Dvaatřicetiletý fotbalista, držitel Zlatého míče pro nejlepšího evropského hráče za loňský rok a očekávaný tahoun mužstva na nadcházejícím šampionátu, má čisté svědomí: připravil se tak, aby uspěl.
„Možná je to má úplně poslední šance něco velkého vyhrát, teď je třeba udělat vše proto, aby se to povedlo a uvidíme, jestli to vyjde,“ tvrdil Nedvěd včera, den před odletem na svůj třetí evropský šampionát.
Říkáte: Možná je to moje poslední šance. To přece musí docela svazovat, ne?
Vůbec ne. Spíš mě to naplňuje ještě větší silou. Říkám si: Moc šancí už nebude, měl bys do toho dát všechno, aby se to zakončilo dobře.
Zneklidňuje vás tedy před šampionátem vůbec něco?
Kdybych viděl moc velkou nervozitu, nebo kdyby se nedařilo v tréninku, to by mě zneklidňovalo. Zatím ale všechno klape, takže myslím, že k nervozitě není důvod.
Nezneklidňuje vás ani to, že od vás a celého mužstva fanoušci na Euru hodně čekají?
Nevím, co čekají lidi. Ale musíme se dívat realisticky. Před rokem jsme měli fazonu, a kdyby se hrálo mistrovství Evropy loni, tak jsme ho podle mě vyhráli, ale na to se nehraje.
Přesto: nemrzí vás tedy, že turnaj nebyl před rokem.
Ne. Prostě musíme brát realitu. Teď to bude náročnější, s tím ale nic neuděláme.
A když od fanoušků slyšíte: Jedeme na titul. Berete to?
Moc ne. Vím, jaká je naše reálná forma, na začátku roku to vůbec nebylo takové, jaké bychom si to představovali. Měli jsme trochu času, aby se to dalo dohromady, ale i tak nějaké problémy máme. Je třeba si uvědomit, že ne vždy půjdou věci tak, jak bychom si přáli. Dva roky jsme jeli, teď nastaly těžkosti. Ale aspoň uvidíme, kdo to s tímhle mužstvem myslí dobře, a kdo se jenom vezl. Když byly úspěchy, každý nás plácal. S tím se musíme vyrovnat, takový je fotbal.
Bude těžké vykopnout někoho ze skupiny
Na vás teď musí být ohromný tlak, že? Kapitán týmu, držitel Zlatého míče, očekávaný tahoun, nejsledovanější český reprezentant na šampionátu.
Tak to určitě je, ale na to jsem zvyklý, nevidím v tom žádný velký problém. Já budu hrát fotbal, jak jsem vždycky hrál. Jestli jsem pod tlakem, nebo ne, to mě moc neovlivní.
Ale asi silněji než jiní cítíte zodpovědnost za mužstvo.
Určitě. Ale na druhou stranu člověk cítí, že už moc těch šancí mít nebude. Hlavně tohle mám teď v hlavě.
Tak to si asi musíte v hlavě probírat soupeře ve skupině. Co si o nich myslíte?
Že Holanďani jsou absolutně nejsilnější mančaft z naší skupiny, takže si to podle mě rozdáme o postup s Němci. Z toho mám trochu obavy, protože Němce musíte porazit a oni jsou strašně nepříjemní. Mně se navíc ještě nikdy nepovedlo je porazit. Mají takový divný styl, vůbec se mi nelíbí ta jejich hra, jenže nakonec vždy dokážou nějak uspět nebo vyhrát. Mají ohromný štěstí, což k tomu patří. Bude hrozně těžké jednoho z dvojice Holandsko, Německo z Eura vykopnout.
Bude problém, že si na Česko podle některých výroků Němci docela věří?
Proč by si neměli věřit, že jo? Zatím nás vždycky od roku 1996 porazili. Ke všemu Němci mají takovou mentalitu, že si věří. Ale to je teď i náš případ.
Vy jste ale už dřív prohlásil, že nevíte, co od Němců máte čekat.
Oni jsou strašně nevyzpytatelní. Mohou mít den, kdy nemáte šanci je porazit, ale taky mohou mít den, kdy je může porazit třeba Malta. (usmívá se) Musíme zkrátka trefit ty správné dny.
A další dva soupeři?
Četl jsem teď nějakou věštkyni, ta nám toho moc dobrého nevěštila. Věštila vše dobré pro Lotyše, že prý budou nebezpeční. Ale to my také víme, protože první zápas je vždycky ošemetný a s nimi to bude dvojnásob. Moc je neznáme a oni nebudou mít žádné zábrany, mohou jenom překvapit. A Holanďani? Proti nim se hraje vždycky blbě. Je to jeden z nejlepších mančaftů na světě. Moc balonů vám nepůjčí, moc šancí vám nedají. Bude to těžké.
Sílu snad nějakou mám
Jak se před takovým bojem cítí váš tým?
Myslím, že jsme se připravili s nejlepším vědomím a svědomím. Dál nevím, dál se uvidí.
Jak se cítíte vy osobně?
Síly snad ještě nějaké mám. To ale také teprve uvidíme, kolik jich zbylo pro následují zápasy.
A po nich? Připustil jste nedávno, zda nevíte, jestli budete po Euru pokračovat.
Vždyť nikdo nevíme, co vlastně po Euru bude. Ani trenér to neví. Myslím, že je správné nechat tyhle myšlenky až na potom. Teď se musíme soustředit a pokusit se uspět, což bude víc než náročné.
Dobrá, ale kdyby třeba přišel v Portugalsku neúspěch, skutečně byste zvažoval konec v reprezentaci?
Takové rozhodování je ovlivněno spoustou věcí, nedá se to hodnotit jen v kategoriích úspěch - neúspěch. A já nerad odcházím od rozdělané práce, nebo když jsem neúspěšný... Bude také záležet například na tom, jaké bude vedení nároďáku, trenér, a tak dál. Také bude záležet na tom, jestli bude vůbec zájem, abych tady byl. Na tohle se mě opravdu ptejte až po mistrovství.
Po třetím mistrovství Evropy v řadě. Zkusíte je porovnat?
V šestadevadesátém jsem jel jako mladý kluk poprvé na velký turnaj. Skončili jsme tam druzí, vše se povedlo...
... prý i početí vašeho prvního dítěte?
Jo, jo (usmívá se). Manželka říkala, že to bylo právě tam. Jak říkám: po všech stránkách úspěšný turnaj.
A ten o čtyři roky později?
Byl jsem lepší a kvalitnější hráč. Navíc jsme na něm jako tým hráli dobrý fotbal. Ale chybělo nám štěstí, které jsme měli v roce 1996. Teď se snad sejde obojí dohromady, štěstí a kvalita. Já se dostal do jiné pozice. Jsem starý a mladí jedou se mnou. Všechno je obráceně než v šestadevadesátém.
Obráceně je to i s celým týmem, ne? Tenkrát v Anglii od vás nikdo nic velkého nečekal.
Tak v tomhle máme, myslím, stejnou pozici. Musíme mít štěstí, abychom prolezli ze skupiny. Když prolezem, už bude vše otevřené. Nejtěžší je začátek.
Není to moje kniha!
Berete si s sebou do Portugalska něco pro volné chvíle?
Jenom jsem si včera koupil dvě knížky, ale ani nevěřím tomu, že se do nich podívám.
Sám jednu knihu o sobě nyní křtíte...
Žádnou knihu nekřtím! Není to moje kniha! Tahle kniha byla sepsaná v Itálii jedním novinářem a byla přeložená do češtiny. Já jsem se na ní nepodílel, takže to nepovažuji za moji knihu, protože tam nejsou ani moje fotky a věci z mého soukromí. Je tam jen to, co bylo v novinách. Ne, tohle moje kniha není.
Oslovil vás autor?
Věděl jsem, že to píše, ale určitě mi to nebylo po vůli. Já chtěl napsat svou knihu. Tohle se mi nelíbí.
Na křest tedy nepůjdete?
(Naštvaně) Co bych tam dělal, když to není moje knížka? Je to jen kniha napsaná o mě. Mrzí mě, že je to prezentováno jako moje kniha, když já bych chtěl svou knihu napsat jinak.
Jak?
Chtěl bych, aby tam byly moje postřehy, moje věci, které jsem prožil, a ty tam prostě nejsou. Tam jsou jenom strohé informace, sestavy, zápasy. Kdybych psal knížku, tak bych to dělal jinak. Jak jsem to cítil já, jak jsem všechny situace prožil já. To tam vůbec není.
Mohla taková kniha vyjít třeba teď po Euru?
Možná jsem ji plánoval, ale tohle mě otrávilo. Asi nic psát nebudu, protože myslím, že spousta lidí neví, že jsem tuhle knihu nepsal. Takže si ji koupí s představou, že tam najdou nějaké věci ode mě. Pak už se nevyplatí nic psát.
Proč jste tedy tak dlouho váhal, až vás předběhnul novinář? Třeba Tomáš Rosický už svou knihu dávno má.
Nevěřím tomu, že je v pořádku, aby se knihy psaly tak brzy, jak to udělal Tomáš. Nic proti tomu sice nemám, je to každého věc. Ale já jsem to chtěl sepsat, až budu na konci kariéry a budu mít všechny poznatky, všechny věci u sebe. Pak by to mělo smysl. Kniha se nemůže dělat, když bych byl v polovině kariéry. Nejsem ten, který by to chtěl dělat pro peníze. Jen jsem chtěl, aby lidé poznali zákulisí velkého fotbalu.
Když tedy za vámi někdo přišel, že by o vás rád napsal, odmítl jste ho, že je ještě čas?
Jo, už jsem měl spoustu nabídek. Vždy jsem hovořil stejně: Že je ještě čas, že se necítím na konci. Tak je to, myslím, správné.
Říkal jste, že jste četl věštbu před Eurem...
Věštkyně mě zaujala: řekla, že vyhraje nějaké mužstvo s hráčem tmavé pleti. A toho my, jak víte, kromě Milana Baroše, nemáme.
Viděl jste také nějaký horoskop?
Vím, že je to sice postavené na hlavu, ale jsem zvědavý, takže si to někdy přečtu a čekám, jestli to vyjde. Jsem docela rád, když to vyjde pozitivně.
Četl jste nějaký horoskop před Eurem?
Četl jsem ten, který byl přímo pro mě. A ten byl absolutně negativní. Dozvěděl jsem se z něj, že dobře dopadnu tak akorát s Lotyšskem a pak to půjde od desíti k pěti.
To vás ale nezneklidňuje, že?
Určitě ne. Bude záležet jen na mě samotném.
Žena a turistka? Neexistuje!
Ve čtvrtek jste naposledy před šampionátem viděl manželku?
Ano, uvidím ji zase, až se z Eura vrátíme.
Ona nepřijede, když postoupí Česko ze skupiny?
Možná přijede, to ale záleží na výsledcích.
Za postup do čtvrtfinále by to pro ni byla odměna od svazu. Ale ona může přece přijet i dřív jako turistka?
(Důrazně) Neexistuje!
Proč?
Protože to není zas tak dlouhá doba. Měli bychom být koncentrovaní jenom na fotbal. Myslím si, že bez manželek to tam vydržíme. Jestli postoupíme, což budu považovat za úspěch, pak jeden den s manželkami by byl v pořádku.
Tohle jako kapitán hlídáte i u spoluhráčů?
Ne. To je každého osobní věc a každý asi nejlíp ví, jak se má připravit a co mu vyhovuje. Ale myslím, že co se týče skupiny, tak by to mělo být bez manželek.
Nehrozí takzvaná ponorková nemoc?
Ta nás nepotká, s tímhle v tomto mužstvu problémy nebyly a myslím, že ani nikdy nebudou.
Co vám vlastně manželka popřála?
Abychom se brzo vrátili.
Opravdu? To by přece znamenalo neúspěch.
Ona to tvrdí od začátku. Říkám jí: Hlavně to neříkej nikde nahlas!
Pro magazín MF DNES vaše žena říkala, že i po tak dlouhé době, kdy spolu jste, každý odjezd obrečí. Opravdu to tak je?
Ona brečí pořád. Ať už je to na týden, nebo na dva dny, vždycky brečí.
Už jste si na to zvyknul?
Příjemné to asi není nikomu, když vidí svojí ženu brečet. Lepší je, když se směje, ale patří to k životu.
Pozice skromnějšího
A jak se s vámi loučili spoluhráči z Juventusu?
Akorát Buffon (reprezentační brankář Itálie - pozn. red.) mi říkal, že pojede na mistrovství Evropy vyhrát titul pro Itálii. Bral jsem ho dost vážně, protože on když se rozhodne zavřít bránu, tak je to pro každého soupeře nepříjemné. Ale Italové jinak na český tým koukají dobře, i když za favority nás určitě nepovažují.
Hecovali jste se s Buffonem?
Odpověděl jsem Buffonovi z pozice toho skromnějšího.
Co konkrétně?
Že my moc šancí nemáme. To je přece vždy lepší, být skromnější a pak něco udělat. Je hloupé tvářit se dopředu jako mistři Evropy a pak jet domů.
Někteří se tak ale dopředu tváří.
Vždyť to víte: Já spíš útočím zezadu.
 Kapitán národního týmu Pavel Nedvěd při utkání s Estonskem. |
