kolena. Švýcaři jako první tým v historii mistrovství světa při penaltovém rozstřelu ani jednou neskórovali.
Proč? Lustrinelli neznal odpověď, jen pokrčil rameny. Do hry přišel až na závěr prodloužení. Když střídal vysíleného útočníka Freie, bylo to jasné znamení: Lustrinelli je na hřišti kvůli penaltám. Za čtyři minuty se stačil jedinkrát dotknout míče, prohrál jeden hlavičkový souboj, jednou se pustil do bránění. Víc nestihl.
Pak měla nastat jeho chvíle, při rozstřelu. Trenér Kuhn věřil jeho zkušenostem, vždyť ve švýcarském výběru je starší jen brankář Zuberbühler. "Bohužel, nevyšlo to. Ale máme mladý tým, za dva roky můžeme být na vrcholu," říkal 30letý chlapík, kterému ve Spartě říkají Lustrigól.
Za dva roky? To bude ve Švýcarsku svátek, společně s Rakouskem totiž hostí mistrovství Evropy 2008. A jako pořadatel nehraje kvalifikaci, místo v šestnáctce vyvolených má jisté. Se světovým šampionátem se Švýcaři loučí s hořkým rekordem: během 390 minut nedostali gól. Čtyři zápasy a půlhodinové prodloužení k tomu. "Tohle se nemělo stát, o takové prvenství nestojíme. Fotbal není někdy fér," reagoval trenér Köbi Kuhn.
Švýcarsko vypadlo a s ním se loučí poslední vyslanec z Česka. Jsou to paradoxy: Lustrinelli ve Spartě neměl pevnou pozici, nijak nezářil, dokonce během jara propadnul do béčka, se kterým hrál ve druhé lize, přesto se do nominace na šampionát dostal. A dokonce si zahrál, i když jen osm minut. S číslem 18 stačil přihrát na druhý gól proti Togu, a kdoví jak by to dopadlo, kdyby došlo na jeho penaltu proti Ukrajincům. Ale na kdyby se nehraje. |
