Francouzští fotbaloví fanoušci mají teď dvě starosti. Aby jejich tým v neděli na mistrovství Evropy porazil Anglii a aby v základní sestavě nastoupil Marcel Desailly.
Ještě nedávno mu přitom nemohli přijít na jméno. Dnes zabírají jeho fotografie první strany dvou deníků, v Le Parisien dokonce s velkým titulkem "Francouzi ho chtějí".
Dlouholetý kapitán francouzské reprezentace, který hraje v londýnské Chelsea, rozezlil francouzské fanoušky během semifinále Ligy mistrů s Monakem. Nejprve ostentativně tleskal červené kartě, kterou dostal monacký Zikos za nevinné postrčení Makeleleho, po němž se hráč Chelsea teatrálně svalil na zem.
Pak Desailly ostře udeřil loktem Morientese. Rozhodčí to neviděl, ale UEFA zastavila obránci Chelsea činnost na tři zápasy.
Během nedávného exhibičním utkání Francie s Brazílií fanoušci pískali pokaždé, když se domácí kapitán dotkl míče, a trenér ho v poločase raději vystřídal.
Teď se zdá, že je vše zapomenuto. Podle průzkumu, jehož výsledky v pátek zveřejnil Le Parisien, si Desaillyho nástup v základní sestavě přeje 59 procent dotázaných, proti je jen 22 procent. Podpořili ho také oslovení hráči francouzského týmu, například Barthez, Zidane nebo Pires.
Trenér Jacques Santini se ale v rozhovoru pro L'Équipe vyslovil podle očekávání neutrálně a deníky se kloní spíš k tomu, že v obraně nastoupí místo Desaillyho Silvestre. Santini by měl brát v úvahu sportovní hlediska a postavit osu Thuram - Silvestre, napsal Le Parisien.
Desaillyho v poslední době trápilo koleno, ale teď už prý trénuje normálně a vypadá uvolněně. I L'Équipe však píše, že je reálné riziko, že by pětatřicetiletý veterán v některých fázích nemusil stačit.
V průzkumu pro Le Parisien také 68 procent dotázaných řeklo, že Francie určitě nebo pravděpodobně mistrovství v Portugalsku vyhraje. Naprosto stejné procento předpovídalo totéž i před minulým mistrovstvím Evropy, které pak Francouzi skutečně vyhráli. Stejných 68 procent ovšem věštilo i vítězství Francie na mistrovství světa v roce 2002, na němž nakonec Francouzi nedali ani gól a byli vyřazeni v základní skupině.
Nenápadná hvězda Thuram míří mezi fotbalové legendy
Je mistrem světa i Evropy, na svém kontě má i řadu dalších týmových trofejí, přesto se na něj v individuálních anketách většinou zapomnělo. Francouzský obránce Lilian Thuram je typickým příkladem skromného dříče, který staví nade vše úspěch kolektivu. Dvaatřicetiletý hráč Juventusu Turín míří na svůj třetí evropský šampionát a k dosažení hranice sta utkání v reprezentaci mu chybí jediný duel.
Pokud Thuram nastoupí v nedělním utkání proti Anglii, stane se po Didieru Deschampsovi a Marcelu Desaillym třetím francouzským stovkařem. On sám se k možnému jubileu vyjadřuje s typickou skromností: "Nikdy jsem nebyl velkým přítelem statistik. Pro mne byl nejdůležitější můj první zápas - na ten nikdy nezapomenu."
Spolehlivý bek poprvé oblékl dres s galským kohoutem v srpnu 1994 v přátelském utkání s Českou republikou, ve které remízu 2:2 zachraňoval dvěma góly další debutant Zinedine Zidane. Thuram původně jen zaskakoval za stárnoucího Jocelyna Anglomu, brzy se však ve francouzské sestavě usadil natrvalo.
Po Euru 1996 se Thuram rozloučil s Monakem, v jehož barvách v roce 1991 debutoval v nejvyšší soutěži, a odešel do Parmy. V italské lize se okamžitě zařadil mezi nejlépe hodnocené hráče a svou výtečnou formu prokázal i na světovém šampionátu, který v roce 1998 hostila Francie. Thuram se stal jedním z hlavních strůjců kýženého triumfu.
Vedle bezchybné defenzivy k němu přispěl i dvěma veledůležitými brankami v semifinále s Chorvatskem. "Nejsem žádný hrdina," odmítal slova chvály po utkání. "Nepostoupil jsem jen já, je to výsledek úsilí celého týmu."
Přestože od té doby Thuram svůj reprezentační gólový účet nerozšířil, stal se jedním z nejnepostradatelnějších mužů francouzské sestavy, ať už jako krajní obránce či stoper. Sváteční střelec se pokaždé bez námitek přizpůsobil trenérovým požadavkům. "Nikdy jsem si na nic nestěžoval. Jsem šťastný, že jsem vydržel hrát na mezinárodní úrovni tak dlouhou dobu."
Guadeloupský rodák Thuram (narozen 1. ledna 1972) prožil krušné dětství. Možná i proto se chtěl stát knězem, avšak nakonec zvítězil fotbal. Víra v boha v něm však hluboko zakořenila, což dokazuje jak svými slovy, tak chováním. Opora "Juve" je nejen jedním z nejlepších, ale i nejinteligentnějších světových fotbalistů.
