"Už když jsem byl na mistrovství Evropy osmnáctiletých, cítil jsem, že mě táhne sval. Tušil jsem, že asi není úplně v pořádku," poznamenal Stanislav Rožboud. Ale České Budějovice tenkrát vedl nový trenér Jindřich Dejmal a mladý záložník se mu chtěl předvést. Odmítl vnímat bolest, svalové potíže neprozradil a dál v klubu trénoval.
Ale tělo se řeholí nespravilo, poraněná muskulatura nevydržela a Rožboud musel povolit. Když se zdálo, že středopolař opět začne s fotbalem naplno, zablokovala se mu páteř. Rovnal se při rehabilitacích v lázních v Třeboni a na podzim loňského roku si už nezahrál. Všechno dám do jara, říkal si Rožboud.
V zimní přípravě si však při soustředění v Nové Včelnici pochroumal pravý kotník. A ne málo, přetrhal si v něm vazy. Zase musel odpočívat, potřetí v krátké době mu povolilo zdraví.
"Přitom jsem nikdy předtím nebyl vážně zraněný," litoval. Vzpomněl si jen, jak v dorostu marodil také s přetrhanými vazy v kotníku. "Ale to bylo v pravém a brzy jsem se uzdravil. Jinak jsem opravdu za celou dobu, co hraji fotbal, neměl vážnější zdravotní problém." K soutěžnímu zápasu se dostal v dubnu.
To bylo příliš pozdě na to, aby si uhájil v reprezentaci pozici kapitána. Musel se rozehrát, nastupoval v divizi za druhý tým SK České Budějovice. A to bylo příliš málo na to, aby vůbec ve výběru, který se chystal do Argentiny, vydržel. "Počítal jsem s tím. Když trenér Fitzel oznámil nominaci a já v ní chyběl, nepřekvapilo mě to."
Rožboud nezatrpkl. Věděl, že s herním mankem, které za poslední rok nabral, by reprezentaci nepomohl. Pozorně sledoval, jak jeho spoluhráči bojují na světovém šampionátu dvacetiletých. Fandil jim a posílal do Argentiny maily. Místo slávy reprezentanta spadl do role hráče, který nastupuje za rezervní klubový tým.
Je zase na začátku, jako když přišel v necelých osmnácti z dorostu mezi muže. "Alespoň, že jsem béčku snad trochu pomohl k postupu z divize. A ještě nic není ztraceno, budu dřít a věřím, že se mohu dostat zpátky. Brzy bych zase chtěl hrát první ligu."
