Dnes už se ve fotbalovém prostředí příliš neobjevuje, jen občas si jde zahrát za Dolní Chabry s bývalým parťákem Vladimírem Šmicerem. "Teď už mě víc láká golf," přiznává. "Z fotbalu mi chybí kabina - ty každodenní legrácky. Ale dřina, která s tím vším souvisí, mi nechybí vůbec."
Na víkendovém turnaji v Lipencích i tak Berger ukázal, že ze svého umění moc neztratil. Přehled ve hře, přesné centry a hlavně tvrdá rána v levé noze - to všechno mu zůstalo.
S míčem si pořád rozumíte skvěle. Necítil byste se ještě na vyšší soutěž, než je pražská 1. A třída, kterou občas hrajete za Dolní Chabry?
Myslím, že je to pro mě dostačující soutěž. Střela levačkou mi pořád ještě zůstala, ale běhat už se mi většinou moc nechce. Výš bych asi už hrát nechtěl.
Ani za Chabry už příliš často nenastupujete, prý dáváte přednost golfu...
To je pravda. Jsem už trochu vybíravý. Musí být aspoň přes dvacet stupňů, svítit sluníčko a musíme hrát doma. (smích) Ven moc nejezdím, takže stihnu tak čtyři pět zápasů za sezonu, víc ne.
Patrik BergerBývalý reprezentační záložník se narodil 10. listopadu 1973 v Praze, jeho strýcem je jiný slavný fotbalista - Jan Berger. Kariéru začal ve Spartě, ještě jako teenager ale zamířil do konkurenční Slavie. Rychle se stal hvězdou týmu a dostal se do reprezentace, dva zápasy stihl odehrát ještě za výběr Československa. V roce 1995 odešel do Dortmundu, po stříbrném evropském šampionátu zůstal v Anglii a posílil Liverpool. Tam odehrál sedm let, fanoušci ho milovali. Pak hrál za Portsmouth, Aston Villu a Stoke, kariéru končil v roce 2010 ve Spartě. |
Fotbal už vás tedy tolik nebaví?
Upřímně říkám, že víc mě teď láká golf. Když mám trochu času a je pěkné počasí, trávím volno radši na greenu.
V Lipencích jste ale vypadal ve svém živlu. Těšil jste se na setkání se spoustou bývalých spoluhráčů i soupeřů?
Jasně, bylo to super odpoledne a jsem rád, že se nás tam sešlo tolik. Některé kluky jsem léta neviděl, navíc je to šance poznat se i s herci nebo zpěváky, to je taky příjemné.
Jinak se ale ani na exhibicích moc často neobjevujete.
To je dané tím, že hodně cestuju. Rád poznávám nová místa, baví mě to... Takže často nejsem v Česku a na podobná setkání se moc nedostanu. Ale když jsem doma a dostanu pozvání na takovouhle akci, vždycky rád přijedu.
Cestování je spojené s vaším zaměstnáním? Čím se vlastně po skončení kariéry živíte?
No comment.
Podnikání?
Něco v tom smyslu.
S fotbalem vaše obživa nijak nesouvisí?
Tak to rozhodně ne. Upřímně - z českého fotbalu nemám dobrý pocit a nevidím žádný důvod, proč bych měl v takovém prostředí a v téhle atmosféře působit. V tuhle chvíli by se mi do toho určitě nechtělo.
Zklamal vás výsledek voleb vedení Fotbalové asociace?
K tomuhle tématu bych se nechtěl vůbec vyjadřovat.
Tak radši zpátky na hřiště. V Lipencích jste se potkal nejen s bývalými spoluhráči a soupeři, ale i s jejich potomky. A vypadalo to, že s devítiletým synem Vladimíra Šmicera jste docela sehraní...
To je pravda! Už jsem mu přihrával na gól, když měl Šmíca rozlučku v Edenu, takže si rozumíme. Je šikovný. Když je na hrotu, tak se nebojím, že bychom nedávali góly.
Po turnaji jste zašli na chvíli posedět. Vzpomínali jste s bývalými spoluhráči na staré časy?
Kdepak, o tom většinou nepadne ani slovo. Když už se potkáme, spíš se bavíme o současnosti: jak se kdo má, co kdo dělá, co rodina... Svoje léta jsme si odehráli, úspěchy jsme měli, ale už je to pryč. Je nám čtyřicet a teď je to na mladých.
RÁNA A GÓL. Patrik Berger právě dostal chvíli prostoru a střílí gól. I díky němu Šmíca tým v Lipencích zvítězil.
Věříte, že na vás současná generace může navázat?
Jen ať ukážou, co umí. My jsme dostali už jako mladí šanci v nároďáku, chytili jsme jí za pačesy a pak jsme udělali celkem slušné kariéry. Takovou možnost teď mají i oni.
Dobře, ale může český fotbal v blízké době zopakovat takové úspěchy, jako bylo vaše stříbro z Anglie v roce 1996?
Proč ne? Podívejte se na Francii. Taky měli nejdřív silnou generaci, spoustu let dominovali, každého jasně přehrávali - a teď mají trochu plonkové období. Časem se zase zvednou a to samé by se mohlo stát i tady. Byl jsem se podívat na několika mládežnických turnajích a šikovných kluků je tam opravdu hodně. Když budou mít štěstí, vydrží a dají tomu všechno, věřím, že se jednou dostanou aspoň tak daleko, jako jsme byli kdysi my.
A záludná otázka na závěr. Prošel jste Spartou i Slavií, komu teď po skončení kariéry vlastně fandíte?
Já nejsem klubista jako někteří kluci, mám to nastavené trochu jinak. Mám krásné vzpomínky na Spartu, kde jsem vyrostl i končil kariéru, Slavia mi zase dala šanci hrát ligu, potkal jsem tam spoustu skvělých hráčů... Nedá se to jednoznačně říct, mám to tak padesát na padesát.
