S příjmením Šebrle i geny po rodičích, úspěšných atletech, byl předurčen ke sportovní dráze. „I já dělal atletiku na základní škole. Ale na přelomu třinácti čtrnácti let jsem si musel vybrat mezi ní a fotbalem, tlačili na mě trenéři a mamka.“
Vyhrál fotbal. Na klubovém webu Dukly po podpisu kontraktu vyprávěl, že právě přestup na Julisku, kde starší ze Šebrlů coby atlet působil 16 let, znamenal zlom. „Hodně mě to tady začalo bavit a řekl jsem si, že u toho zůstanu.“
I jeho táta, který jako první desetibojař v historii překonal bájnou hranici 9 000 bodů podle současných bodovacích tabulek, se v mládí honil za mičudou. „Hrál asi do osmnácti, pak si při souboji s gólmanem zlomil stehenní kost, od té doby se bál do každého souboje. Zkoušel i atletiku na střední škole a řekl si, že pro něj asi bude lepší,“ líčí teenager, že dilema atletika – fotbal neřešil jako první z rodiny.
Ostatně otec, nynější televizní moderátor, je jeho největší vzor. „Podporuje mě ve všem, co dělám, hecuje mě!“ Ctižádostivost zkušenějšího z rodu ovšem naráží na šikovnost a energii mladšího. „Jednou jsem taťku porazil a on zahodil branku a odkopl míč k sousedům. Máme to tak spolu vždycky. Hráli jsme třeba i ping pong, i v něm jsem ale začal vyhrávat, takže jsme toho nechali, protože to táta nedává.“
Ale na syna pyšný je. „Nikdy jsem ho nikam netlačil, s manželkou dětem nedáváme nic zadarmo. Je jen na něm, aby se ukázal,“ povídal pro fkdukla.cz někdejší světový rekordman Roman Šebrle. „Štěpán je zarputilý jako já. Máme oba takovou býčí povahu a neradi prohráváme. Pro rekreační sport to asi není úplně dobře, ale pro ten profesionální je to skvělá vlastnost.“
Štěpán Šebrle slavné příjmení neřeší, ač třeba spoluhráč Daniel Souček mu prý říká Romane. Proslavit se chce i sám, sní o zahraničním angažmá. I proto dře víc, než kolik je vyžadováno v klubu. „Radí mi mamka. Třeba když máme lehký trénink, tak mi ještě doma udělá sprinterský, abych na sobě pracoval.“
V letošní sezoně naskočil za áčko Dukly zatím do osmnácti zápasů, v posledních pěti patřil do základní sestavy, dal jeden gól. A taky si zahrál za reprezentační dvacítku. „Snem každého hráče, který působí ve 2. lize, je zakopat si v lize první. I já tam chci zamířit,“ usmyslel si mladík, jehož největší fotbalovou modlou, ke které vzhlíží, je bývalý španělský útočník Fernando Torres.
Ještě teď, byť tabulka tomu nenahrává, by rád zkusil s Duklou zaútočit na postupovou baráž. Ztráta je osmibodová, chybí čtyři kola. „Nic nevzdáváme, všechno je možné, když mančafty nad námi ztratí. Budeme se snažit.“
Fotbal je teď v rodině Šebrlových sport číslo jedna, šestnáctiletá dcera Kateřina ho hraje za Slavii i českou reprezentaci.
