"Nemůže být pochyb o tom, že italští fotbalisté jsou na tom výborně kondičně, jenže to je jen jedna stránka věci. Při srovnání s technickými hráči Mexika se na ten bod šíleně nadřeli. A to byl ten největší rozhdíl mezi oběma mužstvy. Pravda, nakonec sice Italové do osmifinále postoupili, ale právě kvůli tomu, že v poslední době vychovávají spíš atlety a běžce než fotbalisty, jde jejich fotbal přece jen dolů.
Silově a kondičně Italové obstojí ve všech řadách. Obránci si v soubojích počínali dobře, ale když měli předvést něco kontruktivního, založit chytře útočnou akci, většinou byli v koncích. Potom se zbytečně vysilují, jak lítají za míčem, který nemají pod kontrolou.
V italské záloze se to taky hemží atlety místo tvořivými hráči, v útoku to samé, Vieri s Inzaghim dovedou s míčem zasprintovat a vystřelit, buď to tam spadne, nebo ne. Ale aby se nějak chytře technicky uvolnili, zapojili se do kombinace, to se u nich takřka nevidí.
Naopak Mexičani hráli lehce, protože to s míčem umějí. Nenadřeli se zdaleka tak jako Italové, už od obrany se snažili o konstruktivní rozehrávku, která jim vycházela. Měli míč často pod kontrolou a tím pádem nemuseli při hře vydat tolik sil.
Mně tenhle zápas prostě potvrdil, že kdo to umí s míčem, je ve fotbale každopádně lepší než ten, kdo má pořádné svaly a umí hlavně sprintovat."
