"Mám smělý plán – koncem ledna už chci zkusit běhat," byl Skuhravý v té době optimistou.
Jenže léčení se protahovalo a do plného tréninku se vrátil až na podzim 2002. Do užšího kádru Jablonce se však nevešel, odešel do Varnsdorfu a prvoligovou kariéru definitivně uzavřel v roce 2004 v Plzni. V nejvyšší soutěži odehrál téměř dvě stovky zápasů.
Teď už má zase plnou hlavu fotbalu.
Je hrajícím trenérem Pěnčína u Jablonce, po podzimu devátého týmu krajského přeboru, a k tomu vede jablonecký D dorost.
"Je to časově náročné, je hrůza, že neznám víkendy. Kdyby nešlo o fotbal, tak to takhle dělat nemůžu," říká Roman Skuhravý.
Role hrajícího kouče bývá ošidná. Fotbalista se musí soustředit na vedení týmu a také na sebe, protože jako trenér by neměl dělat chyby...
"U nás je to trochu jinak. Koučování má na starosti pan Matějček. Já do toho můžu zasáhnout třeba o poločase, ale při zápase se soustředím jen na hru a na svůj výkon. Stoprocentně nechci být v roli toho, kdo utkání ovlivní negativně, ale zase si to nějak moc neberu. Mám toho za sebou přece jen už docela dost," popisuje pěnčínský stoper Skuhravý.
A pochvaluje si důležité poznání, že vývoj zápasu ovlivňuje výrazně víc hráč než trenér, který se může na lavičce snažit sebevíc...
Dávné vážné zranění kolena ho provází pořád, ale hru prý nijak neomezuje. "V krajském přeboru zápas odehraju, to ano, ale potom se z toho do středy léčím...," líčil 34letý Roman Skuhravý.
Jeho prioritou je jablonecká mládež. Když kolidují utkání s Pěnčínem, vždy má přednost dorost. "Je tady řada talentů, a to, že se do áčka z vlastního dorostu prosadili Hloušek, Haurdič nebo Mešanovič, to jenom potvrzuje," pochvaluje si. "A myslím, že v této době je to jediná cesta, jak budovat ligový kádr."
Skuhravý má v plánu věnovat se trenéřině i v budoucnu. "Mám druhou nejvyšší licenci a já nikdy nechci zůstat pod vrcholem, takže se v nejbližším možném termínu přihlásím na studium profilicence."
