"Měli jsme mladou sestavu. Já byl jeden z nejstarších, tak jsem si pásku vzal. A nikdo neprotestoval," usmíval se po výhře 1:0 Tomáš Frejlach.
Byl to pro vás příjemný návrat na trávník mateřského klubu?
Jsem strašně rád, že jsem si zase zahrál. Rok kariéry je pryč, já ho promarodil. A že to bylo tady doma v Hoře, o to byl návrat příjemnější.
Za domácí nastoupil v průběhu zápasu váš bratr Martin, stihli jste se vůbec potkat v souboji?
Jednou jsme tam na sebe narazili. Hned jsem ho pořádně zatahal za dres, aby cítil, proti komu hraje (smích).
Abych se přiznal, čekal jsem od diváků trochu větší ovace, když hlasatel říkal vaše jméno.
To jsem ani nevnímal. Měl jsem na tribuně rodinu a ta mi určitě zatleskala.
Hubené vítězství na divizním stadionu, to od Slavie nebylo moc přesvědčivé.
Víte jak to je. V poháru jde hlavně o postup. Podařilo se nám vstřelit branku a pak jsme postup hlídali.
