"Lidé v Brazílii na tyhle projevy čekají a my jim je musíme dát," říká sedmdesátiletý muž, pro něhož bude šampionát v Německu desátým mistrovstvím světa v řadě!
Ač chodí po tréninkovém kempu Brazilců ve vytahaných černých teplácích, hráči se u něj sami ochotně zastavují. Prohodí s ním pár slov, zažertují, a když k nim nastrčí mikrofon, ochotně se nechají vyzpovídat.
Vždyť 10 světových šampionátů nepamatuje žádný z nich. I Carmona, zaměstnanec rádia Transamerica ze Sao Paula, je svým způsobem legendou brazilského fotbalu.
"Vy jste z Československa?" ptá se, neboť o rozpadu federace zjevně neví. "Á, ve finále v Chile 1962 jsme vás porazili 3:1!"
Tenhle šampionát nezažil ani on. Jeho první byl v Mexiku 1970, od té doby nevynechal ani jeden. Může tedy srovnávat.
"Dnešní možnosti samozřejmě zlepšily přenosy po technické stránce, ale jedno zůstává pořád stejné: emoce, které rozhlasové přenosy v Brazílii vzbuzují. Poslouchání fotbalu z rádia je totiž u nás kulturní tradicí. I teď se velmi často stává, že si lidé pustí televizi bez zvuku, na ni postaví rádio a dají ho pořádně nahlas."
Ani se jim nelze divit, pokud jsou všichni rozhlasoví reportéři jako Carmona. Když v živém vstupu líčí brazilský trénink, máte z jeho hlasu pocit, že se na trávníku odehrává největší drama v dějinách fotbalu. Přitom hráči právě leží na trávníku a líně se protahují...
Opravdu dramatických situací zažil Carmona dost. Například v Argentině 1978 pronikl jako jediný novinář po finále do nepovolených prostor a natočil exkluzivní rozhovory.
Pak proti němu šli policisté s pistolemi. V poslední chvíli se otevřely dveře a v nich stál Joao Havelange, tehdejší šéf světového fotbalu. "Pusťte mě, jsem jeho ochranka!" odzbrojil policisty Carmona a nakonec udělal interview i s Havelangem...
Konec vzpomínání, volá současná práce. "Na shledanou v Německu," loučí se. "A také v roce 2010 a 2014," jmenuje roky dalších šampionátů. Své "góóóóóól" chce křičet ještě dlouho.
