Pavel Černý (vlevo) slaví se spoluhráči Jiřím Pirochem a Tomášem Ladrou gól...

Pavel Černý (vlevo) slaví se spoluhráči Jiřím Pirochem a Tomášem Ladrou gól Pardubic. | foto: Lukáš Urban

Lidé jsou zvědaví, jak dlouho udržíme formu, ví pardubický útočník Černý

  • 0
V sobotním fotbalovém utkání s nováčkem z Líšně byl pardubický útočník Pavel Černý tak trochu jako filmový Rocky. Dostal surovou ránu do obličeje, oklepal se a šel znovu do boje - což se opakovalo několikrát. Navíc v závěru duelu přihrál na gól Jiřího Mikera, takže si po následném střídání mohl vychutnat bouřlivý potlesk z tribun.

Čtyřiatřicetiletý forvard si však odmítal přičítat nějaké větší zásluhy na výsledku.

„To tak neberu, byl to myslím potlesk pro všechny kluky, co byli na hřišti, protože jsme se s tím dobře popasovali,“ vykládal Černý skromně po výhře Východočechů 2:0.

Pro vás speciálně to bylo hodně bolavé utkání, že?
Nejen pro mě. Byl to hodně důrazný zápas, ve kterém nad fotbalovostí bohužel vyhrávaly osobní souboje a nakopávané balony. My se stylu Líšně přizpůsobili, ale to bylo i tím, že dokud její hráči mohli a byli v jedenácti, tak nás dobře napadali. Zjednodušili jsme pak rozehrávku; vzadu jsme nechtěli udělat chybu, když už jsme vedli 1:0.

Bavíme se chvíli po zápase. Jste už v pohodě, nebo pořád ještě otřesený? Párkrát jste schytal ránu do hlavy.
Už to začíná pomalu odeznívat. Mám celý víkend se z toho dostat a pak se od pondělka už můžu připravovat zase na další zápas.

Na začátku druhého poločasu jste po střetu s obráncem upadl ve vápně, ale sudí Hanousek nijak nereagoval. Byl to podle vás penaltový zákrok?
To byla jednoznačná penalta, omlouval se mi i protihráč. Mluvili jsme se o tom i s klukama, když ošetřovali Jirku Letáčka (gólmana Pardubic). Říkali, že nechápou, jak to rozhodčí mohl nepísknout, že to byl viditelný loket v mém obličeji. Ale posoudil to tak, jak to posoudil. Já s tím nic neudělám, je to na něm.

Jak složité pro vás bylo po všech těch faulech a zranění brankáře Letáčka udržet nervy?
Já se snažil hlavně nenechat se vyprovokovat k nějakému oplácení nebo ke zbytečnému faulu, za který bych mohl dostat žlutou kartu. Někdy mi to od nich přišlo trochu naschvál - asi čekali, že se oženu nebo začnu nadávat rozhodčímu. Ale já jsem tušil, o co jim jde, takže jsem byl v klidu a usmíval se. To je to nejlepší, co můžete udělat - soupeři to ještě víc otrávíte.

Když se odhlédne od té tvrdé hry, Líšeň ukázala, že umí hrát nahoru, že? Nebyl to žádný „zanďour“.
To vůbec. I když byli v deseti, nepřeskupili to a dál hráli na tři obránce. Vypadl jim jeden střední záložník (vinou vyloučení kapitána Hlavici) a slyšeli jsme, jak je trenér pobízí, aby ještě víc běhali, že to musejí zvládnout. Do doby, než jsme dali gól na 2:0, nás zlobili. Jejich protiútok byl stále nebezpečný.

Můžete popsat situaci, která vedla k vaší gólové nahrávce?
Když jsem si přebíral balon, tak jsem viděl v náběhu kluky a chtěl jsem to zkusit poslat hned z jedničky před ně „do kapsy“. Ale dobře se tam vracel obránce, tak jsem míč ještě potáhl. Skoro před každým dotekem jsem se díval, jestli je možnost to tam dát. Obránci mě nechali dojít až do vápna a já viděl, že si kluci dobře odskočili a zůstali tam stát na zpětnou přihrávku. Jirka Miker čekal na zadní tyči. Jsem rád, že to prošlo přes celé vápno a on už to jen doklepl.

Pod Vinicí už letos hrála i pražská Dukla. Byla Líšeň ještě těžším protivníkem?
Řekl bych, že Dukla tu byla po fotbalové stránce nejlepší, i když prohrála 1:3. Z našich soupeřů všechny převyšovala. Tam se hrál fotbal, kdežto teď jsme zvítězili díky tomu, že jsme byli o chlup důraznější.

Spoluhráči i trenér Krejčí si před Líšní přáli podobnou atmosféru jako právě na Duklu. Celkem se to povedlo, co říkáte? Navzdory tomu, že to byl v podstatě „neznámý“ soupeř.
To ano, ale před zápasem Líšeň byla na pátém místě tabulky. Prezentují se solidním fotbalem, to nejspíš lidi přitáhlo, stejně jako naše dobré výsledky. Diváci jsou zvědaví, jak dlouho si formu dokážeme udržet. Atmosféra byla výborná; je super, když přijde víc než tisíc lidí, chytnou se hned od začátku a dokážou povzbudit. Je to příjemné.

V sobotu od 13.10 vás čeká derby v Hradci Králové. Po zápase jste drželi transparent: „Do Mechova pro tři body“...
Jednoznačně platí, že tam jedeme zvítězit a udržet si první místo.


EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko