Měli jsme štípat víc! Jak trpce začalo pro Čechy stříbrné Euro 1996

Znělo to dost nabubřele. Nesympaticky, vlastně až pohrdavě. „Víme, že jsme silní,“ začal Berti Vogts, kouč německého národního týmu, tiskovou konferenci těsně před začátkem mistrovství Evropy. „Český tým? Ten jsem ještě na videu neviděl a ani podklady od asistentů jsem pořádně nečetl.“ Ale komu čest, tomu čest: o dva dny později jeho tým coby favorit Eura 1996 nedal outsiderům z Česka dýchnout a v klidu vyhrál 2:0. Takhle to na den přesně před pětadvaceti lety začalo.

Pavel Nedvěd s německým reprezentantem Mehmetem Schollem na Euru 1996. | foto: Profimedia.cz

Pouť šampionátem v Anglii odstartovala podle očekávání, aby o měsíc později končila krásným šokem v podobě stříbrných medailí.

Dodnes český fotbal neprožil úspěšnější akci. I proto se ještě předtím, než pro národní tým v pondělí začne utkáním proti Skotsku další šampionát, sluší zavzpomínat. Na zápas, který Uhrinův výběr před čtvrtstoletím probral.

Tenkrát v Anglii

Historický seriál MF DNES a iDNES.cz

1. díl: Trenér Uhrin: Havel mi psal sestavu
2. díl: Jak trpce začalo pro Čechy stříbrné Euro 1996

„Byli jsme asi přemotivovaní, nervózní, prostě se to nepovedlo,“ vybaví si záložník Martin Frýdek, muž, který na úvodní zakopnutí doplatil nejvíc. V poločase střídal a na Euru už se potil jen jako nevyužitý náhradník: „Byl jsem rozcvičený na pět let dopředu. Chtěl jsem být připravený, a když pan Uhrin koukal, koho pošle do hry, pokaždé jsem ho v duchu prosil: Ukaž na mě! Nevyšlo to.“

Tehdy, 9. června 1996 v Manchesteru, nevyšlo Čechům vůbec nic. Přitom německé sebevědomí maskovalo, že tým se topí v problémech. Kouči Vogtsovi vypadlo několik zraněných, kapitán Matthäus pod ním odmítl reprezentovat a v dějišti šampionátu se komplikace hromadily: trenér zakázal hráčům bydlet s manželkami, což dusno jen přiživilo. Kvůli mizernému tréninkovému hřišti v Macclesfieldu navíc Sammer a spol. před premiérou trénovali jen na trávníku u hotelu.

Nic z toho nepřimělo sázkové kanceláře, aby zvedly kurzy, Němci byli pro ně hlavními adepty na titul. Zato na Čechy se sázelo v kurzu 80:1, většího otloukánka byste mezi účastníky nenašli. Úvodní zápas tohle rozdělení rolí potvrdil, ačkoli si Češi novinářům postěžovali, že se soupeři snížili k zákeřnostem včetně štípání.

Trenér Berti Vogts dovedl Německo v úvodním duelu na Euru 1996 k výhře nad Českem 2:0.

„Sami jsme měli štípat víc,“ ví Frýdek. „Byli jsme ve středním věku, obouchaní zápasy v evropských pohárech i v reprezentaci, ale stejně na nás nervy dolehly. Ze mě to ve Spartě během zápasu vždycky spadlo, na Euru najednou ne.“

Během první půle se trefili Ziege a Möller, Češi se nedostali k ničemu, takže kouč Uhrin o pauze do týmu sáhl. Kromě Frýdka nechal v kabině i Poborského, později největší objev turnaje. Oba vystřídaní pak zbytek zápasu sledovali z tunelu, což už si Frýdek po letech nevybaví.

„Možné to je. V kabině tehdy ještě televize nebyly, tak jsme se asi osprchovali, hodili na sebe teplákovku a pořadatelé nás už zpátky na lavičku nepustili,“ tuší. „Tak jsme asi fakt nakukovali jen z tunýlku.“

Přesně naopak líčí, jak se po porážce zaháněl smutek: „Zahráli jsme si karty. Prší, červené, to bylo naše. Kousek od hotelu jsme objevili zapadlou hospůdku Golden Ball, kde jsme všechno u piva rozebrali. Shodli jsme se, že když to takhle půjde dál, pojedeme domů jako spráskaní psi.“

Posezení zabralo nad očekávání, česká jízda se zastavila až ve finále. I proto Frýdek vzpomíná jen v dobrém. Ačkoli...

„Trochu mě mrzí, že mi pan Uhrin neřekl, proč už mě pak na hřiště nedal ani na minutu. Párkrát už mě napadlo: Nemám za ním přece jen zajít a zeptat se? Ale neudělal jsem to,“ pokrčí rameny: „Třeba si to ještě někdy vyříkáme.“