Jihlavští fanoušci, a ostatně také trenér Pivarník, ale výkon svého týmu v úvodním zápase hodně kritizovali. Podle nich Vysočina nic nepředvedla...
Když to je těžké, fotbal je nevyzpytatelný. Soupeř se na nás celou přípravu chystá a my mu hned ve třetí minutě dáme první gól...
To by ale ambiciózní tým, který chce bojovat o postup, nemělo srazit do kolen...
To ne. Z devadesáti procent, co mám zkušenosti – ať přímo ze hřiště nebo z televize – to mančaft, který inkasoval, ještě otočí. Paradoxně, kdo takhle brzy vstřelí branku, zápas jen málokdy dotáhne do vítězného konce. Jenže my jsme vyhráli poločas 1:0 a pak jsme ve druhém, snad hned ve druhé minutě, dali druhý gól. A to už je K. O. To je fakt těžký.
Podle pohledu z tribuny byli jihlavští hráči po prvním gólu jak opaření. Všimli jste si toho?
Mně to nepřišlo. Samozřejmě tohle nikdo nečekal. Na začátku jste nastartovaný, nažhavený a nikdo si nepřeje a ani na to nemyslí, že tak brzy inkasuje. Ale i poté hráli svoji hru. A vůbec ne špatně. Jenže my jsme tentokrát byli na sto procent produktivní.
Vy osobně jste v úvodním kole vychytal čisté konto, navíc v Jihlavě, kde jste v minulosti krátce působil. Takže se startem sezony asi panuje spokojenost, ne?
To je relativní. Pro mě je důležité, že jsme vyhráli. Jsme profesionálové, je to naše práce, bereme za ni peníze. To je hlavní. A že to bylo zrovna v Jihlavě? Je to možná příjemný, ale já takhle neuvažuji. Nespojuji to s tím. Jsem rád, že máme tři body.
Přesto: Jihlava znovu mluví o postupových ambicích. Výhra u ní se asi počítá.
Určitě. Tady se budu opakovat: v Jihlavě jsem byl rok a půl, a co se týče fanoušků, zázemí a organizace, jsou zde naprosto perfektní. Z tohoto pohledu Vysočina patří mezi pět, šest nejlepších týmů v republice, když počítám všech 32 profesionálních klubů. Akorát k postupu tu prostě něco chybí.
Ale co?
To je těžké říct, nevím.
Střížkovští Bohemians jsou ve druhé lize nováčky, ale mají za sebou zkušenosti z nejvyšší soutěže. Není škoda, že klub avizuje, že o první ligu hrát nechce?
Já to řeknu úplně jinak. Samozřejmě, vyjádření do novin jsou jedna věc. Ale v kabině se říká něco jiného. A to nenarážím na pana Kapra. My v Bohemce prostě musíme každý zápas vyhrát. Pan Kapr s panem Jíchou (šéfové klubu – pozn. red.) nás tlačí do toho, abychom vítězili. A pak nám za to, víceméně z radosti, dávají peníze. Jenže vyhrávat se musí pořád. Stačí jednou prohrát a všechno zboříte a zhatíte.
Takový tlak musí být hodně nepříjemný...
Je to psychicky velice náročné. Hrát v Bohemce prostě není pro každého. (usmívá se)
Po zápase jste si našel čas promluvit si s bývalými spoluhráči z Jihlavy. Jste s nimi v kontaktu?
Občas jim telefonuji. Ale přiznám se, že jsem na tohle trochu lempl. Kluci mě za to peskují. Já, když jsem v nějakém klubu, si vybuduji dost přátel a známých. Ale jsem na osobní vztahy. Když odejdu, tak ještě chvilku volám a pak přestanu. Ale když je vidím osobně, někdy klidně i po půl roce, tak jsem úplně nadšenej. Pak se vítáme, zdravíme, klidně i s fanoušky. Já prostě neumím udržovat telefonický kontakt. Telefon nemám vůbec rád, všeobecně.
Využijete možnosti v Jihlavě zůstat a se spoluhráči se sejít?
Chtěl bych. Ale samozřejmě to nejde. Zítra (den po zápase – pozn. red.) máme trénink a to je pro mě důležitější. Jinak bych ale zůstal. Snad sem zase někdy zavítám.
