Začalo to na mistrovství světa dvacetiletých v Dubaji v roce 2003. Od té doby Sivok prožil tři velké šampionáty s první reprezentací. V rakouském Kranzachu se chystá na čtvrtý, poprvé v áčku je u toho i Vrba.
„Pokročil, fotbal se vyvíjí, i proto to dotáhl tak daleko,“ poznamenává Sivok.
Jaký je trenér Vrba ještě?
Mám rád trenéry, když vím, co po mně chtějí. Když jasně řeknou, co mám dělat a co naopak ne. Vrba takový je. A nedělá rozdíly, klidně mě sjede stejně jako Patrika Schicka, který je s námi poprvé. Vlastně k těm mladším je spíš mírnější. Ale nevadí mi to.
V čem se změnil? Je přísnější?
Přísný byl pořád. Věděl co chce, proto to dotáhl tak daleko. Ale je jasné, že jak stoupá, tak je pod větším tlakem. Reprezentace je top, nejvýš. Nikdo to nemá lehké, ale on to zvládá dobře.
Vzpomenete si spolu ještě na světový šampionát do dvaceti let v Dubaji?
To máme na stole pořád. Pamatuju si, že jsme remizovali s Brazílií i Austrálií a k postupu nám stačil bod i proti Kanadě. Ale my dostali gól v poslední minutě. Byla to škoda, byl to pěkný turnaj.
Další jste zažil už s áčkem, na mistrovství světa do Německa 2006 jste cestoval jako náhradník, který byl mimo soupisku.
Měl jsem telefon od asistenta Jardy Šilhavého, že Milan Baroš není stoprocentně fit a jestli bych byl ochoten jet jako náhradník. Kdyby Milan hrát nemohl, tak že by mě na soupisku napsali.
Jak jste reagoval?
Neváhal ani vteřinu. Jel jsem se učit. Poborský, Nedvěd, Koller, Rosický, Ujfaluši, Jankulovski. Byl jsem šťastný, že jsem tam mohl být. Jen ty tréninky mi daly strašně moc. Byly v neskutečné rychlosti, tempu, v kvalitě. Z Německa jsem nastoupil rovnou do přípravy Sparty a vůbec nelitoval, že jsem přišel o dovolenou.
O dva roky později na Euro, které hostilo Rakousko se Švýcarskem, jste už byl součástí kádru, ale nenastoupil ani na minutu. Jak na to vzpomínáte?
Pár kluků už skončilo, nebyli tam Nedvěd s Poborským, Rosa byl zraněný. Já patřil k těm mladším s Vencou Svěrkošem, s Martinem Feninem. A vzpomínky? Moc příjemné nejsou.
Proč? Kvůli šokující ztrátě vedení proti Turecku a vyřazení ve skupině?
Před mistrovstvím jsem podepsal smlouvu v Besiktasi, pikantní bylo i to, že jsem potkal dva budoucí spoluhráče. Když jsme vedli, na lavičce jsme si se Svěrkym mnuli ruce, že jdeme dál. Porážka byla hodně nepříjemná.
Postup ze skupiny jste zažil alespoň na minulém Euru a už jako člen základní sestavy.
Přitom začátek byl hrozný. Už kvalifikace byla složitá, pak porážka v prvním zápase s Ruskem. Dostali jsme za uši od fanoušků i od novinářů. Ale uvnitř týmu se nic nestalo, drželi jsme při sobě a i proto to pak zvládli. Teď mě zpětně mrzí, že jsme neustáli čtvrtfinále s Portugalskem. Jasně, byli mnohem lepší, ale do prodloužení, do penalt to ukopat šlo. Kdybychom udělali semifinále...
A co očekáváte od letošního šampionátu?
No, uvidíme, skupina je hrozivá. Co jsem odposlechl v Turecku, tak jsme pro ně outsideři. A to nám nevadí. Nejen Turci si myslí, že s námi udělají body. Jsou natěšení i proto, jak zvládli závěr kvalifikace.
Proti předchozímu Euru zůstalo v českém týmu třináct hráčů, dalších deset je nováčků. Jak podle vás vyzní srovnání obou mužstev?
Myslím si, že dobře. Kvalitu jsme neztratili. Sice máme těžší soupeře, ale i my máme sílu. Doufám, že body urveme a překvapíme.
Třeba už v prvním utkání Španěly?
Hrál jsme proti nim dvakrát v minulé kvalifikaci o Euro a bylo to hrozně těžké. Celý zápas bez míče, na jednu bránu. Oni si pořád míč předávají, uspávají vás a vy jen čekáte, kdy to přijde, kdy udeří. Ale byla to zkušenost, která se nám hodí.
