Za chvíli zvednul hlavu a ještě než skončila přestávka, vstal a spoluhráče hecoval. „Aspoň tím jsem chtěl pomoci.“
Příbuzným, kteří na zápas do Ženevy přijeli, nedokázal odpovědět, proč šel v půli ze hry. „Trenér mi nic neřekl. Nejspíš ale chtěl posílit útok, když jsme prohrávali.“
Pryč je forma, kterou měl Horák loni na podzim v Bohemians, kde ohromně vyrostl a byl jedním z nejlepších obránců v lize. „Neudělal jedinou chybu.“ Tu věru říkával jeho bývalý trenér Petržela téměř po každém zápase Bohemians. „A teď jsem dole,“ myslí sí Horák. „Ale zase se zvednu, musím.“
Co způsobilo jeho pád z vrcholu na zem?
Po báječném podzimu se na něj přihnala pohroma hned první lednový týden nového roku. Po srážce se spoluhráčem utrpěl otřes mozku a se zapadlým jazykem bojoval na hřišti o život. „I když jsem pak brzy začal trénovat, nikdy jsem manko ze zimní přípravy nedohnal. A to si po každém tréninku přidávám.“
Po přestupu do Sparty mu zase trenéři nenašli správné místo v sestavě. Přesunovali ho ze zálohy do obrany a opačně. Když v zápase s Teplicemi tři kola před koncem ligy zavinil třetí gól, který rozhodl o sparťanské porážce, do konce soutěže si už nezahrál.
Proto na evropský šampionát necestoval s velkými nadějemi na základní sestavu, byť v předchozích sedmi zápasech dal v národním mužstvu pět gólů. „Jenže když jsem nehrál v lize...,“ vysvětloval si, proč nevěřil.
Radost, že nakonec důvěru dostal, mu ale brzy zkazily dva góly Francouzů a střídání v půli. Druhý den po zápase zůstal v hotelu na pokoji a na play stationu hrál hororovou adventuru Silent Hill. „Ta hra mě drží nahoře. Zapomenu na všechno, i na fotbal.“
Není to tak úplně pravda. Často se přistihne, jak myslí na nedělní zápas s Belgií, který může rozhodnout o tom, jestli Česko na turnaji skončí, nebo svůj sen o semifinále bude žít dál. „Teď na nás bude velký tlak, takový před Francií nebyl. Ale my se s tím popereme a vyhrajeme. To slibuju,“ řekl Horák bojovně a na tváři vyloudil úsměv.
